Vztahy obou národů zničila válka
Po válečných střetech, při nichž v Chorvatsku zahynulo na 13 tisíc lidí, se vztahy normalizují jen velmi pomalu. Auto s jugoslávskou poznávací značkou je v Chorvatsku stejnou vzácností jako jetelový čtyřlístek.
Když nedávno jedna rakouská cestovní kancelář chtěla zorganizovat zájezd do Černé Hory, nenašel se tam žádný podnikatel, který by cestující z chorvatského Dubrovníku odvezl. Všichni měli strach, že jejich sousedé jim vozidla zdemolují. Nakonec nastoupila cestovní kancelář, jejíž autobusy jezdily se slovinskou poznávací značkou.
Když se v Chorvatsku někoho zeptáte, zda je obtížné dostat jugoslávské vízum, uvidíte udivené pohledy a uslyšíte otázku: "Proč bych tam měl jet?" K soukromým návštěvám téměř nedochází. Chorvatská hospodářská delegace, která nedávno přicestovala do Bělehradu, vzbudila tak velký mediální rozruch, jako kdyby přiletěla z jiné planety.
Diskriminace Srbů
V nových chorvatských cestovních pasech se neudává národnost. V různých jiných dokumentech se však příslušnost k menšině zaznamenává. Ukazuje se, že je to nevýhoda, například ve státních službách, kde jsou chorvatští Srbové zatlačováni do pozadí.
Otevřenou diskriminaci zažívá v Chorvatsku srbská pravoslavná církev. Vliv katolické církve, která se důrazně vystupuje jako církev národní, je naproti tomu nepřehlédnutelný. Její hodnostáři jsou stále prezentováni při oficiálních příležitostech a v médiích.
Při posledních jugoslávském sčítání lidu z roku 1991 tvořili Srbové v Chorvatsku 12,1 procenta obyvatelstva. O šest let později, po válce, to bylo jen 4,1 procenta. Mnozí srbští uprchlíci se nemohli vrátit, protože se Chorvaté nastěhovali do jejich domů.
