Oslnivá jízda vesmírem za 19 dolarů

Obří kopule planetária se noří do tmy. Šustění a rušivé šepoty utichají. Stovky doširoka rozevřených očí nervózně těkají prostorem v očekávání výbuchu světel. "Tady Tom Hanks. Jízda vesmírem začíná...," ohlašuje známá hollywoodská hvězda start kosmické show. V té samé chvíli zazáří nad zakloněnýmí hlavami hvězdné nebe a v dokonale propilované iluzi třírozměrného prostoru pohltí šokované diváky.

Za podívanou stojí supertechnologie
Hvězd na pomyslném nebi newyorského "Rose Center for Earth and Space" (Centra pro Zemi a vesmír) je přesně devět tisíc a jedno sto. Obloha se mění v každém okamžiku, hvězdy ubíhají. Hanksův podmanivý hlas představuje Zemi, Mars, Venuši a další planety sluneční soustavy, které jedna po druhé vplouvají na svých drahách do zorného pole. Mohutný Jupiter a Saturn provází i chvění bránice vyvolané subwoofery (reproduktory) zabudovanými do sedadla každého diváka.

Dobrý projektor a osvědčený hlas moderátora prý bývají zárukou úspěchu každého planetária. Kosmický model newyorského planetária generuje futuristicky vyhlížející projektor Zeiss Mark IX. z dílny německé firmy Carl Zeiss. V kombinaci s laserovým dělem a nesmírně výkonným počítačovým systémem dokáže tato neobvyklá promítačka vykouzlit planety, komety, celé galaxie, velké třesky, vybuchující hvězdy a hroutící se černé díry.

Vizuální čáry a působivé videoanimace by ovšem byly bez kvalitního zvuku jen poloviční. Optické efekty odpovídají skutečným dějům ve vesmíru, neboť jsou vytvářeny na základě gigantického množství údajů o pohybu hvězd dodaných Národním úřadem pro vesmír a kosmonautiku (NASA). Vskutku reálná podívaná by ale nebyla možná, bez použití superpočítačového systému, kterým se mohou chlubit jen výzkumná střediska NASA a vojenské laboratoře.

Aby nedošlo k vesmírné bouračce

Třicetkrát během každé sekundy vesmírného show provede počítač kontrolu všech dat a zkoriguje správnou polohu a pohyb všech jednotlivých planet a hvězd. V tak složité projekci by totiž mohlo jinak lehce dojít k vesmírné kolizi či úplnému zmatku. Jen pro představu: výkon tohoto superpočítače přirovnávají jeho tvůrci ke dvěma tisícovkám bežně známých stolních počítačů PC.

Pokud vesmírné představení - v anglickém originále Passport to the Universe - bere dech, pak o koupi vstupenky to platí dvojnásob. Devatenáct dolarů je přeci jen i na newyorské poměry dost. Desetidolarové vstupné otevře dveře do všech ostatních zákoutí muzea včetně samotné budovy planetária, přižemž ta sama o sobě pohladí každého labužníka skvělého stavitelství na duši.

Sklo, sklo a zase sklo

Muzeum je otevřeno každý den kromě státních svátků, Dne díkuvzdání a Vánoc
Neděle až čtvrtek 10:00 až 15:45; Pátek až sobota 10:00 až 20:45

Obří skleněná kostka s ocelovou koulí (Hayden Sphere) planetária pochází z dílny architekta Jamese Stewarta Polshek'a a například vlivný časopis Time ji zařadil mezi deset nejlepších designerských prací ve Spojených státech pro rok 2000. Čtyři tisíce tun skla a kovu coby ultramoderní přístavba historické budovy Muzea přírodních věd sklidily vedle chvály i četnou kritiku. Hysterické hlasy odpůrců jsou ale patrně průvodním jevem čehokoli nového a neokoukaného. Stačí při té příležitosti vzpomenout na podobně vyhraněnou diskusi, které provázela stavbu pražského Tančícího domu Franka Geryho. Pravdou je, že výstavbu nového planetária předcházelo stržení původní budovy, která od roku 1936 učarovala mnoha generacím Američanů.

Více o Spojených státech najdete na autorových soukromých stránkách:

Rose Center for Earth and Space - podivuhodná kombinace skla, kovu a přírody

Rose Center for Earth and Space - iluze prostoru uchvacuje

Rose Center for Earth and Space - nová budova byla trnem v oku skalním zastáncům staré zástavby

Rose Center for Earth and Space - jednotlivé expozice provádějí historií vesmíru

Rose Center for Earth and Space - budova planetária v plné kráse

Planetárium je nedílnou součástí Muzea přírodních věd