A kanadska vlada tyto vpravde lidske projevy tuzeb a prislusnosti podporuje. Proto se konaji pravidelne kazdorocne multikulturalni prehlidky a vystavy, na nichz se mohou zeme se svymi tradicemi predstavit. K tem nejznamejsim torontskym patri napr. prehlidka krestanskych svatku, jakymi jsou Velikonoce a Vanoce. Obou se pravidelne zucastnuje i ceska komunita. Mela jsem to stesti, ze jsem se osobne potkala s lidmi, kteri jsou s lidovymi tradicemi spjati tak silne, ze jim venuji temer vsechen svuj volny cas. Jedni tancuji a zpevaji, jini venuji cas rukodelne umelecke tvorbe. Niki Tichakova se svoji skupinou nadsenych mladych zen dokaze vytvorit vlastnima rukama neopakovatelnou krasu. Na prezentaci Velikonoce kolem světa, kterou poradala jiz tradicne Community Folk Art Council of Metropolitan Toronto v City Hall, se poprve predstavily v lonskem roce nejen jihomoravskymi kroji (které z toho vseho, co mohli vytvorit, se shanely nejhure), ale i vytvory, ktere jsou jihomoravskemu kraji tak blizke: kraslicemi a pomlazkami, velikonocnim dortem ve tvaru vejce, ruznymi ozdobami z prirodnich matrialu a vyrobky, kterymi se doma jiz od pradavna dekoruji pribytky. Tento nastup do verejne prezentace nebyl tak rychly, jak se na prvni pohled zda. Obetava a pratelska Niki pochazi po rodicich z Recka, ale vyrustala v moravskem Mikulove, kde vlastne vstrebavala jihomoravske zvyky a tradice, ma prirozenou touhu a vrozeny talent tvorit. S devcaty se schazely na Masaryktownu (oblast ve Scarborough, obydlena vetsinou Cechoslovaky, navíc je tam mj. sidlo Masarykova Memorial Institutu, ) ve spolecenske mistnosti, aby si vyzkousely ruzne techniky, ktere si pamatovaly z domova anebo o nichz se docitaly v ruzne literature. A tak spolu sedavaly Alenka Kottova s malou Kristynkou, Martina Janovjakova, Maruska Zakova dcera Niki Katerina Jirkova a Evelyna Rejskova. „Kdysi nebyla v Kanade naklonnost k podpore narodnostnich skupin takova, jakou ji zname dnes. Co vim od lidi, kterym je dnes kolem sedmdesatky, k rozvoji multikulturalismu dochazelo zhruba az kolem 70. let,“ netaji se se svymi nazory Alena. „Tenkrat to prostehovalci asi nemeli lehke. Mluvit jinym nez anglickym jazykem se jevila proste jako ostuda. Proto jsem rada, ze tu moznost mame dnes my. Ze muzeme prezentovat svoji domovinu tak, jak ji samy citime.“ Ony Velikonoce kolem sveta delala po dlouhu dobu Radmila Locherova, ale tenkrat nejak nemohla, takze byla oslovena Nikinina skupina. Devcata se pustila do prace a vyslo to: svou prezentaci obsadila prvni misto. „Byly jsme stastne, ze se vystavka libila, ze se nam to povedlo,“ rika skromne Niki, ktera nema rada, kdyz se mluvi jenom o jeji zasluze. „… protoze sama bych to neudelala, podilela se na tom kazda z nas tim, co umi. Jedna hackovala, jina modelovala, treti dekorovala.“ Se zaujetim jsem poslouchala, kdyz Niki vypravela, jak vyrobila ona krajkova velikonocni vajicka. „Vidis, na tomhle jsem stravila skoro tri hodiny,“ ukazuje Niki na jedno z nich v kosicku. Skoro jsem se bala je do ruky. Krajkove vajicko ? A nebylo tam jedine takove. Skutecne vypadalo jako vyrobene z krajky. Sahla jsem si na ne, a ejhle povrch, vyleptany – nebo snad vyvrtany (?) napovidal, ze vsechno je skutecne a ze nic nepredstira. „Tak tato vajicka jsme delaly zubnim
vrtackem. Neveris, co?“ Jo, musim, protoze vysledek drzim v ruce. Krasa, krehka krasa a jemna jako dech. Skorapka vyfouknuteho vejce jako vysivka. Neskutecne. Ani se nedivim, ze holky mely takovy uspech, ze ziskaly prvenstvi. A tak byla Niki Art Councilem vyzvana, aby se zucastnila dalsi narodopisne prezentace, ktera nesla nazev Svatby kolem světa. Videla jsem, cim devcata prispela. Podminkou ucasti na takove vystavce bylo, ze vsechny vyrobky – ostatne jako vždy – museji byt vyrobeny po domacku. Skupina devcat z Masaryktownu mela novou motivaci . Pro ne to byla jista vyzva, i kdyz Niki priznala, ze v tomto oboru nebyla moc
Ale vratme se k tomu nejaktualnejsimu: k Vanocum. Vystava Vanoce kolem sveta byla zahajena 28. listopadu a potrva do konce ledna pristiho roku. V Rotunde City Hall v Toronte se muzete projit halou a porovnat. V prvnich dvou dnech vystavy byly pripraveny i tanecni skupiny, aby svymi ukazkami obohatily tuto vrcholnou prilezitost. Nase skupina neprisla jen s vanocnim stromeckem, jenz byl ovesen vice nez stovkou pernikovych panacku, panenek, ptacku, chaloupek, hvezd a hvezdicek… Stoly zdobily pernikove postavicky vcetne pernikove chaloupky, vanocniho cukrovi, svicny, ozdoby vyrobene z papiru a vetvicek, ze suseneho ovoce atp. „Muj kluk nejprve nadaval, co jsem si to vzala za praci,“ rekla mi Maruska Zakova, kdyz jsem si prohlizela vynalezavost rucne dekorovaneho vyrobku, „ale po case se dal do prace s nami.“ Nedokazal odporovat prevaze vlastni matky a svoji manzelky, takze se radeji podridil – anebo mu ucarovalo to kouzlo uplatneni vlastni fantazie? Kdo vi, co presne lidi pritahuje na rukodelne umelecke folklorni praci. Co pritahovalo na folkloru pani Mary-Ann Honigovou, Ludmilu Svirgovou, Radmilu Locherovou a ty ostatni predchudce dnesnich propagatoru ceske minulosti? Snad ona svoboda tvorby, snad ona posvatnost stalete tradice, jez v sobe nosi historii nasich predku, jejich zivoty nasbiranou moudrost, pred kterou se poslusne a ochotne sklanime i dnes.
Z ontarijskeho Bramptonu sve ctenare srdecne zdravi Vera a Petr Kohoutovi. A chcete-li nam psat, pak vera.kohout@sympatico.ca
