Australský ostrov Hamilton je ztělesněním tropického ráje. Ideální osvěžení, zvlášť v době, kdy Evropa mrzne a užívá si každou minutu slunečního svitu navíc. Dostat se sem je celkem jednoduché, stačí dorazit do státu Queensland a pak už držet směr na Whitsunday Islands.
Tip na dovolenouLáká vás exotická dovolená. Vyberte si z pestré nabídky exotických zájezdů na dovolena.iDNES.cz. |
I když je to malý ostrůvek, dostanete se tam jak lodí, tak letadlem, a to i přímou linkou z velkých měst jako jsou Sydney, Melbourne nebo Brisbane. Hamilton má vlastní letiště a i díky tomu tvoří jakési obchodní centrum. Ale rozhodně zapomeňte na hypermarkety, skleněné mrakodrapy a stres.
Bez auta ani ránu?
Ostrov ležící v Korálovém moři je relativně malý, o rozloze asi 5 km². Projít se dá za pár desítek minut, tedy když máte slušnou kondičku. Uprostřed je kopec, který není nijak vysoký, ale když si představíte šlapat nahoru ve třicetistupňovém vedru, tak i malý pahorek dá pořádně zabrat. Pro ty, kdo i v takové situaci touží po informacích, tu je dokonce připravena speciální audiostezka. Nesmíte si ovšem v hotelu zapomenout sluchátka, jinak pro vás budou mít ukazatele u prašné cesty cenu jen jako hubený vrhač stínu.
Pokud vás ovšem často bolí nohy a čtyři kola pod kapotou jsou váš nejlepší přítel, tak si rozhodně nebudete zoufat, i tady mají silnice. I když normální auta, ačkoli si je sem občas někdo z pevniny přiveze, jsou tady zakázaná. Používat je tu smí jenom ti, kdo sem jedou dělat byznys. Další výjimkou ze zákazu je pak ostrovní veřejná doprava, kterou obstarávají autobusy a je zdarma. Z jednoho konce ostrova na druhý se dostanete asi za 10–15 minut.
Ale ani autobus tu není hlavním dopravním prostředkem. Běžně se jezdí něčím úplně jiným: malými elektromobily. Jsou to vlastně přepravní vozítka, která se běžně používají na golfových hřištích. Tady jezdí na silnicích a najmout si je není žádný problém. Tedy pokud nehlídáte každou korunu nebo spíš každý australský dolar. U některých hotelů jsou dokonce součástí speciálního slevového balíčku.
Výtah až do nebe
Bydlet se tu dá buď v apartmánech, bungalovech nebo v klasickém hotelu. Jeden z nich se pyšní i místní raritou, nejdelšími vysokorychlostními venkovními výtahy v celé Austrálii. Zvládnou tři metry za vteřinu a jsou i odolné proti cyklonům.
Hezké prvenství, jenže výtah jako výtah. Ale z těchto se opravdu tak trochu tají dech. Ne kvůli rychlosti, ale kvůli výhledu, který se vám naskytne. Vyveze vás prostě až do nebe. Skoro. Výhled je tu i tak božský.
Přístav na ostrově Hamilton
Nejdelší vysokorychlostní venkovní výtahy v Austrálii
Jít spát podle papoušků?
Panorama vás překvapí i v noci. Tím, že neuvidíte nic. Tedy přesněji řečeno, překvapivě uvidíte tmu. Na rozdíl od jiných letovisek třeba z jižní Evropy. Jakmile zapadne slunce, nenarazíte tu na vyřvávající diskotéky ani na laserovou show na noční obloze. Na ostrově je řada restaurací, obchodů i barů, respektuje se tu však fakt, že 70 % ostrova tvoří národní park. Prostě se tu respektuje, že kromě člověka tu existují i další živočichové, žijící na rozdíl od homo sapiens podle biorytmu přírody, který se řídí mimo jiné východem a západem slunce.
Řada z těchto živočichů se už stala místní atrakcí. S papoušky se seznámíte téměř detailně. Nejen že už dávno nejsou plaší, ale mají rádi společnost. Prostě za vámi přiletí na váš balkon, a pokud jim jasně nedáte najevo, že ten balkon je teď na pár dní jen a jen váš, za chvíli přiletí další a další. V hotelu se s nimi počítá, ale krmení je přísně zakázáno. Pokud by si totiž ptáci na vstřícnost turistů zvykli, přestali by shánět svou potravu v přírodě a byli by odkázáni jen na milodary od lidí.
Pracují tu i koaly
Další zvířecím maskotem jsou koaly. Jejich vzhled pro ně může být i prokletím. Působí nesmírně mile a vzbuzují v lidech ochranitelské city, čehož obchodníci využívají. Na ostrově existuje kavárna spojená s koalí mini-zoo, kde se můžete nasnídat a s koalou se přitom vyfotit.
Všechno podle přísných hygienických norem. Ty ovšem nechrání lidi, ale hlavně koaly. Nesmí se z nich kvůli zájmu fotekchtivých dvojnožců stát zvířecí modelové nebo chcete-li otroci. Za každou fotku tu ale taky zaplatíte.
V některých státech australské federace je hlazení a focení se s koalami přísně zakázané, v Queenslandu, k němuž ostrov patří, je jenom omezené. "Pracovní doba" koal je podle místních ošetřovatelů pouze 30 minut denně, po čtyřech pracovních dnech pak koaly čeká jeden den volna. Zdálo by se, že jako "pracovní" doba je to málo, a tedy ideální. Jenže koala až 18 hodin denně prospí a zbytek času projí, takže jí zas až tak moc volného času pro modelingovou kariéru nezbývá.
Koala, která zrovna "nepracuje".
Ostrov jediného muže
Na ostrově žije celoročně asi 1 300 lidí, v době hlavní sezony pak asi čtyřikrát víc. To všechno díky jedinému člověku, "majiteli" ostrova Bobu Oatleymu. Jeho jméno se tu skloňuje dost často. Kdysi dávno prodal jedny australské vinice a vydělal bohatství, asi 1,5 miliardy australských dolarů. Ostrov, který byl před deseti lety v nucené správě, navštívil, zamiloval se do něj, pak ho koupil a modernizoval.
Není však úplným vlastníkem ostrova, patří mu sice veškeré vybavení, infrastruktura a ostrovní hotely, ostrov samotný ovšem smí pouze užívat, vlastníkem zůstává Australský svaz, jak zní oficiální název australské federace.
Ostrov sice nabízí rajské požitky, ale rozhodně není levný. Bob Oatley musí vydělávat. Pravda, peněženku tu nepotřebujete, protože celý ostrov je vlastně jedna propojená organizace. Při registraci v hotelu dostanete čip, kterým platíte všude na ostrově. Překvapit, a zatraceně nemile, vás pak může až závěrečný účet. Tak třeba za levnější apartmá zaplatíte asi 7 000 korun, luxusní plážový domek s vlastním bazénem vás pak vyjde na asi 75 000 korun. Za noc. Jednu.
Palmy na Hamiltonu. Celý ostrov projdete za pár desítek minut.
Pláž ostrova Hamilton
Práce snů
Na ostrov je ovšem možné vyrazit i bez pořádného balíku dolarů v kapse. Své o tom ví 34letý Brit Ben Southall. Ten tu získal v roce 2009 neobvyklé zaměstnání, tedy spíš práci snů. Vyhrál v konkurenci skoro 35 000 dalších zájemců, když se přihlásil do konkurzu, který tehdy vyhlásily australské úřady pod heslem "nejlepší práce na světě – správce ostrova Hamilton".
Půl roku si tu užíval a přitom nesmírně tvrdě makal: plaval, potápěl se, plachtil, psal blog a o ostrově točil videa, udržoval v pořádku propůjčenou luxusní vilu s bazénem a krmil rybičky. Dokonce dostal i zaplaceno, v přepočtu dva miliony korun. Brali byste to?
Teď svítá naděje i dalším zájemcům. Austrálie před několika týdny vypsala další konkurzy. A ne už na jedno jediné místo, ale hned na šest, tedy do každého státu Australského svazu (Čtěte: "Za půl roku 100 tisíc dolarů. Austrálie opět hledá zájemce o práci snů"). Tak hodně štěstí!
