Východiskem do nejkrásnějších přírodních partií Východních Karpat je vesnice Jasiňa. V letech 1920-38 byla pohraniční obcí Československé republiky a nejvýchodnější železniční stanicí. Pravidelné vlakové spojení s Prahou trvalo 17 hodin!
Dnes, v době závratných rychlostí a odbourávání komunikačních bariér, je přístup do této obce podstatně komplikovanější a časově náročnější!
Soumrak nad hraničními patníky
Téměř každý turista, který do těchto krajů zabrousí, míří na Hoverlu, která je svou výškou 2061 metrů nejvyšší horu Ukrajiny. Její útlý, kuželovitý masiv tvoří dominantu širokému okolí a výstup na ni zvládne i průměrně zdatný chodec.
České turisty, kteří jsou na vrcholu Hoverly v současnosti hojnější než domácí, zaujmou kromě nádherného rozhledu také staré hraniční patníky. Na hranolech z andezitu je z jedné strany vytesán symbol CS, z druhé P. Nejedná se o mýlku – právě tudy probíhala předválečná československo-polská hranice.
Bohužel, tyto dnes už historické objekty se však Ukrajincům příliš nezamlouvají a na mnoha místech byly záměrně zničeny. Je přitom zajímavé, že prakticky bez úhony přečkaly období Sovětského svazu!
|
|
Ostnaté dráty na hřebeni
Staré hraniční patníky, jež jsou mnohdy spolehlivějšími vodítky než neznatelné pěšiny či řídké turistické značky, sledovaly za Hoverlou v pravidelných odstupech horský hřbet, jež nese tajuplný název Černá Hora. Turisté, vyhledávající většinou jen vrchol Hoverly, se rázem vytrácejí a člověka pohlcuje pustota vysokohorské přírody.
Střídají se travnaté pláně, balvanité svahy, příkré skalní stěny i malá horská jezírka. Téměř absurdně působí v této velehorské krajině zbytky zákopů a trčící ostnaté dráty, jež tvořily východní frontovou linii první světové války. Stěží lze uvěřit, že zde v roce 1916 probíhaly kruté boje mezi německo-rakouskými a ruskými vojsky.
|
MŮŽE SE HODIT - Na Ukrajinu neotřebujete v současné době vízum |
|
Jak se tam dostat |
Tajemný hrad v Karpatech
Na hoře Pop Ivan, den pochodu od Hoverly, stojí nejvýchodnější hraniční patník bývalé ČSR. Mohutná silueta hory je zdaleka zvýrazněna troskami monstrózní budovy, jež navozuje představy zřícenin tajuplného hradu v Karpatech.
Jedná se o někdejší obří, supermoderní astrofyzikální observatoř, kterou ve zdejších krutých horských podmínkách vystavěli ve velkolepém stylu a za nemalé peníze koncem třicátých let Poláci. Její roční provoz byl vzápětí přerušen zahájením druhé světové války. Po jejím skončení završili neblahý osud observatoře domorodci z nejbližších vesnic, kteří vyrabovali, co se dalo.
Běžný dopravní prostředek v horách
Dnes je možno obdivovat jen bytelné kamenné zdivo a zbytečně promrhanou lidskou energii.
Setkání s pastevci a život na salaši
Prakticky jedinými lidmi, jež lze při putování po bývalé československo-polské hranici potkat, jsou pastevci.
Mléčné produkty z karpatské salaše
chutnají znamenitě
"Čtyřicet let pasu krávy, jím sýr, piju čistou vodu a dýchám svěží horský vzduch," zní spokojená slova staříka, který patří asi k nepříliš početné skupině šťastných lidí na Ukrajině. Jeho mladší dvacetileté kolegy však čistý horský vzduch ani voda spokojeností nenaplňují. Jejich snem je pracovat v Čechách, zemi pro zdejší obyvatele zaslíbené.
Horské salaše, kterými jsou travnaté masivy místy doslova posety, slouží mimo jiné jako útulky před nepohodou a občerstvovací stanice. Stačí si vybrat některou z ovčích anebo kravských na "polské" či "československé" straně horského hřebene. Několik balíčků cigaret a polévky v sáčku jsou zaručeným klíčem k otevření bezbřehé slovanské pohostinnosti.
Ohromná kvanta polotovarů z mléka zde nemají valnou cenu, zato o jejich chuti se nám, konzumentům mléčných výrobků z plastikových kelímků a igelitových sáčků, může jenom zdát.
Máslo, syr, brynza, smetana, burda a mamaliga jsou zde vyráběny ve středověkých podmínkách, bez elektřiny a nástroji, jimiž by se mohl u nás pyšnit nejeden skanzen. Zdálo by se, že člověka po tom všem postihne řídký případ s hustým běháním, avšak pozor - opak je pravdou! To však odhalil již Ivan Olbracht – znalec zdejšího kraje.
|
|
Trojhraniční nedostupný patník
Bývalá československo-polská hranice končila na trojhraniční hoře Stoh. Ta je i dnes z jedné poloviny rumunská. Zhlédnout někdejší trojhraniční patník je bez speciálního povolení nemožné. O tom přesvědčí každého přátelští, leč nekompromisní ukrajinští pohraničníci, kteří v koňských sedlech a s kvérem v kapse objíždějí svůj rajón.
Nezbývá než sestoupit doporučovanou trasou pralesem do údolí. Ostatně je nejvyšší čas v klidu strávit nejen kilogramy mléčných výrobků, ale především kvanta nevšedních zážitků, jež nabízí tyto nejzapomenutější kouty evropského kontinentu všem, kteří je navštíví.
 Staří horalé z Rachova |
 Masív Černé Hory s nejvyšší ukrajinskou horou Hoverlou |
 Někdejší Československo-polský hraniční patník pod Hoverlou |
 Nejvýchodnější bod někdejší ČSR – hora Pop Ivan se zříceninou observatoře |
 Na hřebeni Černé Hory |
 Ostnatý drát z první světové války |
 "Čtyřicet let pasu krávy, jím sýr, piju čistou vodu a dýchám svěží horský vzduch" |
 Mléčné produkty z karpatské salaše chutnají znamenitě |
 Běžný dopravní prostředek v horách |
 Pravidelné dojení ovcí na salaši |
