Skoro to vypadá na zázrak: Z jednotvárné krajiny za pulsující indonéskou Jogjakartou se z ničeho nic vyloupne nevysoký uměle navršený pahorek, obklopený palmovými háji a tmavě zelenými rýžovišti. Při pohledu na kopec se teprve návštěvníkům zatají dech - spatří pohádkový chrám Borobudur, tajemného »vyslance« buddhismu uprostřed islámského světa, obklopený mohutnými korunami stromů kenari.
»V noci, s očima zavřenýma, naslouchal jsem slovům, kterým jsem nerozuměl, nechávaje se po celé hodiny vzrušovat jejich hudbou, tak truchlivou: Burubudur,« zanesl si před třiasedmdesáti lety do cestovního deníku Konstantin Biebl. Kolosální monument v srdci indonéské Jávy, kde uzavřeni v kamenných zvonech a s pohledy upřenými k dýmajícím sopkám Merapi a Gunung Sumbing po staletí meditují desítky nehybných buddhů, básníka uchvátil. Tak jako mnohé před ním i po něm. Není sporu o tom, že »Svatyně na kopci«, jak zní přibližný překlad magicky znějícího sanskrtského slůvka Borobudur, je jednou z nejpozoruhodnějších staveb buddhistického světa. Je uměleckým klenotem, srovnatelným snad jen s kambodžským Angkor Vatem či s největšími chrámy v barmském Paganu. Tvarem je to vlastně čtyřicet metrů vysoká pyramida, jejíž základnou je čtverec o délce stran 123 metrů. Tvoří ji kamenné kvádry, poskládané na sebe bez malty či jiného pojiv a. Aby držely pohromadě, opatřili je dávní architekti důmyslným systémem zářezů a vroubkování. Jak se vlastně tento buddhistický skvost ocitl uprostřed nejlidnatější muslimské země světa? Je to prosté. Vyspělá indická kultura, zvláště buddhismus, ovlivňovala dnešní indonéské ostrovy dávno před vpádem islámu. Někdy v polovině 8. století se pak jeden z králů středojavánské dynastie Šailendra stal buddhistou a jeho potomci nechali zbudovat Borobudur. Pro srovnání: nějakých 300 let před Angkor Vatem. Pouhé století po svém dokončení však Borobudur tajemně osiřel. Krátce nato navíc explodovala sopka Merapi a na dlouhá staletí přikryla skvostný chrám vulkanickým popelem. Podivuhodný příběh jeho znovuzrození začal až v roce 1814, kdy zkoprnělý anglický viceguvernér Jávy Thomas Raffles doslov a zakopl o polorozpadlé a džunglí porostlé zříceniny. Co vlastně Borobudur představoval? Podle mnohých je jakýmsi modelem buddhistické ho »světového názoru«. Během namáhavé spirálovité pouti až k vrcholku chrámu poutník postupně opouští dolní čtvercové »pozemské« terasy, kde všichni tvorové trpí v zajetí povrchních vášní a přání, a dostává se na horní kruhové, představující sídlo vyšších bytostí. Po cestě se odpoutává od hmotného světa a blíží se stavu dokonalé harmonie, do království nirvány, ke konečnému cíli buddhistů. Jeho symbolickým znázorněním je ohromná stúpa završující chrám. Celé stoupání a obcházení až k vrcholu je malým maratonem, dlouhým skoro pět kilometrů. Vede úzkými chodbičkami podél téměř 1500 reliéfních bohatě zdobených panelů, do nichž umělci vtělili skutečnou učebnici buddhistické nauky, stejně jako mnoho aspektů života na Jávě před tisícem let. Jsou také jakousi »obrázkovou knihou«, zachycující důležité epizody ze života Siddhárty Gautamy, pozdějšího Buddhy. Z jednotlivých výklenků terasovitých balustrád hledí upřeně do věčnosti několik set plastik. Dalších 72 takzvaných dhjáni-buddhů, sedících v meditačních polohách, trůní v menších zvonovitých stúpách, rozesetých po okrajích horních teras. Ten, kdo dokáže prostrčit ruku otvorem a dotknout se jejich dlaně, bude prý mít v živ o tě už jenom štěstí. Něco na tom asi bude, vždyť tomu pevně věří i místní muslimové.
Může se hodit
CO JE TŘEBA VĚDĚT
Vesnička Borobudur poblíž památky nabízí občerstvení, desítky stánků se suvenýry (určitě se vyplatí smlouvat o ceně) i levné ubytování. Zastávka autobusu je necelých deset minut pěšky od obdivované stavby. Přístup ke chrámu je otevřen od šesti ráno do 17.30, vstup je pro zahraniční návštěvníky k mání za pět USD, zahrnuje průvodce, poplatek za fotografování a vstupné do nedaleké ho muzea.
KDY PŘIJÍT
Je dobré vyhnout se víkendům, kdy v okolí Borobuduru často nebývá téměř k hnutí. Ideální čas k zaznamenání zvláštního ducha tohoto místa je východ či západ slunce. Komu nevadí přílišné vedro, měl by přijít v období lunárního svátku waicak, obvykle připadajícího na květen. Je oslavou narození Buddhy, jeho osvícení i odchodu do nirvány.Na Borobuduru v té době probíhají pestré buddhistické slavnosti.
JAK SE TAM DOSTAT
Jízda přímým autobusem ze 42 kilometrů vzdálené milionové Jogjakarty trvá asi 1,5 hodiny.Meziměstské autobusy vyjíždějí z autobusového nádraží tímto směrem každé půl hodiny, cena necelých deset korun na naši měnu. Ti pohodlnější si mohou snadno domluvit půldenní či celodenní výlet klimatizovaným mikrobu sem v některé z desítek turistických kanceláří či lepších hotelů. Nevyjde většinou dráž než deset dolarů.
»V noci, s očima zavřenýma, naslouchal jsem slovům, kterým jsem nerozuměl, nechávaje se po celé hodiny vzrušovat jejich hudbou, tak truchlivou: Burubudur,« zanesl si před třiasedmdesáti lety do cestovního deníku Konstantin Biebl. Kolosální monument v srdci indonéské Jávy, kde uzavřeni v kamenných zvonech a s pohledy upřenými k dýmajícím sopkám Merapi a Gunung Sumbing po staletí meditují desítky nehybných buddhů, básníka uchvátil. Tak jako mnohé před ním i po něm. Není sporu o tom, že »Svatyně na kopci«, jak zní přibližný překlad magicky znějícího sanskrtského slůvka Borobudur, je jednou z nejpozoruhodnějších staveb buddhistického světa. Je uměleckým klenotem, srovnatelným snad jen s kambodžským Angkor Vatem či s největšími chrámy v barmském Paganu. Tvarem je to vlastně čtyřicet metrů vysoká pyramida, jejíž základnou je čtverec o délce stran 123 metrů. Tvoří ji kamenné kvádry, poskládané na sebe bez malty či jiného pojiv a. Aby držely pohromadě, opatřili je dávní architekti důmyslným systémem zářezů a vroubkování. Jak se vlastně tento buddhistický skvost ocitl uprostřed nejlidnatější muslimské země světa? Je to prosté. Vyspělá indická kultura, zvláště buddhismus, ovlivňovala dnešní indonéské ostrovy dávno před vpádem islámu. Někdy v polovině 8. století se pak jeden z králů středojavánské dynastie Šailendra stal buddhistou a jeho potomci nechali zbudovat Borobudur. Pro srovnání: nějakých 300 let před Angkor Vatem. Pouhé století po svém dokončení však Borobudur tajemně osiřel. Krátce nato navíc explodovala sopka Merapi a na dlouhá staletí přikryla skvostný chrám vulkanickým popelem. Podivuhodný příběh jeho znovuzrození začal až v roce 1814, kdy zkoprnělý anglický viceguvernér Jávy Thomas Raffles doslov a zakopl o polorozpadlé a džunglí porostlé zříceniny. Co vlastně Borobudur představoval? Podle mnohých je jakýmsi modelem buddhistické ho »světového názoru«. Během namáhavé spirálovité pouti až k vrcholku chrámu poutník postupně opouští dolní čtvercové »pozemské« terasy, kde všichni tvorové trpí v zajetí povrchních vášní a přání, a dostává se na horní kruhové, představující sídlo vyšších bytostí. Po cestě se odpoutává od hmotného světa a blíží se stavu dokonalé harmonie, do království nirvány, ke konečnému cíli buddhistů. Jeho symbolickým znázorněním je ohromná stúpa završující chrám. Celé stoupání a obcházení až k vrcholu je malým maratonem, dlouhým skoro pět kilometrů. Vede úzkými chodbičkami podél téměř 1500 reliéfních bohatě zdobených panelů, do nichž umělci vtělili skutečnou učebnici buddhistické nauky, stejně jako mnoho aspektů života na Jávě před tisícem let. Jsou také jakousi »obrázkovou knihou«, zachycující důležité epizody ze života Siddhárty Gautamy, pozdějšího Buddhy. Z jednotlivých výklenků terasovitých balustrád hledí upřeně do věčnosti několik set plastik. Dalších 72 takzvaných dhjáni-buddhů, sedících v meditačních polohách, trůní v menších zvonovitých stúpách, rozesetých po okrajích horních teras. Ten, kdo dokáže prostrčit ruku otvorem a dotknout se jejich dlaně, bude prý mít v živ o tě už jenom štěstí. Něco na tom asi bude, vždyť tomu pevně věří i místní muslimové.
Může se hodit
CO JE TŘEBA VĚDĚT
Vesnička Borobudur poblíž památky nabízí občerstvení, desítky stánků se suvenýry (určitě se vyplatí smlouvat o ceně) i levné ubytování. Zastávka autobusu je necelých deset minut pěšky od obdivované stavby. Přístup ke chrámu je otevřen od šesti ráno do 17.30, vstup je pro zahraniční návštěvníky k mání za pět USD, zahrnuje průvodce, poplatek za fotografování a vstupné do nedaleké ho muzea.
KDY PŘIJÍT
Je dobré vyhnout se víkendům, kdy v okolí Borobuduru často nebývá téměř k hnutí. Ideální čas k zaznamenání zvláštního ducha tohoto místa je východ či západ slunce. Komu nevadí přílišné vedro, měl by přijít v období lunárního svátku waicak, obvykle připadajícího na květen. Je oslavou narození Buddhy, jeho osvícení i odchodu do nirvány.Na Borobuduru v té době probíhají pestré buddhistické slavnosti.
JAK SE TAM DOSTAT
Jízda přímým autobusem ze 42 kilometrů vzdálené milionové Jogjakarty trvá asi 1,5 hodiny.Meziměstské autobusy vyjíždějí z autobusového nádraží tímto směrem každé půl hodiny, cena necelých deset korun na naši měnu. Ti pohodlnější si mohou snadno domluvit půldenní či celodenní výlet klimatizovaným mikrobu sem v některé z desítek turistických kanceláří či lepších hotelů. Nevyjde většinou dráž než deset dolarů.
