„Na první pohled úplně všední město, nic víc než francouzská prefektura na alžírském pobřeží,“ popsal Oran, druhé největší města Alžírska, francouzský spisovatel Albert Camus v novele Mor situované do čtyřicátých let minulého století. Stoupáme příkrou ulicí Rue Mahatma Ghandí. Vlevo i vpravo hledí na vytlučené chodníky slepé výkladní skříně, nad nimi oprýskané fasády volající po opravě.
V duchu souhlasím s výstižným hodnocením alžírského rodáka Camuse. I když od chvíle vzniku jeho absurdního díla uplynulo sedmdesát šest let a Oran už dávno není francouzskou prefekturou. Nahoře, ve spleti úzkých uliček, se nachází cíl naší cesty, místo, kde v Oranu vyšla hvězda Yves Saint Laurenta.
Geneze stvoření génia
Nově zrestaurovaný rodný dům slavného módního návrháře Yvese Saint Laurenta se ve sto šedesát metrů dlouhé uličce Frères Chemloul, dřív Rue Stora, hledá obtížně. Neporadil nám policista stojící za rohem ani náhodní kolemjdoucí. Když jsme ovšem upřesnili, že hledáme rezidenci Yves Saint Laurenta. Alžířanům se najednou rozjasnila tvář, v očích se objevilo porozumění. Málem nás vzali za ruku a dovedli až k zápraží domu s číslem jedenáct, kde ve vchodu čekala slečna Meriem Senouci, průvodkyně a správkyně této rezidence.
Ateliér s dobovými fotografiemi a pár střevíčků, které navrhl pro svou sestru.
S průvodkyní pomalu procházíme domem. Zasvěceně hovoří o rodině, dětství i letech teenagerských tohoto světoznámého návrháře. Ve vstupní hale nám ukazuje rodný list. Rodiče tam nechali svému prvorozenému synovi zapsat jméno Yves Henri Donat Mathieu Saint Laurent. Narodil se do bohaté rodiny, která utekla do Alžírska už roku 1870, poté co jeho pradědeček uprchl z Alsaska.
Otec Yves Saint Laurenta Charles byl právník, pojišťovací makléř a majitel sítě kin. Angažoval se v místním divadle a opeře, které s celou rodinou často navštěvovali. V salonu pak společně s přáteli u čaje probírali nejnovější trendy a hry, které zhlédli. Saint Laurent jim pozorně naslouchal. Už jako malý kluk měl cit pro módu. Jeho maminka v rozhovoru s časopisem Femme z roku 1992 zmiňuje situaci, kdy jako tříletý plakal, protože se mu nelíbily její šaty. Sama velmi dbala o svůj zevnějšek a inspirovala se módnímu časopisy. Dobové tituly Marie Claire nebo Mode et travails nacházíme i v rekonstruovaném dětském pokoji Saint Laurenta. Právě na jejich stránkách objevil módu. Vystřihoval si jednotlivé postavy modelek a vytvářel k nim šaty.
Šťastné dětství?
Veselá a přátelská rodinná atmosféra, kde vyrůstal po boku dvou mladších sester Michele a Brigitte, byla v kontrastu s jeho životem školáka a později studenta. Na přísné katolické škole měl problémy s prospěchem a na lyceu Pasteura určeného výhradně chlapcům ho spolužáci šikanovali, terorizovali, mlátili a dělali si z něj legraci, že vypadá jako homosexuál. Jak sám později říkal, tehdy začal vést dvojí život.
Pracovna otce
Útěchu hledal ve světě módy a umění. Doma realizoval své sny v kresbách, výpravách a kostýmech. V pubertě už navrhoval šaty pro svou matku a sestry. Kromě volných kreseb ve čtrnácti letech začal s nevšedním talentem ilustrovat knihy. Ale ve škole ho kolektiv vyloučil ze svého středu jako plachého, věčně nemocného snílka.
Zlom v jeho životě přišel v sedmnácti letech s jeho první cestou do Paříže. Matka mu domluvila schůzku s šéfredaktorem francouzského vydání módního časopisu Vogue Michelem de Brunhoffem, se kterým si dopisoval i po svém návratu do Oranu. Tento muž přesvědčil Saint Laurenta, aby se věnoval módě, a současně ho přivedl ke studiu na pařížské École de la Chambre syndicale de la Couture.
V roce 1954 se Saint Laurent s rodinou přestěhoval z Oranu do Paříže. V jeho bývalé vlasti začala krutá válka, která skončila v roce 1962 vyhlášením nezávislosti Alžírska. Saint Laurent začíná pracovat u svého velkého vzoru Christiana Diora. Počátkem šedesátých let minulého století se rozhodl jít svou vlastní cestou. Se svým partnerem a milencem Pierrem Bergerem otevírají svůj vlastní módní dům. Hvězda vzešlá z Oranu se stává stálicí světového návrhářského nebe.
Druhé největší alžírské město Oran. V popředí kaple Santa Cruz, na níž je umístěna socha Panny Maie.
Na své rodné město ale slavný návrhář nikdy nezapomněl. Oran, ne Paříž, byl v té době můj svět. Nebyl to ani Alžír, Camusovo metafyzické město se svými strohými pravdami, ani Marrakéš s blahodárnou růžovou magií. Oran, kosmopolitní místo složené z obchodníků odevšad a hlavně odjinud, bylo městem, které se třpytilo v pestrobarevné mozaice pod poklidným severoafrickým sluncem. V tom domě v Oranu jsem se cítil dobře,“ prohlásil návrhář v roce 1983.
Vzpomínka na slavného rodáka
Vztah Alžířanů k bývalým francouzským kolonizátorům není jednoduchý, a tak rodný dům Yves Saint Laurenta zůstal opuštěný a desetiletí nezadržitelně chátral. Až do chvíle, než ho před několika lety koupil alžírský podnikatel a mecenáš Mohamed Affane. Projekt revitalizovat rodiště slavného návrháře prý nosil v hlavě dvacet pět let.
Po pečlivých přípravách se architekt Youcef Fernane rozhodl zachovat původní půdorys i cementové dlaždice. Kancelář otce v přízemí, přijímací pokoj, jídelna, pracovna a dvě ložnice v patře byly identicky zrestaurovány podle archivních fotografií rodiny. Zárubně, dveře, jídelní stůl, židle a další nábytek vyrobili řemeslníci v Oranu. Jsou takřka k nerozeznání od původního zařízení, které vznikajícímu muzeu poskytla z pozůstalosti umělce jeho sestra Brigitte. V celém domě převládá styl art deco. Rekonstrukce a renovace domu a jeho vybavení zabraly rok a půl, rodný dům Yves Saint Laurenta se nakonec otevřel veřejnosti 1. července roku 2022.
Genius loci
Nejvíc autentickým dojmem na mě zapůsobil „dětský“ ateliér či pracovna v mezipatře se zvláštním vchodem z pavlače. Yves Saint Laurent tady v pubertě vyrobil jedenáct panenek a vytvořil pro ně přes pět set oděvů a doplňků. Podobaly se známým modelkám té doby Bettine a Suzy, jejichž siluety vystřihl z módních časopisů, která četla jeho matka.
Yves Saint Laurent se svými panenkami, pro které navrhoval celé kolekce šatů.
Na stěnách si prohlížíme první skici datované rokem 1951. Jsou na nich nakresleny návrhy kostýmů pro divadlo a balet. Nelze přehlédnout, že zatímco tváře jsou na kresbách nečitelné nebo úplně chybí, šaty jsou nakresleny cíleně přesně, aby bylo poznat, jaký druh látky zamýšlel Yves Saint Laurent na model použít. Průvodkyně Meriem končí prohlídku hodnocením: „Kresby ukazují genialitu a vyspělost teenagera, který si už v sedmnácti letech dokázal snadno představit svou budoucí kariéru.“
