Běžné turisty možná od návštěvy tohoto hrabství odradí počasí. Je zde totiž permanentně zataženo a člověk tak má pocit, že se na něj každou chvíli svalí minimálně stoletá voda. Důležité je nepodlehnout této iluzi, srážkové úhrny jsou tady sice vyšší, než jsme zvyklí v Česku, rozhodně se však nejedná o nic dramatického a často z oněch těžkých oblak nespadne ani kapka.
Blata a tetřívci
Šedá obloha zkrátka k Yorkshiru patří a bez ní by to nebylo ono. Že si s nimi živly zahrávají, měly jistojistě pocit i slavné sestry Brontëovy, které většinu svých zoufale krátkých životů strávily na faře v Haworthu v hrabství Západní Yorkshire, kde byl jejich otec knězem. Jen se zkuste začíst do románu Na Větrné hůrce od prostřední ze sester Emily – delší pobyt na dešti a nemilosrdném větru tu nejednu postavu stál život.
Ještě víc než počasí však sestry Brontëovy ovlivnila příroda jejich domoviny. Haworth je malá, avšak velice pitoreskní vesnička obklopená blaty plnými vřesu, kapradin a brusinek. Na jaře a v raném letě v nich hnízdí řada chráněných ptáků včetně ledňáčků, tetřívka obecného či bělokura skotského. Při osamělé cestě blaty vás tak provází trylkování, tokání a zpěv. Občas kroky některého z nich vyruší a na zlomek sekundy si jej tak můžete i prohlédnout.
České internetové mapy fungují dobře i v těchto končinách, je však třeba být obezřetný. Za cestu se někdy vydávají i úseky, kde pod sebou žádnou pěšinu nevidíte a upozorňuje na ni jen vzdálený orientační kolík. Rozhodně je dobré si vzít kvalitní, pevné boty. Aby bylo jasno, nakonec zde promoknou všechny. Otázkou je, za jak dlouho.
Po stopách literárních sester
Nedělní oběd pochází z YorkshiruYorkshire dal světu také jednu kulinářskou specialitu zvanou yorkshirský puding (yorkshire pudding). Jedná se o jakousi těstovou misku, která se podává s hovězí pečení, hnědou omáčkou a různými druhy vařené zeleniny. Mnoho Angličanů si ji dopřává jako slavnostní nedělní oběd. |
Rovnou z vesnice se můžete vydat na sedm kilometrů vzdálenou, osamocenou zříceninu farmy Top Withens, jejíž poloha a bezútěšné okolí údajně inspirovaly Emily Brontëovou k napsání Větrné hůrky. Po cestě projdete částí malebného údolí s vodopádem, oblíbenou destinací literárních sester, uvidíte stáda ovcí a všehovšudy asi jeden strom. I k těmto místům se váže ponurá historka: nejstarší ze sester Charlotte, autorka Jany Eyrové, se tu při procházce s manželem v roce 1855 nachladila, což mělo přispět k její smrti vyčerpáním o několik týdnů později.
Další předlohy míst z románů sester Brontëových se nacházejí od vesnice co by kamenem dohodil. Přední místo mezi nimi zaujímá atmosférická zřícenina Wycoller Hall neboli Ferndean Manor z úplného závěru Jany Eyrové, která se nachází na vršku mezi pastvinami a lesy v rezervaci Wycoller Park.
Na okraji haworthského rezervoáru byste našli Ponden Hall známý jako Drozdov (Thrushcross Grange), domov rodiny Lintonů ve Větrné hůrce, a zároveň i Wildfell Hall z Dvojího života Heleny Grahamové, jehož autorkou je nejmladší Anne Brontëová. Ještě donedávna se jednalo o penzion, dnes je soukromým rodinným domem. V neposlední řadě stojí za zmínku dům Stone Gappe, v Janě Eyrové vystupující jako sídlo Gateshead, kde hlavní hrdinka strávila své nešťastné rané dětství. Nachází se necelou půl hodinu jízdy od Haworthu směrem na severozápad.
Jen pár minut jízdy z Haworthu se nachází izolovaná vesnice Wycoller, na jejímž okraji najdete zříceninu stejnojmenného sídla. Postavil si ho bohatý sedlák, který na něj chtěl nalákat majetnou nevěstu. Projekt ho nakonec finančně zruinoval. V době sester Brontëových již bylo sídlo zchátralé, Charlotte však v něm našla inspiraci pro Ferndean Manor, který je dějištěm posledních scén Jany Eyrové.
Haworth a jeho těla
Avšak nesmíme si Haworth a jeho blízké okolí v první polovině devatenáctého století, kdy zde sestry Brontëovy žily a tvořily, příliš romantizovat. Jednalo se o izolované a nezdravé místo, o čemž se můžete sami přesvědčit při prohlídce místního hřbitova – náhrobky až bolestivě často patří dětem mladším pěti let.
Může za to zčásti kopcovitý profil vesnice. Kanalizace v první polovině devatenáctého století ještě nebyla rozšířenou záležitostí a splašky se lily z oken do struh podél ulic. Nečistoty valící se dolů z kopce pak zatékaly lidem do domů. Není tak divu, že zde cholera a tyfus měly pré. Špatná hygienická situace se zlepšila až zásluhou kněze Patricka Brontëho.
Vesnice Haworth v hrabství Západní Yorkshire je cizinci opomíjeným koutem Anglie. Většinu turistů tvoří Britové. Přímo na náměstí se nachází hospoda Black Bull, kde si vytrvalým pitím zkracoval život bratr literárních sester Branwell Brontë. Posloužil jako předloha hned několika postav v jejich románech.
Ještě jedna „chuťovka“ se váže k této dnes přímo ukázkové yorkshirské vesnici. Její obyvatelé dlouho sváděli nerovný boj s těly svých příbuzných a předků, kteří jsou pohřbeni v místním kostele. Ten byl ke konci devatenáctého století v tak špatném stavu, že se skrz zchátralou podlahu až k věřícím začal linout puch rozkládajících se těl. I přes protesty „jižanů“, jak místní nazývají hrdé obyvatelstvo jižních hrabství a Londýna, se nakonec zdejší elity rozhodly kostel zbourat a postavit nový.
Běžný turista to ale pozná jen sotva. Dnešní kostel je postaven podle starých vzorů a vybaven historizujícím nábytkem z katalogu firmy, která se specializovala na vybavení pro svatostánky. Obklopují ho kamenné domky, plné roztomilých, typicky anglických obchůdků s nádobím, květinami, knihami a dalšími (ne)potřebami. Při návštěvě Haworthu nemiňte především starou apatyku, kde dnes koupíte mýdla, soli do koupele, vonné svíčky i různé čarodějnické potřeby, to vše mezi mahagonovým nábytkem z přelomu osmnáctého a devatenáctého století.
Yorkshire neexistuje
|
Přímořské trio
Zatímco v kostele v Haworthu odpočívá sedm členů rodiny Brontëových, hrob nejmladší ze sester Anne bychom našli u kostela ve Scarborough v hrabství Severní Yorkshire. Vypravila se sem v roce 1849 s vidinou, že jí přímořské klima pomůže v boji s tuberkulózou, ale zemřela jen tři dny po příjezdu.
Scarborough známe hlavně ze slavné písně Simona a Garfunkela, přezpívané Karlem Gottem a Martou Kubišovou. Na žádný jarmark zde pravděpodobně nenarazíte, za to zřícenina hradu, jehož téměř přesná polovina padla za oběť obléhatelům za občanské války v sedmnáctém století, rozhodně stojí za návštěvu. Už jen kvůli výhledu do krajiny.
Asi půl hodinu jízdy od Scarborough se nachází městečko Whitby, které je spojeno s jiným literárním velikánem — Bramem Stokerem. Z návštěvy v roce 1890 se zrodily některé kapitoly jeho nejslavnějšího díla Drákula. Inspirací mu byla dramatická zřícenina benediktinského opatství (v tomto případě jde o oběť rušení klášterů za vlády Jindřicha VIII.), tyčící se na útesu nad městem. Pod ním byste našli kostel se starobylým hřbitovem a větrem ošlehanými, mechem zarostlými náhrobky. Podle osob zde odpočívajících pojmenoval Stoker oběti Drákuly.
Na urozeného zabijáka jsou zde patřičně hrdí. Na konci letošního května byl v areálu opatství pokořen světový rekord v počtu upírů shromážděných na jednom místě díky oslavě 125 let od vydání románu. Fanoušků v kostýmech se tu sešlo přesně 1 369. Whitby je mimochodem kolébkou anglické literatury. Mnich Caedmon zde sepsal své básně už ve druhé polovině sedmého století.
Pokud se vypravíte do Scarborough a Whitby, zastavte se po cestě ve vesničce Robin Hood’s Bay, která je mimořádně malebná. Toto slovo zde zaznělo již mnohokrát, uznávám, avšak žádné jiné nevystihuje anglické vesnice lépe. Nestalo se zde nic výjimečného a nenajdete tu žádnou významnou památku, ale v některém ze stánků vám přichystají skvělé fish and chips. Také procházka mezi starobylými rybářskými domky a po zlatavé pláži je zážitek, na který se jen tak nezapomíná.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz