„Malý, hašteřivý národ.“ Tak kdysi tituloval Švýcary Mark Twain v svém románu Tulák v cizině. A skutečně, velkou lásku či pospolitost byste mezi 26 švýcarskými kantony hledali marně. Především obyvatelé kantonu Graubünden na jihovýchodě země jsou pro svou málomluvnost v kombinaci se svéhlavostí považováni za obzvlášť tvrdé oříšky.
Díky rozmanitosti kantonu, ve kterém se hluboká údolí střídají se čtyřtisícovými vrcholy, si každá oblast dochovala specifický charakter, rozlišnou mentalitu obyvatel a tři úřední jazyky. V největším kantonu Švýcarska tak uslyšíte kromě švýcarské němčiny ještě italštinu a rétorománštinu.
Spolu se 600 jezery, stovkami kilometrů trekařských stezek v létě a 322 kilometry sjezdovek v zimě je kanton Graubünden doslova celoročním outdoorovým rájem. Více než 90 procent plochy kantonu se navíc nachází ve výšce nad 1 200 metrů, a tak se tu v zimě místo inverze směje z blankytně modré oblohy slunce.
Zatímco v říjnu a listopadu je v Davosu božský klid, během Spenglerova poháru město praská ve švech.
Hlavním městem kantonu je Chur. Menší, ale mnohem známější je Davos, který je díky své poloze v nadmořské výšce 1 560 metrů nejvýše položeným městem Evropy. Davos není proslulý jen jako vysokohorská dovolenková destinace, ale díky kongresovému centru vystavěnému v roce 1969 i jako středisko vědeckých, lékařských a politických kongresů světového významu.
Nejznámější je Světové ekonomické fórum, kterého se každoročně začátkem roku účastní světoví lídři z politiky a byznysu. Myšlenka jeho zakladatele profesora Klause Schwaaba byla přenést pohodový duch Davosu na účastníky fóra, a umožnit jim tak svobodně hovořit o důležitých tématech. V současnosti má fórum často kontroverzní nádech, a to nejen výběrem údajných či skutečných intelektuálů, ale i kvůli astronomickým nákladům v hodnotě 11 milionů švýcarských franků.
Důvodem kritiky je i každoroční proměna městečka v nedobytnou pevnost, ve které se místní obyvatelé musejí rok co rok vypořádat nejen s extrémním počtem policistů, ale také s týmy reportérů pětistovky mezinárodních zpravodajských stanic a 5 500 vojáky švýcarské armády.
Pohodová je procházka kolem davoského jezera s romantickým výhledem na okolní lesy.
Kdo tedy preferuje klid, ten by měl přijet jindy. Ideální je tzv „mrtvá“ sezona na konci října a začátkem listopadu. V tu dobu má spousta hotelů a restaurací zavřeno a všude panuje klid. Pohodová je hlavně procházka kolem davoského jezera s romantickým výhledem na okolní lesy. Ze severního břehu je nepřehlédnutelné i tzv. zlaté vejce, jak místní přezdívají v roce 2013 otevřenému luxusnímu hotelu Intercontinental, který se pro svůj výjimečný design stal optickou ikonou Davosu.
Mezinárodní věhlas získala bývalá osada horských zemědělců a pastevců už koncem 19. století, a sice jako lázeňské středisko pro léčbu plicních onemocnění. Díky vysokohorské poloze tu na pacienty čekalo suché klima a vzduch bez pylu a roztočů, který byl ideální nejen pro astmatiky, ale i pro nemocné tuberkulózou. Kdo si to mohl finančně dovolit, vydal se v době, kdy na tuto zákeřnou nemoc umíral každý sedmý Evropan, do sanatorií právě v Davosu. Většina pacientů tu v naději na uzdravení strávila měsíce, někdy i roky. Na rozvrhu dne byly kromě zdravé výživy i studené sprchy, a hlavně pobyty na čerstvém vzduchu.
Objev blahodárného vlivu vysokohorského vzduchu na lidský organismus – a to především v zimě – je nerozlučně spjat se švýcarským lékařem německého původu Alexandrem Spenglerem. Jeho syn Lucius Spengler byl primářem prvního a dodnes nejznámějšího davoského sanatoria: Schatzalp. Do té doby nebyl Davos na pacienty přijíždějící v zimě uzpůsoben, jediným hotelem, který měl vytápění, byl tehdy hotel Strela. A i tady pacienti neodpočívali na pohodlných balkónových lehátkách, ale na improvizovaných dřevěných pryčnách.
Pohodová je procházka kolem davoského jezera s romantickým výhledem na okolní lesy.
Oproti tomu nová secesní budova sanatoria Schatzalp otevřená v roce 1900 nabízela na tu dobu nevídaný komfort. Každý pokoj byl vybaven nejen tekoucí teplou a studenou vodou a elektřinou, ale i topením v podlaze. K standardu patřil i hydraulický výtah, meteorologická stanice a pozemní lanovka, kterou pacienti vyjížděli do sanatoria přímo z centra Davosu.
Klientelou byli především zámožní Angličané a Němci, mezi nimi například manželka německého spisovatele Thomase Manna. Ten pak sanatoriu ve svém románu Kouzelný vrch (Der Zauberberg) postavil v roce 1924 literární pomník a proslavil ho po celém světě.
Za další proměnu a sice v středisko zimních sportů vděčí Davos Angličanům. Ti do švýcarských Alp v 19. století nepřivezli jen lana a skoby na dobytí prvních čtyřtisícovek, ale i lyže. Jedním z nich byl autor Sherlocka Holmese Sir Arthur Conan Doyle, který byl i náruživým lyžařem.
Ovšem první, kdo stál v Davosu na lyžích, tedy spíš na dvou dřevěných prknech dovezených z Laponska, byl údajně druhý syn Alexandra Spenglera: Carl. Ten si udělal jméno nejen jako úspěšný pneumolog a sportovní lékař, ale v první řadě jako zakladatel nejstaršího klubového turnaje světa v ledním hokeji: Spenglerova poháru. A ten si Švýcaři spojují s Davosem víc než všechna světová sympózia a ozdravovny.
Ikonou Davosu je zdejší hokejová hala s dřevěným stropem a střešním půdorysem ve tvaru křesťanského kříže.
Od roku 1923 zve domácí hokejový klub HC Davos (založ. r.1918) na konci roku šest povětšinou mezinárodních klubů ke každoročnímu měření sil. Až do roku 1960 se Spenglerův pohár hrál pod širým nebem, diváci tenkrát seděli bezprostředně vedle ledové plochy provizorně ohraničené koženými řemeny. Jinak bylo totiž kluziště otevřené pro veřejnost. I proto jezdil klub z Davosu trénovat na nedaleký průsmyk Flüelapass, kde si hráči jednoduše odhrabali sníh ze zamrzlého jezera.
Už tenkrát byl turnaj přenášen živě do šesti zemí, v současnosti ho sledují diváci ve třiceti zemích světa, mimo jiné i v Kanadě. Letos bude o vytoužený pohár bojovat kromě klubu z Davosu také obhájce titulu z loňska klub Ambri-Piotta ze Švýcarska, přijede také Team Canada, švédský klub Frölunda HC, finský klub KalPa Kuopio a český klub HC Dynamo Pardubice.
Hrát se bude samozřejmě v kryté hale a přesně v duchu zakladatele Carla Spenglera. Jeho vizí bylo sblížit po první světové válce znepřátelené národy hokejem tak, aby si na konci turnaje podaly přátelsky ruce. Kritici často haní Spenglerův pohár argumentem, že v něm vlastně o nic nejde, nehraje se o žádný evropský nebo mezinárodní titul. Zažít ale Vánoce bez Spenglerova poháru? To je ve Švýcarsku nemyslitelné!
Po modernizaci v roce 2020 za 27 milionů švýcarských franků má hokejový svatostánek HC Davosu kapacitu 6 585 míst, z toho 4 335 je určeno k sezení.
Každý rok přijíždí do Davosu tisíce hokejových fanoušků. Někteří jen na otočku, ti hokejem obzvlášť posedlí zůstávají až do finálového zápasu v silvestrovské poledne. Zbytek národa pak usedá s talířkem vánočního cukroví před televizní obrazovku.
Od prvního konání o Vánocích 1923 je Spenglerův pohár důležitým termínem v hokejovém kalendáři, však je také starší než mistrovství světa v hokeji, které se koná teprve od roku 1930. Ve své stoleté historii se turnaj neuskutečnil jen několikrát: v roce 1939 a 1940 kvůli druhé světové válce, v roce 1949 se konal jen v národním měřítku, v roce 1956 byl odřeknut z finančních důvodů a v roce 2020 a 2021 byl zrušen kvůli pandemii koronaviru.
Tajemství úspěchu Spenglerova poháru je zásluhou hned několika faktorů. Nejdůležitějším je určitě výhodná doba konání, mezi Vánocemi a koncem roku jsou ve Švýcarsku firmy často zavřené a většina lidí má dovolenou. Navíc se turnaj stal vánoční tradicí a na tradice si Švýcaři potrpí. Už proto, že neradi mění to, co funguje.
Po opětovném postupu klubu HC Davos do první ligy v roce 1979 dostal klub jako poslední tým švýcarské ligy krytou halu.
Navíc si Spenglerův pohár může užít skutečně každý. Na rozdíl od hokejové ligy, která letos prodala vysílací práva privátním stanicím, totiž Spengler Cup zůstal od prvního přímého přenosu v roce 1960 až dodnes věrný veřejnoprávní televizi. Právě ta z něho udělala to, co je: nejsledovanější hokejový turnaj Švýcarska s čtvrť milionem věrných diváků. Prodej práv privátním stanicím by sice krátkodobě přineslo hromadu peněz, do budoucna by ale znamenalo začátek konce, jsou přesvědčeni organizátoři, kteří bez výjimky pocházejí z hokejového prostředí, ať už jde o bývalé hráče nebo trenéry.
Dalším důležitým faktorem popularity je nádherná, útulná hala, která díky dřevěnému interiéru připomíná obrovský horský srub. A v neposlední řadě jde o krásu Davosu samotného. Kdo by nechtěl trávit Vánoce v nádherném městečku obklopeném kulisou zasněžených hor? Až přijedete, přesvědčíte se sami.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditV zimě tu na vás kromě Spenglerova poháru čeká šest lyžařských areálů s cca 300 kilometry sjezdovek, padesát osm lanovek a vleků, sto kilometrů tras pro běžkaře, sto padesát stezek pro pěší a túry na sněžnicích, dvě kluziště (z toho jedno největší outdoor kluziště Evropy), osm bobových drah a samozřejmě desítky útulných horských chat pro après-ski zábavu, ve kterých si můžete dopřát porci raclettu nebo zalehnout na slunečnou terasu. V létě je tu pak k dispozici spousta značených turistických stezek. Lanovky vás zavezou na Jakobshorn (2 590 m), Weissfluhjoch (2 844 m), Rinerhorn (2 490 m) a na Schatzalp. Davos Klosters je pak vyhlášeným areálem pro milovníky horských kol. Za návštěvu stojí i postranní údolí Dischma, Flüela a Sertig. Obligátní je okruh kolem davoského jezera, kde najdete přírodní koupaliště, centrum pro surfaře, milovníky plachetnic a wakeboardingu. Adrenalin i jedinečný výhled na Alpy nabízí tandemový paragliding, nezapomenutelným zážitkem je i jízda s jedním z nejslavnějších vyhlídkových vlaků světa Bernina nebo Glacier Express. |
