Aby se žena do názvu nějaké ulice prosadila, musí být přinejmenším svatá. Takový je ostatně hlavní závěr projektu Mapping Diversity, který na vzorku místopisu třicítky velkých evropských měst porovnával proporční zastoupení mužských a ženských jmen. Výsledek je vůči ženám silně nelichotivý, protože muži je v názvech ulic, náměstí a dalších veřejných prostranství přečíslují v poměru deset ku jedné.
Princip rovnosti je ukotven v Listině základních práv a svobod, která je nedílnou součástí ústavního pořádku České republiky. To, že tu všichni máme stejné příležitosti, práva i povinnosti, je jistou známkou vyspělosti naší společnosti. Alespoň to tak rádi tvrdíme. Při listování jmenným rejstříkem názvů ulic ten dojem ale nezískáme. Rovnosti navzdory je v nich žen zastoupeno pomálu.
„Je to nenápadná připomínka toho, koho si naše společnost váží nebo vážila, a koho ne,“ uvádí se na webových stránkách projektu Mapping Diversity. „Převaha mužských postav v našich ulicích je nejen důkazem historického a kulturního faktu, ale také silou – podprahovou, stálou – která přispívá k udržování marginalizace ženského přínosu v historii, umění, kultuře nebo vědě.“
Jeden z nejčerstvějších přírůstků katalogu ženských názvů ulic. Praha se tím přiblížila Římu a Paříži.
Ve třicítce velkých měst Evropy, celkem sedmnácti států, napočítali lidé mapující rozmanitost pojmenování více než 146 tisíc dílčích názvů ulic a náměstí. Třetina z toho počtu, přibližně 53 tisíc, byla pojmenována po lidech. Z toho skoro 48 tisíc po mužích a necelých 4 800 po ženách.
Tato Praha není pro ženy
Dobře to jde vidět na příkladu našeho hlavního města. V bludišti ulic Prahy napočítáme 7 938 názvů ulic a náměstí. Pětina (22,3 procenta), tedy 1 771 oněch názvů, je dedikována lidem. Jenže 1 671 z toho počtu jsou muži. Ženy se v pojmenování ulic a náměstí Prahy objevují velmi řídce, je jich jen 76. Takže míra té rozmanitosti je silně vychýlená jedním směrem. Protože 94,4 procenta názvů tu patří mužům a jen 4,3 procenta ženám. Zbytek, 1,3 procenta, připadá na nejasnosti a nevyhraněné názvy.
Při porovnání s ostatními evropskými městy si z hlediska rovnosti stojí nejlépe Stockholm, kde 19,5 procenta pojmenovaných ulic nese ženská jména. Za Švédskem pak stojí dánská Kodaň s 13,4 procenta a první trojici uzavírá Berlín s 12,1 procenta.
Zkrátka ani v těch nejliberálnějších městech nenarazíme na poměr 1:1. Jejich dvouciferné skóre je ale pořád o něco lepší než v řeckých Aténách, kde se na ženy myslelo jen ve 4,5 procenta případů. Druhá nejméně rozmanitá v celé Evropě je Praha, následuje Debrecín. Na to, že jde o druhé největší maďarské město, na ženy v názvech ulic a náměstí tam narazíme jen ve 2,7 procenta případů.
Země, které neexistují. Některou ovládá utopie, jinde šéfuje pochybná firma |
Česko, respektive Praha si nestojí dobře ani prezentací těch svých skromných 76 žen, po nichž jsou ulice pojmenovány.
Pokud by například zvídavý cizinec dohledával prostřednictvím aplikace WikiData údaje o ženách v názvech pražských ulic, v 11,8 procenta případů nenajde jejich profil. Což působí poněkud rozpačitě – šlo o ženy významné na tolik, abychom si po nich pojmenovali ulici, ale zjevně už ne tak významné, abychom se s nimi „pochlubili“ ve světě internetu.
Nápad na přejmenování Václavského náměstí by nejspíš neprošel.
Pravda, v Madridu, Bukurešti nebo Záhřebu jsou na tom skoro třikrát hůř – většina ženských jmen v názvech ulic, které se tam pokusíte dohledat, pro vás zůstane záhadou i nadále.
Metropole umělců bez svatých
I z toho zatím ne zrovna lichotivého srovnání vychází Praha jako město navenek kulturní a spíše ateistické. Hned 50,6 procenta názvů ulic totiž nese jméno osobností světa umění a kultury. Necelých třináct procent připadá na politiky. Ve shodném zastoupení 1,2 procenta jsou v Praze jména představitelů víry a armády, svatých máme stejně jako generálů.
Necelých pět procent pak spadá do kategorie „jiné“, kam se povšechně řadí vědci a badatelé.
Generálové jsou v Praze zastoupeni stejně hojně jako svatí. Někdejší náklonnost vůči Vatikánu či Moskvě je z těch názvů patrná.
Tím se rovněž odlišujeme od evropského průměru, protože zrovna vědci a badatelé (spolu se svatými) patří k nejčastějším pojmenováním ve většině měst.
Projekt Mapping Diversity nicméně upozorňuje na další trend proporční nevyváženosti. Muži v názvech ulic sice přečíslují ženy v poměru deset ku jedné, ale dvě v evropských městech vůbec nejčastější pojmenování jsou ryze ženského původu. V individuálním žebříčku tak na prvním místě stojí Panna Marie (v různých obměnách tohoto jména), po níž se jmenuje 365 evropských ulic a náměstí.
Italské ulice, které neexistují. Vie fittizie využívají hlavně bezdomovci |
Za ní pak, ve výrazném odstupu, stojí Sv. Anna. Těch je dohromady pětatřicet. A třetí nejoblíbenější persónou je pak apoštol svatý Pavel. Po něm se jmenuje osmadvacet ulic a náměstí.
V individuálním žebříčku jmen má Panna Marie prvenství jisté. Je nejčastějším užívaným ženským jménem vůbec.
Třetí nejčastější ženské jméno na cedulích označující ulice patří vědkyni Marii Curie. Jako vědkyně trochu vybočuje z řady, protože další ženská jména patří světicím nebo mají víc než okrajově náboženský charakter. Například Máří Magdaléna (po níž je pojmenováno 18 ulic), Terezie z Avily (16), Kateřina Alexandrijská (15), svatá Barbora (12), Klára z Assisi (12), svatá Lucie (11) a Marta (11).
Letní ubytování s iDNES Premium: Výhody i možnost vyhrát luxusní dovolenou |
V hrubém srovnání ale většina z 3 200 žen v evropských názvech ulic nepatří do kategorie těch ryze náboženských. Většinou jde o osobnosti z oblasti kultury, přičemž nejčastějším povoláním jsou spisovatelky. Většina z nich pochází z 19. a 20. století.
A pak že tu žádnou nemáme! Paní Krásnohorská je ovšem jednou z šestasedmdesáti, což není mnoho.
Kromě světic a dalších náboženských osobností, z nichž mnohé pocházejí z Blízkého východu, se prakticky všechny ženy narodily v Evropě. Jedinými výjimkami – alespoň ve třiceti sledovaných městech – jsou Indira Gándhíová, indická premiérka, a Miriam Makeba, jihoafrická zpěvačka.
Tou nejnovější ženou, která se navíc objevila ve více zemích, je Anna Politkovská. Ruská novinářka zavražděná v roce 2006. Její jméno teď nesou ulice v Paříži, Římě a také v Praze, kde si možná snaží vylepšit bilanci rovnosti a rozmanitosti.
Náprava? Je to spíš horší
S rozmanitostí a rovností souvisí i další drobnosti. Je například téměř pravidlem, že když už nějaká ulice nese jméno osobnosti z hudebního světa, v případě jmen mužských je to skoro vždycky skladatel, zatímco u žen to jsou zpěvačky. Z osobností světa filmu a divadla jsou téměř všechny zmíněné ženy herečky, pouze jedna jediná – Chantal Akermanová – byla režisérka.
Zásluhy těch, jejichž jména nesou ulice, Praha na internetu prodat neumí. Zvládá to alespoň v terénu.
Prostor v názvech ulic dostávají nejrůznější osobnosti. Ženy ale pomálu.
Jinak to ale zatím nevypadá, že by se situace v Evropě z hlediska rozmanitosti pojmenování nějak napřimovala. Evropská města se spíš stávají „více mužská“. Amsterdam, Berlín a Valencie v letech 2012 až 2022 nadále věnovaly více ulic mužům než ženám.
Pokrokově dnes smýšlejí v Miláně, kde se zavázali, že na každé nově udělené jméno mužské bude v názvu ulic připadat i jedno ženské. Ale moc jim to nejde. Odpovědná komise prý dostává asi desetkrát více návrhů na mužská jména než na ženská.
Názvy ulic mohou svým pojmenováním nést silné poselství.
I když je tedy smýšlení Evropanů založené na rovnosti, z názvů ulic a náměstí třicítky evropských měst to zrovna nevyplývá. Praha je co do názvů svých ulic silně mužským městem, a i kdyby odteď už rozdávala jen ženská jména, trvalo by to několik staletí, než by ženy ten náskok srovnaly.
