Lázně Harkány v nejjižnější části Maďarska, 6 km od chorvatských hranic. Přes den bohatě využíváme teplých léčivých pramenů, i když letošní srpnová vedra by lákala spíše do studenější vody. Ale co by člověk neudělal pro své zdraví. V teplých bazénech potkáváme občas své spolucestující z autobusu, který nás sem s cestovkou dovezl z České republiky. V bazénech i mimo ně kromě Maďarů převládají především Němci. Člověk je rád, když občas potká Poláka, Slováka nebo jiného krajana. Večer se snažíme poznat i jiné věci, než jsou bazény. Možností je spousta, Harkány žijí především z turistického ruchu. Ceny jsou sice vyšší než u nás, ale přiměřené. Zastavujeme se v restauracích nebo hospodách - czardách (vnitřky s prvky folkloru), tu si dáme něco k jídlu nebo něco na napití. V některých těchto zařízeních večer hraje i živá hudba. V jednom z takových teplých večerů sedíme v czardě. Hudba sice hraje, ale téměř nikdo netančí. Najednou se ozývá známá melodie, bodejť bychom ji nepoznali, vždyť je to Vejvodova Škoda lásky! Sice s německými slovy, ale i tak člověk hned pookřál ! A najednou je na tanečním parketu plno, a tančící se baví jen česky! České srdce si nenechá ujít příležitost zatančit si při české skladbě! Když jsme po odchodu z czardy procházeli kolem předzahrádek restaurací na nejživější ulici Harkán, srdíčko nám zaplesalo podruhé. V jedné z předzahrádek hrál hostům "do ouška" muzikant na housle. Když jsme jej míjeli, najednou začal hrát Smetanovu Luizinu polku, za chvilku se přidal kdesi z vnitřku restaurace i klavírní doprovod ! Nevím, zda to byla náhoda, nebo onen muzikant nás slyšel mluvit česky a chtěl nás překvapit a potěšit. Obojí se mu podařilo. Bylo hezké, že kromě plzeňského a budvaru jsme do Harkán vyvezli i českou hudbu!
9. září 2000
