Goldman, podobně jako řada jemu podobných "přesazených" Texasanů, žil až dosud v Austinu. Jen pro srovnání - časopis Money, který pravidelně řadí 328 amerických měst podle životních nákladů, a to od nejlevnějších po ta nejdražší, dává relativně levný Austin na sté místo žebříčku. A Washington je na příčce 300, nepříliš daleko od nejdražšího New Yorku.
Reed Dickens, nový pracovník tiskového oddělení Bílého domu, má obdobné zkušenosti. Když občas zajde se svým spolubydlícím do obchodu s potravinami, jsou oba šokováni. "Na cokoli se podíváte, má cenovku 6,99 dolarů, přinejmenším dvakrát tolik, než by to opravdu mělo stát." Dickens taky narazil, když si hledal byt. "Měl jsem velmi naivní představu, že si můžu najít pěkný byt za takových pět set až šest set dolarů měsíčně. Chyba lávky." Teď dává 950 dolarů za byt v Arlingtonu, odděleného od Washingtonu řekou Potomac. A to ještě platí polovic, protože se o byt dělí s kamarádem - plný nájem je totiž 1900 dolarů. Majitelé domů mají pro své vysoké nájmy prosté vysvětlení: "Přišli jste pozdě, co můžeme dělat?"
Co ovšem mohli Bushovi muži a ženy dělat, když se o novém prezidentovi a o jejich stěhování z Austinu rozhodlo až v půli prosince? Se stěhováním také přišla na řadu změna šatníku. "Dva roky kampaně jsem nosila jen khaki kalhoty, tričko a tenisky," říká Amanda Mooreová, nynější zástupkyně pro přípravu Bushova programu. "Teď jsem si musela koupit několik kostýmů."
Novopečení Washingtoňané také musí mít na paměti jinou věc. Zatímco v Austinu je sníh cosi výjimečného - ročně ho zde napadne sotva dva a půl centimetru -, tady ve Washingtonu je sněhu v průměru bezmála půl metru. "Už když jsem se vracel z inaugurace ve svých svátečních střevících, uvědomil jsem si radu přátel, kteří mi doporučovali, abych si raději vzal galoše. Boty jsem pak musel dva dny sušit," vzpomíná Goldman na 20. ledna, den prezidentské inaugurace. Galoše si skutečně pak koupil a místo svého tenkého pršipláště si plánuje koupit ještě teplý zimní kabát.
Ani s jídlem to není slavné. Pro lidi, kteří pracují dvanáct hodin denně, zbývá většinou jen možnost najíst se mimo domov. "Považuji za štěstí, když se mi podaří najít restauraci, kde předkrm stojí patnáct dolarů," stýská si Gol dman. Je to minimálně o třetinu víc, než byl zvyklý platit v Austinu. Zaměstnanci Bílého domu nemají ve zvyku prozrazovat své platy. Dickens jen říká, že teď dostává jen o něco málo víc než v době, kdy pracoval ve volební kampani, Goldman dokonce, že má o 15 procent míň.
Ale není to jen drahota, co je šokuje ve Washingtonu, nýbrž i tempo tohoto města. "Nikdy jsem nemusel příliš přemýšlet, jak to udělat s čistírnou nebo jak zajít do banky. Dřív jsem tam zašel při cestě do práce," říká třiadvacetiletý Dickens. Nyní na tyto věci během vypjatého pracovního týdne prostě čas nemá. "Teď jsem dokonce musel požádat svého sedmnáctiletého bratra, aby sem přijel na víkend a koupil mi do bytu nějaký nábytek, já na to čas nemám." Musí dát na bratrův mladý vkus - jiné řešení mu nezbývá.
Přesto však pro přesídlené Texasany má Washington i některé lepší stránky. Amanda Mooreová oceňuje, že tady vládne kosmopolitnější duch. "Když jdu večer na večeři, tak to opravdu znamená, že jdu ven." V Austinu, jak dodává, stačilo jenom skočit do auta a za dvacet minut se najedená vrátila. Tady se jí líbí, že se tak trošku může toulat po hezkých místech. A ještě jedna věc se jim zamlouvá, ovšem pokud jim vyjde čas. Hlavní město oproti Austinu nabízí velkou spoustu jedněch z nejlepších muzeí na světě - a vstup do nich je většinou zdarma.
 |
