Každých dvanáct let se tu koná masová hinduistická pouť Kumbh Mela, která se střídá po třech letech ve čtyřech městech (po Haridwaru ještě v Allahabadu - zde na soutoku Jamuny, Gangy a podzemní řeky Sarasvati je svátek největší a v Nasiku a Ujjainu).
Město samotné neleží přímo na břehu řeky, svatá voda je k dlouhým ghatům přivedená mohutným kanálem (pro neznalé: gaht je stupňovitá terasa vedoucí přímo do řeky. Je to místo, kde se konají obřady a očistné koupele.) Haridwarským nejvýznamnějším ghatem je Har ki Pairi (v překladu Boží schod), kde je každý večer k vidění impozantní Ganga Aarti - ceremonie, kdy kněží na ghatu provádějí rituální obřad s ohněm a davy věřících okolo pouštějí na břehu lodičky z lotosových květů v nichž jsou zapálené svíčky. Provedením rituálu se himduistům mohou vyplnit přání, jsou vidět například mladé rodiny toužící po dítěti a vypouštějící jednu loďku za druhou... S napětím pak sledují jejich cestu silným proudem a vroucně si tisknou ruce, aby tak společně loďkám pomohli doplout co nejdále.
| Cílem expedice, která na svou cestu vyrazila 17. srpna, je zdokumentovat a přiblížit socioekonomické i kulturní poměry v zemích jižní Asie (tedy v Pákistánu, Indii, Bangladéši a Nepálu). Účastníci expedice chtějí poznat životní styl obyvatel, demografické problémy, stav historických památek a pozitivní i negativní dopady rozvoje cestovního ruchu v oblastech. Podrobnosti o expedici se dozvíte na stránkách http://www.cestomanie.cz/expedice |
Na jednom z menším ghatu Hirdwaru ani my neodoláme a noříme se do posvátných vod. Nakolik je koupel v kalných vodách očistná, ví jen Siva a další hinduistická božstva.
Město Risikes je známo především jako meditační a jogínské centrum, které zažilo opravdový boom v 60. letech po návštěvě Beatles u jejich guru Mahrishiho Maheshe Yogiho. Najít odpovědi na základní otázky přichází do zdejších asramů značné množství rozpolcených osob, s jakou odjíždějí se zjistit nepodařilo. Hledači pravdy jsou však zrakům chodce ukryti za zdmi jogínských center a ulice jsou zaplněny hlavně indickými poutníky a turisty.
A těm má Risikes co nabídnout. Hinduisté mají obzvláštní sklon ke kýči a takřka pravidlem je, že v okolí chrámů, byť sebesvatejších, jsou stánky s obrázky bohů, vyvedených v neuvěřitelných barvach, blikajícími soškami a cetkami všeho druhu. Prodavači zbytečností se prodírají davem a snaží se ulovit co nejvíce zákazníků. (V Manali u lesního chrámu Hadiba se babky nechávají fotografovat s králíky v náručí, načesaní jaci čekají na dětské prdelky na svých hřbetech a opodál rachtají vozíky lunaparku.)
Člověku z lesku pozlátka přechází zrak, zvláště když šplhá na třináctistupňovou pagodu chrámu Shri Trayan Bakshwar, kde se střídají výlohy se svatyněmi a sochami jednotlivých bohů s okny prodavačů stříbrných šperků. Po dvou dnech hinduistický cirkus opouštíme a zamíříme do zmatku hlavního města Dillí.
 |
