Sahara je v každém případě magická. Příroda si tady vyhrála s barvami: od světle béžové přes pískově okrovou a žlutou až po tmavohnědou. Mezi nimi vévodí "pouštní zelená".
Zelené oázy. Římané jim říkali "tmavé fleky na levhartí srsti".
Kolona bílých džípů se zkušenými místními řidiči se řítí úzkými serpentinami drsné a divoké přírody a hukot motorů protíná nepopsatelné ticho nespoutané krásy. Kam jen dřív upřít zrak?
Na tuniském jihozápadě a na sever od Touzeur se dotýkáte nekonečna. Na dosah je dobrodružství, tváří v tvář slunci saharského jihu. Horkem vysušený reliéf zde ovlažují ostrůvky vegetace napájené vzácnou podzemní vodou - pohádkové oázy, kde je život.
Směřujeme k alžírské hranici k malebným horským oázám Mides, Tamerza a Chebika. Kromě půvabu, každá na jiný způsob, mají společné ještě jedno. Ničivé povodně a lijáky, které ustaly teprve po 22 dnech, je v roce 1969 zpustošily a obyvatelé museli prchnout ze svých příbytků z nepálených červených cihel. Katastrofu připomínají osiřelé ruiny původních vesnic.
Ticho, jako by poušť zatajila dech
První noc v poušti v největší z oáz, v Tamerze, je neuvěřitelně tichá. Jako kdybychom ona i já zatajily dech, abychom něco slyšely. Časně ráno mě vzbudí první teplé paprsky svítání a opět ono magické ticho. V něm se jako dokonalá filmová kulisa rozprostírají zbytky původní vesnice. Do ticha kráčí pouze malý chlapec s aktovkou na zádech.
Nějaký čas po záplavách se sem obyvatelé vrátili, postavili nové domy na opačné straně palmového háje a nadále tkají krásné koberce. Na nich se často v palmových hájích stoluje, vsedě, opřeni o měkké velké polštáře, holdujete delikatesám tuniské kuchyně. Pokud však zčistajasna nezačnou padat z nebe kapky deště, které se neuvěřitelně rychle promění v proudy vody.
Díky vodě se v oázách daří třístupňové kultuře - ve stínu palem rostou meruňky, granátová jablíčka, broskve, citrusy, olivy, v jejich stínu zase zelenina, tabák a obilí.
Pokračujeme do další horské oázy - je jí legendární Mides, o které naše průvodkyně trefně říká: To je, jako kdyby bůh hodil sekyru do země a ona se rozestoupila. Mides leží na náhorní plošině mezi dvěma řečišti hlubokými šedesát metrů. Působí trochu strašidelně, což vyvažuje prodej pestrobarevných šátků a čerstvých šťavnatých pomerančů.
Mides
Úzkou silničkou mezi roklemi dále kličkujeme do třetí z oáz s názvem Chebika s nádherným horským potokem. Ruiny původní vesnice připomínají tajemné město duchů. Nad ní je štíhlá rokle s vodopádem, palmovými háji a mnoha prameny.
Svezení ještěrkou
Džípy opouštějí oázy a po několika desítkách minut zastavují v Metlaoui, městě těžby fosfátů. Je slyšet trumpetu a činely a odfukování. Nablýskaná červená ještěrka je připravena na výlet. Ne, nejde o týrání zvířat. Pouze o dobrodružnou vyhlídkovou jízdu starou dřevěnou lokálkou zvanou Lezard rouge do nitra pohoří Selja podél roklí a horských hřebenů a kamenitých svahů.
Zrenovovaný salonní koloniální vlak kdysi sloužil mocnému tuniskému bejovi a dnes je atrakcí pro turisty i místní lidi, především pro děti, které pokaždé radostným vřískotem vítají soupravu.
Okolní krajina, která hraje barvami od žluté přes béžovou až po rudou, je jako vystřižená z westernových filmů o Divokém západu. Vláček se proplétá labyrintem hlubokých kaňonů a bizarních skalisek. Po dvou hodinách jízdy dorazíte do hornické osady Redeyef. Jihozápad Tuniska totiž není pouze krajinou rozlehlých pouští a solných jezer, ale také fosfátových dolů.
V pouštním horku osvěží čaj
s čerstvou mátou
Kromě soli a fosfátů - Tunisko je jejich čtvrtým největším vývozcem na světě - je jih země pověstný také díky "prstům světla". Deglet an-Nour. Obří karamelově zlatě zbarvené datle vonící po medu jsou nejžádanější a nejlepší kvality a jsou určeny na export. Vyžadují intenzivní péči a ročně spotřebují dvakrát více vody než jiné odrůdy, kterých jsou desítky.
Za optimálních podmínek vyprodukuje strom až sto kilogramů datlí ročně a dožívá se 200 let. Aromatická a kalorická datle se tak stane vaší sladkou tečkou za putováním nespoutanou saharskou pouští.
 Oáza Mides |
 Sahara a její koráby pouště - velbloudi - to je dotek s nekonečnem a nespoutanou přírodou |
 V pouštním horku pokaždé osvěží čaj s čerstvou mátou |
