Je srpen covidového roku 2021 a vhodnější příležitost už vážně nemůže být. Děti jsou v apartmánu plně vytíženy přípravou na celodenní zábavu na pláži se svými kamarády, tatínkové řeší pracovní zapeklitosti a v podstatě si nikdo ani nevšimne, když si maminka udělá takový malý tajný autovýlet do nitra poloostrova. Takže teď, nebo nikdy, jak se říká. Vnitrozemí chorvatské Istrie volá.
V ranních hodinách opouštím obvyklý program povalování se na pláži za příjemného pofukování větříku a šplouchání vln a měním jej za dobrodružství v chorvatské lesní džungli. Tedy doslova.
 |
Nasedám do vozu Volkswagen T6 Multivan 2.0 TDI s náhonem na všechny čtyři, což mi v tuto chvíli na břehu Jadranu v třicetistupňovém vedru připadá jako naprosto nadbytečná výbava. Jak se ale později ukáže, budu jí nakonec blahořečit.
Tip první Jako hledat bonboniéru
Kolem deváté ráno tedy vyjíždím z Rovinje, který před čtvrtstoletím patřil k letoviskům, v jejichž okolí stály jedno a dvouhvězdičkové hotely pro nenáročnou klientelu. Dnes je z něj luxusní výkladní skříň chorvatského turismu. Nezastavit se tady každý rok alespoň na skok nepřichází v úvahu. Prostě se tu nadopujete přímořskou energií a přitom pustíte nějaký ten peníz.
A tak mávám ve zpětném zrcátku kostelu svaté Eufemie, patronce města, a vyrážím po silnici D303 směr Istarski Ypsilon. Čeká mě rallye místní divočinou a na jejím konci – světe, div se – lovec lanýžů.
Mimochodem chvála Istrii za systém rychlostních komunikací mezi Kaštelem, Kanfanarem, Pulou a Opatijí, o nichž si spousta českých řidičů myslí, že jsou to dálnice. Istarski Ypsilon udělal z poloostrova bezesporu nejoblíbenější chorvatský cíl nejen pro české turisty.
Vnitrozemí Istrie
Já už ale dávám pozor, protože musím sjet na sjezdu Višnjan. Následuje silnice 5042 a vesničky jako Benčani, Butori, Vranići nebo Rakotule. Až sem by to byla docela normální, zábavná cesta, jenže lovec lanýžů nežije jen tak někde. Žije na konci všeho.
A tak točím volantem a uprostřed ničeho rychle stoupám i klesám a těch tři a půl kilometru mi připadá nekonečných. Chvála čtyřkolce! Na konci prašné cesty mě na své agroturistické farmě v osadě Špinovci čeká Ivica Tikel. Lovec lanýžů.
„Máme jedenáct psů, dnes si vezmeme dva nejstarší, těm je kolem čtrnácti let a mají nejvíce zkušeností,“ vysvětluje Ivica a posílá syna Ivana, aby je odvázal. Ano, lanýže hledají psi. A jsou v tom mistři.
Viki a Rafo, jak se jmenují, naskakují do kufru starého teréňáku a mně už je jasné, proč jsem měla za úkol vzít si na výlet čtyřkolku. V plánu je Motovunska šuma neboli Motovunský les. Neproniknutelný lanýžový ráj.
Výcvik jednoho psa trvá čtyři až pět let. K hledání lanýžů neslouží žádná speciální rasa.
Lanýže mají různé sezony sběru, například ten bílý, nejvzácnější, je nejkvalitnější na podzim. Vyjde na asi dva tisíce eur (49 600 Kč) za kilogram.
A my nejprve míjíme středověký Motovun, překonáváme řeku Mirnu a pak už zajíždíme bahnitým terénem na okraj hustého lesa. Vlastně ne, spíš to vypadá jako džungle. Psi vyskakují z kufru a vědí, co je čeká. Vyčmuchat a najít. Hledat lanýže je jako hledat bonboniéru. Ivica sleduje psy, speciální lopatkou hrabe a vytahuje jeden černý „valoun“ za druhým. A mně už se sbíhají sliny, protože cokoli posypané istrijskými lanýži je prostě lahůdka.
Tip druhý Proletět se nad „jamou“
A pak už je tu druhý zážitek. Po vynikajícím obědě s vrstvou lanýžů na talíři mířím autem do Pazinu, centrálního města Istrie. Kdyby moje vozidlo umělo mluvit, jistě by ocenilo překrásnou hornatou krajinu.
Pazinska jama neboli zdejší jeskyně je sama o sobě adrenalinová. Jenže navíc se nad ní člověk může proletět nebo projet, jak to komu připadá, na zipline. Ve stometrové výšce přeplachtíte zavěšeni na laně rozsáhlou roklinu.
Zipline v Pazinu
Na první, 220 metrů dlouhé lanové „skluzavce“ se jezdí okolo čtyřiceti kilometrů za hodinu, druhá část, 280 metrů dlouhá, je ještě o deset kilometrů rychlejší.
A jako bonus člověk skončí přesně na místě, které do svého románu Matyáš Sandorf zakomponoval i Jules Verne. Dobrodružnější už to fakt být nemůže.
Tip třetí Motovun – test řidičského umu
Z Pazinu odbočuji po silnici číslo 5007 ve směru na Motovun. Jedno z naprosto signifikantních historických istrijských měst, které se rozkládá na pahorku v severní části poloostrova, nemůžu vynechat. Navíc – jsem tady přece v lanýžové metropoli.
Byla jsem tu před lety, v dobách, kdy ještě masový turismus nebyl tak masový, jenže i teď má toto místo svoje kouzlo. Luxusní kouzlo.
Istrijské vnitrozemí a město lanýžů - Motovun
Vyjíždím až nahoru, prakticky do samého centra města, těsně pod hradby. Přiznávám, že kroutit multivanem úzkými strmými uličkami po hladké dlažbě je zkouška řidičské dospělosti. Příště půjdu ekologicky pěšky.
Jenže pak už je tu sám Motovun, lanýže neboli „tartufi“ na stovky způsobů, dobré jídlo a výhledy na celou Istrii. Mám teď tento kus země skutečně na dlani.
Může se hoditJak se tam dostat Ceny paliva S lovcem do lesa Web |
