Na návštěvě u všech svatých

  11:34aktualizováno  11:34
80 Km na východ od hranic mexického Chiapasu leží na úpatí guatemalského pohoří Sierra de los Cuchumatanes město Huehuetenango. Jeho název je tak dlouhý a těžko vyslovitelný, že sami Guatemalci mu říkají prostě: Huehue. Toto město je výchozím bodem k cestě do puebla s poetickým jménem Todos Santos, tedy "Všichni svatí".

Cesta ke Všem svatým vede z Huehue na severozápad a měří asi 40 Km. Autobus
ji však nepřekoná za kratší dobu, než za dvě a půl hodiny. Důvodem není ani tak
stav silnice či stroje - obojí obvykle guatemalským řidičům nebrání řítit se
závratnou rychlostí, jako spíš velké převýšení, které je třeba překonat.
Cesta však je sama o sobě součástí zážitku a tudíž není třeba litovat, že je
tak dlouhá.

Již po nástupu do autobusu můžete cítit příjemnou atmosféru, se kterou se
při cestování do "méně svatých" míst většinou nesetkáte. Řidič i závozník
vtipkuji s cestujícími jazykem, který ani vzdáleně nepřipomíná španělštinu.
Když se s úsměvem obrací na nás, přechází plynule do krásné srozumitelné
castilštiny, která je tak čistá, že nemůže být jeho mateřským jazykem.
Všichni jsou oblečeni v tradičních krojích, které svou barevnosti plně
odpovídají náladě, jež ve vyřazeném americkém školním autobusu panuje.

Cestou se nejprve otevírají pohledy do údolí, kde leží Huehue, avšak ve
chvíli kdy se stroj udýchaně vyšplhá na náhorní plošinu, se ocitnete ve
zcela jiném světě. Mlžné opary zůstanou za vámi v údolí a nebe se rozzáří
sytě modrou barvou, kterou místy jako tahy štětcem překrývají čáry větrem
rozfoukaných mraků. Stovky políček protínají cesty lemované hustě vysazenými
agáve. Rolník orá pole tradičním způsobem: dřevěným pluhem zapřaženým za
vola. O kus dál uvidíte cihelnu pod širým nebem. Mladíci kopou jílovitou
půdu, kterou pak chilar zarovná do formy a cihlu nechá vysušit na slunci.
Ženy tkají na zápraží před domky, rozsetými v krajině tradiční pestrobarevné
látky. Vše láká k výletu a slibuje spoustu zajímavých fotografii.

Na konci náhorní plošiny se dosud asfaltový povrch silnice mění a do
údolíčka, v němž leží Todos Santos již autobus sjíždí po obyčejné prašné
cestě. Městečko samo není ničím zvláštní. Domky jsou stejně jednoduché a
prosté jako všude jinde v Guatemale. Mračna prachu, zvedající se na hlavní
ulici při každém průjezdu autobusu, jej vzdalují evropským představám o
malebnosti. Co je však na městě tak přitažlivé jsou právě jeho obyvatelé.

Ulice se stále hemží lidmi, mezi nimiž nelze přehlédnout muže s jejich
červeno-bílými pruhovanými kalhotami, bílou halenou a slamáčkem s fialovou
stuhou. Vše podbarvuje donekonečna se opakující melodie brnkavé tradiční
hudby národa Mam, jehož příslušníky jsou místní lidé. A to celé je ještě
intenzivnější o sobotních trzích, na něž se do Todos Santos sjíždějí
obyvatelé z okolních osad a samot, aby prodali a nakoupili vše, co na další
týden potřebují.

Za zmínku určitě ještě stojí jedna místní tradice, kterou by našinec ve
Střední Americe nečekal - Mam sauna. Ta je součástí každého domu v Todos
Santos. Stojí obvykle na dvorku a při prvním pohledu připomíná spíše udírnu:
nutno přiznat, že ne náhodou. Příprava sauny začíná rozděláním otevřeného
ohně, který místnůstku bez komína (komín v Todos Santos ostatně nemají ani
domy, takže kouř se z nich valí dírami ve střeše) zahřeje a samozřejmě i
zaplní dýmem. Asi po hodině se většina ohniště vymete a uvnitř v koutě
zůstane jen pár rozžhavených uhlíků. Sauna se nechá 5 minut vyvětrat a zbaví
se tak většiny kouře. Potom si nešťastník, který se jde saunovat, vleze něco
přes půl metru vysokými trojdílnými dvířky dovnitř. Těžko říci, zda
náročnost procedůry spočívá více v horku, sálajícím z hliněných zdí, či v
těžko dýchatelném vzduchu se zbytky kouře. V každém případě se s vámi při
následné studené lázni pořádně zatočí svět. A zůstanete-li v Mam sauně o
trochu déle, může se vám stát, že skutečně uvidíte všechny svaté.

Autor:

Nejčtenější

V Africe vyfotili vzácného černého levharta. Prvního po 110 letech

Britský fotograf Will Burrard-Lucas zachytil v keňském parku Laikipia...

Britskému fotografovi Willu Burrardovi - Lucasovi se v Africe povedl náramný kousek. Podařilo se mu vyfotit vzácného...

Byl to asi nejhorší James Bond, přesto naučil turisty lyžovat v Mürrenu

Díky za všechno, Mr. Bond.

Možná by se měl tento slavný snímek jmenovat spíše Ve službách švýcarskému turismu, než Jejímu Veličenstvu, neboť agent...

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund slaví sto let, svůj věk bere jako dar

Miroslav Zikmund

Při dvou cestách projel Miroslav Zikmund Asii, Afriku i Ameriku. Je absolutní systematik, jeho život má pevně daný...

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Víte, který stát má na své vlajce kalašnikov?

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Varhánky i v poledne? Víme, kde v Kitzbühelu hledat nejlepší trasy

Alpské kouzlo sjezdovek v rakouském Kitzbühelu

Kitzbühel, to není jen Hahnenkamm, na kterém se jezdí slavný sjezd, ale také pestrý výběr z 230 kilometrů sjezdovek....

Další z rubriky

Prakticky jsem k ničemu, říká jeden z posledních ponocných v Evropě

Renato Häusler pracuje jako ponocný v Lausanne od roku 2002.

Už nevaruje před požáry, ale každou noc oznamuje hodiny z výše zvonice na katedrále v Lausanne. Ponocný v tomto...

Berbeři, poušť a nádherné hory. Antiatlas je dostupná exotika v Maroku

V první polovině úseku Icht - Tafraout se střídaly nádherné scenérie pouštních...

Málo frekventované pohoří Antiatlas na jihu Maroka ohromuje rozervanými pouštními scenériemi, načervenalými štíty i...

VIDEO: Jako olympionici. Ledovou dráhu v Innsbrucku využívají i turisté

Sportovci trénují na ledové trati u Innsbrucku.

Pokud se chystáte do Tyrolska a máte rádi sport, naplánujte si cestu do Innsbrucku. Stojí tam jediná ledová dráha v...

Najdete na iDNES.cz