Většina stanic je přitom uspořádána stejně jako třeba pražská stanice Vyšehrad, tedy s kolejemi mezi nástupištěmi. A zde přichází první překvapení. Při příjezdu vlaku do stanice totiž nelze přehlédnout na jeho kolech pneumatiky. “Vlak” se tak nápadně podobá pouťovému vláčku s tím rozdílem, že místo po silnici jede po úzkých kovových pásech. Aby z nich nesjel, má kromě běžných kol každý vagón navíc 4 kola v horizontální poloze. Ta jej vedou po další, vyšší kolejnici, jakémsi mantinelu, který soupravu při jízdě vymezuje do stran. Výhody či nevýhody takového řešení dokáže zřejmě posoudit pouze odborník.
Další zajímavosti si jistě povšimnete po nastoupení do vlaku. V každém vagónu totiž obvykle je, stejně jako v pražském metru, orientační tabule s mapkou linky. Vedle jmen stanic jsou navíc na mapce zakreslené symboly, které jména stanic popisují. Například stanice se jménem “Obrera” (Dělnická) má ve znaku helmu a ozubená kola. Zda důvodem je desetiprocentní negramotnost mexičanů, nebo jen umělecké sklony autorů mapky se nám nepodařilo zjistit.
Co se nám však zjistit podařilo je, že nacházíte-li se jako jediný muž v davu žen (nebo naopak), jste pravděpodobně ve špatné sekci nástupiště. 1/3 vlaku totiž patří pouze ženám a dětem do 10 let. Proč tomu tak je snadno pochopíte, když do stanice v době dopravní špičky přijede vlak. Ve chvíli, kdy se otevřou dveře se totiž strhne litý boj mezi vystupujícími a nastupujícími pasažéry. Zatímco jedni chtějí ven, druzí se hlava nehlava derou dovnitř. Výsledek bývá nerozhodný. Ne všichni vystupující skutečně vystoupí, ne všem, kteří chtějí nastoupit se to skutečně podaří. A to i přesto, že jim v tlačení se do vagónu vydatně pomáhá k tomuto účelu určený zřízenec. Smysl tohoto gentlemanského řešení však člověku poněkud uniká ve chvíli, kdy zjistí nepoměr mezi zaplněností ženám vyhrazené třetiny a zbylých dvou třetin vlaku.
Na závěr několik strohých statistických údajů, které však v případě mexického metra mohou být samy o sobě zajímavostí: mexické metro má 10 linek z nichž 9 je obsluhováno vlaky na pneumatických kolech. Celková délka linek je 178 km. Metro, otevřené 4.9.1969 přepraví dnes denně průměrně 4,5 miliónu pasažérů. Rekordu v počtu přepravených pasažérů bylo dosaženo 1.12.1989 počtem 5 263 008 osob. Počet cestujících přepravených v roce 1995 se vyšplhal na 1,474 milirdy. Metro má 154 stanic, mezi nimiž najezdí všech 2,5 tisice vlaků ročně více než 35 miliónu kilometrů. Všechna tato data ve svém souhrnu činí z mexického metra největší podzemní dráhu Latinské Ameriky.
 Plánek mexického metra |
 Stanice Coyuya |
 |
 Trasa metra B |
