První závan vlhkého mořského vzduchu mě nezklamal. Má čichová paměť hlásila, že ten se rozhodně nezměnil. Ani samotné letiště neprošlo zásadní proměnou. Samozřejmě se tváří komerčněji, čistěji a interiéry doznaly úprav, ale nijak se nerozrostlo.
Nevím, zda-li pracuje na hranicích svých kapacitních možností, ale rozhodně bylo zřejmé, že tu vládne frmol. K mému překvapení nejvíce letadel přilétalo z Velké Británie, Německa, Ruska nebo Izraele. Turisty odtud prý lákají nejen zdejší kasina.
Před 16 lety převažovali Čechoslováci, Němci a z tehdejších západních zemí to byli Skandinávci, zejména pak Švédové.
Čilý stavební ruch
A už jsme uháněli do centra Varny. Středový pás magistrály je osázen jako i tenkrát květinami tropického vzhledu připomínající plamínky. Tato spojnice mezi letištěm a centrem změnila své jméno, tak jako ostatně i řada dalších ulic a dokonce i bulharských měst.
Ulice dříve Karla Marxe, dnes nese jméno Vladislava Varnenčika alias Vladislava III. Jagellonského, polského a uherského krále, který zde padl při výpravě proti Turkům. Jeho mauzoleum na kraji Varny je dobře udržováno a určitě stojí za návštěvu. K mému překvapení i zde nalézám českou stopu. Mezi exponáty muzea jsou i palcáty a přilby táboritů, kteří byli součástí tehdejší křížové výpravy.
Cestou do Varny vnímám běžné aspekty doprovázející tržní hospodářství. Přibyly tak jako všude bilboardy, reklamy, pestré nápisy a město se tváří celkově veseleji. To, co mě upoutalo vzápětí, našlo potvrzení i při dalších procházkách a výletech – čilý stavební ruch.
Přesto ještě můžete zahlédnout typické městské malé jednopatrové domečky z počátku minulého století s dvorečky, jejichž pomyslnou střechu tvoří propletené větvičky vína, a to i v samotném centru Varny.
Architektonicky je Varna vůbec zajímavou směsí, která dokládá, že je jedním z nejstarších osídlených míst černomořského pobřeží. Najdete tu dokonce památky z doby, kdy Varnu, tehdejší Odessos, ovládali Římané. Na římské lázně a jiné pozůstatky antických památek narážíte skoro všude ve městě.
Srdcem města je katedrála
Velkou pamětihodností Varny je pravoslavná katedrála Panny Marie, která jakoby tvoří srdce města. Odtud se rozbíhají do všech světových stran hlavní ulice Varny. Vstup do chrámu umocní dojem z venkovního pohledu na tuto stavbu v rusko- byzantském stylu.
Alespoň na mne to zde dýchlo Orientem stejně jako před šestnácti lety. Markantním rozdílem je, že je nyní katedrála zrekonstruována a v noci krásně nasvícena. Před ní se to jen žlutí, mají tady totiž své centrální stanoviště varnenští taxikáři se svými jednotně žlutými vozy a la New York.
Pamatuji se, jak na mě při první návštěvě zapůsobili svým vzhledem Bulharky a Bulhaři. Dech mi vyrazila až přehnaná upravenost bulharských žen. Každá z nich vypadala, jako kdyby právě měla namířeno na předávání Oscarů. Přišlo mi to tenkrát až absurdní v kontrastu s nepořádkem na ulicích.
Ale i pořádek v ulicích doznal změn k lepšímu, i když k dokonalosti má stále daleko, zvlášť když zavítáte do těch postranních čtvrtí. Vzhled bulharských žen a mužů je ale stále stejný. Je zvláštní, jak je starší generace žen ovlivněna tradicí. Ženy nad sedmdesát stále dávají přednost tmavšímu jednoduchému oblečení, v kalhotách jsem žádnou z nich neviděla, ale to bylo možná ovlivněno ročním obdobím.
Před šestnácti lety mě také překvapilo, jak v městské hromadné dopravě byli zcela ignorováni stojící stařenky a stařečci, zatímco malé děti si pohodlně hověly a jejich maminky stály. I to se změnilo.
Jak jsem brouzdala Varnou, seznala jsem, že Mořský park lemující v délce tři kilometry varnenské pobřeží je čistší, přibylo v něm bruslařů i malých cyklistů, i když tyhle sportovní aktivity tu stále zavánějí výlučností a nejsou pěstované v tak masovém měřítku jako u nás.
Park, který je hodně navštěvován i turisty, o které zde stále není nouze, byl založen a vyprojektován českým zahradníkem A. Novákem. Nachází se v něm Oceánografické muzeum, Palác sportu, malá zoologická zahrada a delfinárium, jehož program dokáže nadchnout nejen malé návštěvníky.
Nově jsem objevila Planetárium a keře sestříhané do různých tvarů, všichni se svorně nejvíc fotili u toho, který byl vytvarován do velké plachetnice. Dřívější městská pláž je teď rozkouskovaná mezi podniky, diskotéky, bistra a rychlá občerstvení, jež ožívají se setměním. Reprodukovaná hudba z nich se vzájemně přehlušuje, nic pro romantiky hledající klid noční procházky podél moře.
Klid letoviska Svatého Konstantina a Heleny
Ti musí do jiné části tři kilometry dlouhé mořské zahrady anebo se vypravit do letoviska Svatého Konstantina a Heleny, které se dřív jmenovalo Družba. Je vzdáleného deset kilometrů od Varny a tvoří příjemný přechod mezi městským životem a neutuchajícím, velice živým životem Zlatých písků. Rozkládá se v přírodním parku s letitými stromy a strávit dovolenou v tomto klidném místě s malými písčitými plážemi je velmi lákavá představa.
Kdo si bude chtít ve Varně během dovolené koupit něco na sebe, bude mít vážný problém. Obchody doslova zahltily centrum, a tak byste museli obětovat hodně času, abyste je všechny oběhli. Mně se spíš zamlouvaly venkovní trhy v blízkosti nápadně červené budovy Opery a velké fontány na náměstí. Mezi kýči tam objevíte i leccos z bulharského lidového řemeslného umění. Ještě něco jsem v ulicích Varny zaznamenala, zmizeli z nich medvědáři se svými medvědy, kteří tancovali anebo se s nimi nechávali za patřičný obnos fotografovat turisté.
Shledání s Varnou se nakonec ukázalo jako šťastné, jen jsem musela přijmout její rychlejší, barevnější, komerčnější a kosmopolitnější charakter. Naštěstí to, co se mi jevilo i před lety jako specifické, zvláštní a hodné objevování, zůstalo stále ještě zachováno, ať se to týká jídla, kultury nebo památek.
 Varna |
