„Jestli hledáte východ na hlavní ulici, tak běžte tudy, na konci zahněte doleva a pak už uvidíte bránu.“ Takový konec měla naše konverzace se směnárníkem na bazaru (krytém tržišti) v uzbeckém Kokandu, který po výměně papírků správně vystihl, že jsme v nepřehledném labyrintu uliček jaksi ztratili orientaci.
S několika miliony uzbeckých somů – kurs je přibližně 12 600 UZS za jeden americký dolar – opouštíme podle návodu lokalitu a během minuty se nám dostane dalších tří otázek, odkud že jsme to přijeli. Na ulici si nás lidé fotí, děti mávají. Homo sapiens evropského vzhledu je tu evidentní vzácností.
Když se místní po celodenním hladovění nasytí a začínají lokál opouštět, pochopíme, že je řada i na nás. Žádost o účet vyloudí na tváři místního bosse úsměv. „Dej, kolik myslíš. Padesát tisíc je OK?“
