Mayské pyramidy i tajemní mennonité. Belize je karibským rájem

Bývalý Britský Honduras, dnes samostatný stát Belize, je pro Evropany tak trochu nepoznanou zemí. Nevelký stát o ploše necelé třetiny Česka ovšem turistům nabízí krásné přírodní i kulturní zajímavosti a jeho pobřeží se řadí k tomu nejlepšímu, co můžete v Karibiku spatřit.

Jde o poslední území, které ve Střední Americe získalo samostatnost: Belize se od Spojeného království oddělilo teprve v roce 1981, tedy o víc než půldruhého století později než nezávislosti dosáhla většina ostatních středoamerických zemí.

Ostrov Caye Caulker

Asfalt tu neznají, jako dopravní prostředky slouží bicykly, motorky či golfové vozíky. Nejsou tu žádné kopce, nadmořská výška se počítá v decimetrech. Zato vyhlídky na Karibské moře berou dech.

Caye Caulker, protáhlý nízký ostrov v Karibském moři vzdálený asi čtyřicet kilometrů od největšího města Belize City, nás přivítal exotickou atmosférou, kterou ještě umocňuje únava po dlouhé cestě z Evropy. Kvůli časovému posunu příští den ráno nemůžeme dospat a ještě za šera vyrážíme na procházku podél pobřeží. Všude je tu blízko a za chvíli se před námi otevírá ohromující pohled: slunce právě vystupuje nad obzor, na němž se napěněný příboj rozbíjí o asi dva kilometry vzdálený korálový útes.

Býval to jeden ostrov, už to ale neplatí. Split (úžina) dnes dělí Caye Caulker ve dví.

Útes lemuje pobřeží Belize v délce kolem tří set kilometrů a bývá uváděn jako druhý nejdelší na světě po Velkém bariérovém útesu u Austrálie. Výlet k němu patří na Caye Caulker i dalších ostrovech k téměř povinné zábavě a my nehodláme být výjimkou. Nakonec trávíme tři hodiny usilovným šnorchlováním na třech různých lokalitách. Moře je všude mělké, ale mořská fauna se mění, od rejnoků a tarponů po hejna miniaturních pestrobarevných rybek, které se umí v mžiku schovat do skulin mezi korály. Tam za nimi ale nesmíme – před začátkem výletu jsme v agentuře podepsali prohlášení, že korálů se z důvodu ochrany tohoto citlivého ekosystému nebudeme dotýkat ani na ně šlapat.

Další den se přeplavíme přívozem přes úzký průliv, abychom se dostali na severní část Caye Caulker. Původně to byl jediný ostrov, obyvatelé ovšem již před desítkami let v nejužším místě severojižně protaženého ostrova vyhloubili uzoučký průplav pro rybářské lodě, který pak hurikán Hattie v roce 1961 rozšířil na asi sto metrů široký průliv. Tím se z Caye Caulker staly dva oddělené ostrovy.

Ještě pár desítek metrů a jsme u útesu. Ten se táhne severojižním směrem podél celého pobřeží Belize.

Většina ruchu se dnes odehrává na jižní polovině Caye Caulker, zatímco ta severní zůstává z velké části nedotčená. Úřady tu povolily stavbu jen několika málo resortů vesměs vlastněných developery z USA.

Při pochodu na sever narážíme na prvního domorodce teprve asi po půlhodině a ten nás směruje k opuštěné pláži na západním závětrném pobřeží. Dorážíme pod skupinu řídce rozesetých palem, po zemi se občas válí kokosový ořech a moře je průzračné jako v katalozích cestovních kanceláří. Celé hodiny sem nikdo nepřijde. Pro nás je to opravdový karibský ráj.

Pyramidy v tropických lesích

O pár dní později se přesouváme do vnitrozemí, konkrétně do lokality San Ignacio nedaleko guatemalské hranice, odkud máme na dosah několik mayských lokalit. Cestujeme běžnou autobusovou linkou, tedy bývalým americkým školním autobusem, a mezi místními jsme jediní cizinci mezi místními.

Pyramida El Castillo v mayské lokalitě Xunantunich

Cahal Pech patří mezi nejlépe prozkoumané mayské lokality v Belize, zřejmě i proto, že se nachází na okraji osídlené části San Ignacia. V horkém a dusném odpoledni jsme tu skoro sami, rozsáhlé chrámy z pyramid působí až mystickým dojmem. V Xunantunichu je terén přehlednější, hlavní pyramida El Castillo svoji výškou 40 metrů převyšuje koruny stromů . Z vrcholu pyramidy se otevírá fantastický výhled do nekonečného moře tropických lesů, docela blízko vidíme plot na belizsko-guatemalské hranici.

Podnikaví mennonité

Belize je velice pestré i složením obyvatel: žijí tam míšenci (Mesticové), Kreolové, potomci afrických otroků i další etnické skupiny. Jedeme se podívat jak žijí belizští mennonité, tedy skupina konzervativních křesťanských protestantů. V Belize jich pobývá něco přes 10 000 a jejich největším sídlem je lokalita Spanish Lookout.

Mennonité vynikají úpornou pracovitostí a chtějí všude na světě žít podle svých tradičních zásad, mezi které patří i nezávislost na administrativě daného státu. Právě to byl důvod, proč se jejich část stáhla koncem 50. let do Belize z Mexika. Po šedesáti letech kultivace funguje Spanish Lookout fantasticky. Osadníci zde vybudovali perfektně fungující agrokomplex, který dnes zásobuje velkou část Belize mlékem, sýry a dalšími farmářskými produkty.

Spanish Lookout. Odtud pochází většina belizské produkce mléka a mléčných výrobků.

Některé mennonitské kolonie se striktně drží tradičního způsobu života a odmítají například používání automobilů, pokročilejší mechanizace, ale třeba i masových médií. Ve Spanish Lookout ovšem žijí moderní mennonité, kteří využívají většinu současných technologií.

Kontrast v porovnání s okolními indiánskými vesnicemi bije do očí. Prašná cesta se na začátku lokality změní v širokou asfaltovou silnici, po které se prohánějí zánovní pickupy a kamiony naložené zemědělskými produkty. Překvapí nás tu i perfektně sestřižený trávník nebo palmy u silnice, které jsou vyrovnané v řadě.

Jen Karibské moře a my. Odpolední idyla u Caye Caulker

O našeho průvodce se dozvíme, že Plautdietsch, starobylá dolnoněmčina (tradiční jazyk mennonitů) se sice pořád učí ve školách, začíná tu ovšem převažovat angličtina a španělština. Mennonitští osadníci, kterých ve Spanish Lookout žije kolem dvou tisíc, totiž dnes především řídí byznys a pro práci na farmách a ve zpracovatelských podnicích potřebují pracovní síly, tedy španělsky mluvící míšence či indiány z okolí.

S těmi se ostatně vracíme navečer autobusovou linkou zpět. Šofér zastaví každému u jeho obydlí, teprve několik kilometrů před San Ignaciem zůstaneme na konečné sami, zbytek už musíme dojít pěšky. Okolní džungle se za stmívání probouzí a nás zase naplno pohltí kouzelná atmosféra tohoto karibského ráje.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Může se hodit

Doprava
Letecká cesta do Belize vede většinou přes USA, mezinárodní letiště leží asi 20 kilometrů od největšího města Belize City. I pro pouhý přestup ve Spojených státech musíte mít předem vyřízené elektronické „vízum“ do USA přes systém ESTA.

V zemi funguje síť autobusových linek, alternativou je o něco rychlejší (ale několikanásobně dražší) doprava mikrobusy. Na ostrovy jezdí trajekty a některé z nich mají i letiště.

Praktické informace
Angličtina je v Belize úředním jazykem. V oblastech při guatemalské hranici se mluví převážně španělsky, existují i domorodé jazyky. Belizský dolar je v pevném směnném kurzu s americkým dolarem (1 USD = 2 BZD), v běžném styku se užívá obojí měna a chodit do banky není třeba.

V zemi je statisticky velmi vysoká kriminalita, počtem vražd na jednotku populace je dokonce jedna z nejvyšších na světě, při troše soudnosti to ale pro turisty není problém. Nejvíce trestných činů je spácháno v oblasti podél mexické hranice a souvisí hlavně s pašováním drog a lidí. Obezřetní buďte v Belize City, za tmy se vyhněte části města na jih od řeky. Na ostrovech je bezpečno.