Karamboly s karambolou
Varování před ochutnávkou karamboly trochu kazí chuť.
Karambola, které se také říká malajská hvězda nebo čínská hvězdice, si určitě zaslouží slova chvály. Ale jen trochu. Obsahuje relativně málo kalorií, nese v sobě dost vlákniny a ke všemu je našlapaná vitaminem C. Toto sladkokyselé ovoce s jedlou slupkou si tedy snadno zamilujete. Proto se také ze své původní domoviny v jihovýchodní Asii úspěšně rozšířila podél celého rovníku.
Výhrady tu ovšem jsou. Předně, karambola obsahuje vysoké koncentrace kyseliny šťavelové. Pokud máte náběh na onemocnění ledvin, může vás hostina z hvězdného ovoce dostat do pořádných potíží.
Není to všechno. Je tu ještě karamboxin, poměrně silný neurotoxin. Obsažený je v každé karambole, ale ne vždy ve stejné koncentraci. Některé plody jsou jedovatější než jiné. A vy předem nevíte, na kterých si zrovna pochutnáváte. Zapomenout bychom neměli ani na to, že šťávy z karamboly působí jako inhibitor některých léků na předpis. Vaše medikace tedy nemusí fungovat tak, jak očekáváte nebo potřebujete.
Chutné a dobře pohnojené
Největší původce žaludečních infekcí mezi ovocem? Obyčejný žlutý meloun.
Žluté ananasové melouny cantaloupe jsou tu trochu nezaslouženě. Jsou vynikající, chutné a v podstatě bezpečné. Problém občas vyvstane s nedostačující hygienickou kvalitou jejich slupek. Zvlášť když vyrazíte někam za hranice Evropy.
V Číně, Turecku, Indii či Egyptě si totiž zahradníci standardně usnadňují práci s jejich pěstováním tím, že je zalévají a hnojí současně. Asi se to nedá opsat jemnějšími slovy: pro dobrý růst záhonky obohacují o obsah jímek domácích toalet.
Na stříbrném podnose vám tady přistane nakrájený, svěží a svůdně sladký meloun, který ovšem donedávna ležel v něčem úplně jiném. Z hygienického hlediska je to jeden velký bakteriální cirkus, který nabízí i suvenýr v podobě úporné infekce zažívacího traktu.
S liči mohou být problémy
Chuťovka, kterou si po fyzických výkonech raději odpusťte.
Pozvání na ochutnávku dvousliváku lahodného bychom asi nejspíš zdvořile odmítli, protože to zní až příliš dvouznačně. Ve skutečnosti jde o liči, tedy ovoce, s nímž už jsme dobře obeznámeni.
Když jej zbavíte tuhé drsné slupky, skrývá velmi chutnou výplň bílé dužiny. Na cestách na ni narazíte v syrové podobě, ve formě džemu, kompotu, kandované pochoutky nebo rozmixované v koktejlu. A všude je to dobrota.
Takže kde je ten problém? Liči, zvláště to ne zcela zralé, obsahuje přírodní látky intenzivně snižující hladinu cukrů v krvi a blokují produkci cukru. Pokud se do nich pustíte hladoví, unavení, vyčerpaní – a sníte více než pět kousků – můžete si velmi snadno přivodit hypoglykemický šok. Dát si liči po dlouhé túře je tedy hodně špatný nápad.
Vražedná pochoutka
Na pravé jamajské ackee se nesmí spěchat.
Přídomek „lahodný“ si vysloužil i poddužák. Tak se česky nazývá dřevina, která je původně doma v Guinejském zálivu, ale zabydlela se spíše v Karibiku.
Na Jamajce jí a jejím plodům říkají Ackee, a je tam považována za národní rostlinu. Jde o vyhlášenou pochoutku, která svou nasládlou chutí výtečně doprovází solené sušené ryby.
Zádrhel je v tom, že tato tradiční ingredience není pro netrpělivé. Sklízet se má teprve tehdy, až přezraje a přirozeně pukne. V opačném případě je totiž ještě plná obsahových látek, které u strávníků vyvolávají křeče v žaludku, dávení, chrlení krve a také smrt.
Jíst syrové ackee je tedy velké riziko, i místní si jej radši preventivně povaří, aby si byli jistí. Je to pochoutka, která vás opravdu může zabít.
Opravdu ďábelský plod
Tato jablíčka jsou vážně čertovská, stejně jako celý strom.
Ne, plody mancinely obecné k jídlu neslouží. Ale je těžké odolat, protože připomínají malá zelenožlutá jablíčka a působí naprosto nevinným dojmem. Díky své neškodné podobě si také vysloužili přezdívku „Jablka z Ďáblovy zahrady“.
Conquistadoři, kteří vyrazili dobývat poklady Ameriky, se jimi na plážích Floridy trávili po tuctech. Mancinely totiž mají silně dráždivý alergický účinek. Nechybí u toho otékající jazyk, lapání po dechu a udušení za plného vědomí.
Stromovitá mancinela toho dovede mnohem víc. V Guinessově knize rekordů je zapsána jako nejnebezpečnější strom světa. Stačí, když pod její korunou budete hledat útočiště před deštěm. Látky, které by se na vás uvolnily z listů a kmene, by vás nehezky popálily. Domorodci z pryskyřic a pryže tohoto stromu vyrábí šípový jed. Tato jablíčka zkrátka k jídlu nejsou, tak pozor na ně!
Chuť, na kterou nezapomenete
Fenomenální směs tropických chutí vysloužila plodům monstery latinský dovětek „deliciosa“.
Na monsteru v květináči narazíme pomalu v každé druhé české domácnosti, takže rozpaky jsou trochu na místě. Co tato pokojovka dělá mezi exotickými plody? Omylem tu není.
Ve své mexické domovině totiž dorůstá popínavá monstera skvostná až pětadvacet metrů výšky. A takovým monstrózním rozměrům patří i náležitě velké plody.
Vypadají jako nazelenalé klasy kukuřice. Tím, že z botanického hlediska jde o bobule nahloučené na palici, si to kazit nebudeme. Důležité je, že se jí. Jak chutnají? Fantasticky. Jako kombinace banánu, ananasu, jahod a manga. V ústech je to učiněný tropický sen. Pokud jsou tedy zralé.
V opačném případě je to spíš tropická noční můra. Nezralé plody monstery vám podráždí sliznici ústní dutiny a krk tak důkladně, že několik dní budete na úplné dietě. Otázkou je, jestli to s takovým rizikem chcete zkoušet.
Chutná až po překvašení
Aby chutnal a neškodil, musí nejdřív čtyřicet dní ležet a kvasit.
Mangrovové bažiny Indonésie vypadají poměrně nehostinně, a přesto se v nich sklízí velmi chutné plody ze stromu pangium edule. Jsou velká jako pštrosí vejce a pro jejich nahnědlou kožovitou slupku se jim také někdy přezdívá fotbalové ovoce. Po oloupání úplně vábně nevypadají, ale chutí silně připomínající papáju to bohatě vynahrazují.
Háček je v tom, že si na nich nemůžete pochutnat hned po sklizni. Čerstvé plody a semena totiž obsahují kyanovodík a při konzumaci bez předchozí přípravy jsou smrtelně jedovaté. Plody pangium edule se stávají jedlými až poté, co z nich vražedná substance vyprchá. A to se nestane dříve než za čtyřicet dní poté, co spadnou ze stromu.
Během té doby projdou fermentací, tedy prokvašením. Pak už nezabíjí a chutnají sladce.
