Pěší trasa Camí de Cavalls ze sítě dálkových tras GR je rozdělená na 20 etap. Jednotlivé úseky jsou ovšem krátké. Mnoho z nich, převážně na jihu ostrova, slouží i ke zpřístupnění odlehlejších pláží všem turistům. Po severu jsme však putovali v osamění. Náš trek jsme tradičně odstartovali v hlavním městě Mahón, a na první den naplánovali první tři etapy.
Z Mahónu do Arenal d’en Castell
Pětatřicetikilometrový pochod nás ze silnice hlavního města nejprve dovedl do zátoky ve městečku Sa Mesquida. Skalnaté útesy s endemickými keři, které odolají i silnému severnímu větru, však brzy vystřídal přírodní park, který je součástí druhé etapy GR 223.
V roce 1993 byla Menorca organizací UNESCO prohlášená za biosférickou rezervaci, a právě v jejím srdci se budete během druhého úseku pohybovat. Přírodní park Albufera des Grau je útočištěm nejen pro vzácné druhy vodních ptáků, ale také pro všudypřítomné želvy.
 |
Plynulým tempem pak přecházíme do třetí etapy, která začíná ve Favàritx, jehož symbolem je černobílý maják. Jedná se o vůbec první maják, který byl na Baleárských ostrovech kompletně postaven z betonu.
Novinkou na třetí etapě jsou však červené pískovcové skalní útvary. Těsně před cílem, jímž se první den stává město Arenal d’en Castell, míjíme oblast mokřadů nazývanou jako Addaia.
Sto odstínů modré a překvapivé teplo
Podzimní a jarní měsíce jsou pro treky na Menorce jako stvořené. Nás však ostrov poctil extrémně teplým jarem, čímž nám zkomplikoval plán na další dny. Dalších šest etap, které jsme měli v následujících dvou dnech zdolat, totiž vede bez jakékoliv možnosti dobrat pitnou vodu. Měst je po cestě málo, a obchody bývají mimo sezonu často zavřené.
Po dlouhém rozhodování na pláži ve Fornells jsme se proto rozhodli cestu modifikovat, a poprvé jsme tak na Menorce vyzkoušeli stopování.
Pláž v rybářském městečku Fornells na sklonku druhé etapy. Její pobřeží se pyšní mnoha letovisky, mimo sezonu jsou však pláže prázdné.
Z divokého severu jsme se poměrně snadno přesunuli do Cala Galdana, a stopování se pro nás ihned stalo milou záležitostí. Mentalita lidí na ostrově, kde je celý rok klid, teplo a převážně slunečno, je totiž automaticky přednastavená na nejvyšší stupeň pohody a ochoty. Bez problémů jsme se tak dopravili na druhou stranu Menorky.
Ve zbytku dne nás čekaly ty nejkrásnější pláže celého ostrova. Zátoky Macarella a Macarelleta se pyšní průzračnou vodou, bílým pískem a malými útesy, které jsou obrostlé borovými háji. Díky pozdním odpoledním hodinám jsme navíc obě pláže zastihli poměrně vyprázdněné, a nakonec jsme na Macarelletě zůstali úplně sami.
Pláž Cala Macarelleta je takový menorský Karibik.
Ačkoliv jsme naši trasu modifikovali, nachozených kilometrů jsme se nechtěli tak lehce vzdát. Třetí den, po probuzení na Cala Macarelletě, jsme tak zasvětili putování do druhého největšího města ostrova, Ciutadelly, a vrátili se tak na předchozí části GR 223.
Po cestě nás uchvátila další z pláží, tentokrát Son Saura. Nechybělo ani letovisko Cala en Bosch. Pokaždé, když jsme si zvykli na neuvěřitelný odstín vody, přišla jiná pláž s ještě hezčím.
GR 223: Camí de CavallsDálková pěší trasa s pozoruhodně dlouhou historií Camí de Cavalls měří zhruba 190 kilometrů a je rozdělená do 20 etap. Vede převážně kolem pobřeží, dostanete se tak díky ní k těm nejkrásnějším plážím. Podrobné informace najdete na oficiálním webu, mapa je dostupná zde. Podle dostupných zdrojů cesta původně pochází z dob vlády Jakuba II. Aragonského. Sloužila nejen pro snadnější přístup k moři, když bylo třeba bránit ostrov před nájezdníky, ale spojovala také jednotlivé strážní věže a pevnosti. Vojákům na koních (odtud koňská stezka, „cavalls“ znamená v katalánštině „koně“) usnadňovala postup v obtížně přístupném terénu. Současná stezka vede kolem celého ostrova Menorca. Cesta je perfektně značená a zachovalá, mapy nebudete vůbec potřebovat. Každých pár metrů vás bude navigovat dřevěný patník s červenou cedulkou, na němž se nachází číslo etapy. |
V překrásné Ciutadelle, kterou založili Kartáginci již ve 4. století, jsme si odpočinuli, dokoupili zásoby a nevynechali jsme ani prohlídku města. Rozhodně stojí za to.
Od modrých vod do „bílé vesnice“
Čtvrtý den dáváme sbohem překrásné Ciutadelle a stopem se přesouváme do Sant Tomàs, kde opět navazujeme na Camí de Cavalls. Míříme přes Son Bou do cíle šestnácté etapy. Po cestě míjíme mohutné útesy, zelené louky, a poprvé na trase se dostáváme i blíže do vnitrozemí.
Cesta nám rychle utíká, ale nohy už nejsou zdaleka tak čerstvé jako první den. S vděkem se skládáme na rozlehlé písečné pláži v cíli dne, kterým je letovisko Cala en Porter. Je poměrně dobře vybavené, mimo sezonu však většina města ještě dřímá, a tak se po plážovém odpočinku přesouváme kus za město, kde bivakujeme do rána.
Začátek pátého dne byl pomalý, v plánu však bylo dojít minimálně do rybářské vesnice Binibeca Vell, kterou jsme si nechtěli nechat ujít. Celá vesnička je složená z labyrintu úzkých ulic a křídově bílých domků. Byla postavená v roce 1972 jako napodobenina starých rybářských vesnic.
Rybářská vesnička Binibeca Vell je vyhlášená bílými domky.
Poslední kilometry, které nám po opuštění rybářské vesnice zbývá překonat, vedou do Son Vilar. Tam jsme složili hlavu i unavené nohy, a druhý den vítězoslavně dokráčeli do Mahónu, z nějž jsme před pár dny vycházeli.
Ačkoliv jsme vynechali malou část na severu ostrova, do Prahy jsme se vraceli okouzlení jak už dlouho ne. GR 223 a celá Menorca předčí vaše očekávání, ať už se ji rozhodnete projít jakkoliv.
Může se hoditObecné
Doprava
|
