Už sama doprava na malebný ostrůvek na nejjižnějším cípu Velkého bariérového útesu stojí za to. Leží sice jen kousek od pobřeží australského státu Queensland, trajekty sem ale nejezdí.
Dostal jsem se sem malým letadlem pro asi 14 lidí. Kabina byla jen o něco málo větší než vnitřek auta, s instruktáží ohledně bezpečnosti během letu si tu hlavu příliš nelámali. Nedorazily žádné pohledné letušky s pečlivě secvičenou choreografií, pilot si prostě jen sedl na schody letadla, cestující si stoupli okolo a instruktáž začala.
Jeden z pasažérů pak měl štěstí a v kabině se dostal dokonce až do "první" řady, tedy na sedadlo hned vedle pilota, a při letu mu tak koukal přímo pod ruce. Na to, co by se stalo, kdyby se jedinému pilotovi na palubě zrovna neudělalo dobře, jsem radši ani nemyslel. Podnětů k přemýšlení tu bylo tak jako tak dost. Sedět v oplyšovaných sedačkách, když je venku okolo 35 stupňů, mi nejdřív připadalo jako šílenství, ale po pár minutách letu vysoko v oblacích mi byl doslova každý chlup dobrý.
Čtyřicet minut letu nad průzračným Korálovým mořem uteklo jako voda. Malý ostrůvek o rozloze jen asi půl kilometru čtverečního se přiblížil na dohled. Pilot teď musel prokázat, že nebere svůj plat zbytečně, přistání tu totiž vůbec není jednoduché. Dráha sice vede z jednoho konce ostrova až na druhý, ale i tak je to jen co by kamenem dohodil, a to skoro doslova. Pokud to pilot neubrzdí, skončí v moři. Ubrzdil to.
Tam, kde se mává letadlům
Na ostrově pak čekal uvítací výbor a já nevěřil svým očím. Opravdu se tu na každé přistávající letadlo mává. Trochu jiná vřelost, než na jakou jsme ze střední Evropy zvyklí. Na žádné oficiality tu jinak nejsou stavění. Taky tu na ně nemají lidi, na ostrově je jediný resort pro turisty, kterých tu smí být maximálně 170 a pečuje o ně 30-40členný personál.
Místo přistávací haly tu mají Dive Shop, tedy obchod s nabídkou výletů pro potápěče. Jinak je tu jedna restaurace s barem, maják a bungalovy pro turisty a personál. Nenajdete tu ani policii a ani mobilní signál. Pokud byste si přece jenom potřebovali z ráje do pekla civilizace zavolat, dá se tu koupit karta na satelitní telefon, případně připojení na wifi.
Ostrov Lady Elliot, přistávací dráha se táhne z jednoho konce ostrova na druhý. Foto: Tomáš Polák
Vstupní brána k Velkému bariérovému útesu
Hned po přistání se nás tu ujal místní personál. Jako první se dozvídám, že celý ostrov je striktní přírodní rezervací a skoro všechno je tu "eko". Má to svůj důvod. Na pobřeží se můžete třeba setkat se želvami, které sem připlavaly naklást do písku na pláži vejce. Z nich se po zhruba dvou měsících z asi 100 vajíček budou dobývat ven a do moře malí želváci. A po asi padesáti letech v oceánu se pak už jako dospělé želvy vrátí do stejného regionu a tady stejně jako jejich matky nakladou na blízkou, nebo možná dokonce stejnou pláž, svá vejce.
Tip na dovolenouDovolená v Austrálii vám přinese nezapomenutelné zážitky. Vyberte si zájezd na dovolena.iDNES.cz |
Jen pár kroků od břehu narazíte na chráněné korály. Jejich 1 cm roste celý rok a nesmíte se jich ani dotknout, natož si nějaký odvézt domů jako suvenýr. V moři potkáte více než 1 000 druhů ryb, vedle nich pak rejnoky, manty obrovské a já měl štěstí i na žraloky. Tady se díky bohu a přírodě vyskytují jen ty druhy, které na člověka velkou chuť nemají.
Celý korálový ostrov je součástí přísně střežené přírodní památky, mořského národního parku. Jeho ochrana má celkem sedm stupňů. Jednička znamená, že je povoleno běžné užívání, při sedmičce má člověk smůlu a vstup je sem zakázaný. Na ostrově a v jeho blízkém okolí platí šestka. Což např. znamená, že se tu ve vzdálenosti 10 mil nesmí lovit ryby, které tak ani nenajdete v místním jídelníčku. Potraviny se sem proto dováží z pevniny.
Korály – minulost, přítomnost a budoucnost ostrova Foto: Aleš Rakovský
Ptáci, ptáci, ptáci. Hitchcock by si užíval
Pokud Alfréd Hitchcock někde hledal inspiraci pro svůj slavný horor Ptáci (1963), ostrůvek Lady Elliot by k tomu byl jako stvořený. Ptáci tu jsou prostě všude. Větve a koruny stromů jsou obsypané stovkami opeřenců.
Malinkatý ostrov je útočištěm pro asi padesát druhů, najdete tu rybáky, buřňáky, racky, chřástaly i volavky. Někteří sedí i na zemi, kde hnízdí, a pak vyvádějí svá mláďata. Lidé chodí jen pár centimetrů od nich. Staří nervózně sledují, jestli se turisté příliš nepřibližují k jejich mláďatům. Personál dokonce některá místa označuje výstražnými panely, aby turisté zvědavá a zatím nezkušená mláďata prostě nezašlápli.
V době hnízdění tu je podle odhadů na sto tisíc hnízd. Ptáci tu nemají přímé predátory, lidé jim ubližovat nesmějí a ptáci jako by to věděli. Hnízdí opravdu všude a dostanete se k nim skutečně téměř na dosah. Pokud se však příliš přiblížíte, ptáci proti vám neohroženě a varovně vyletí. Stačí jenom ustoupit do bezpečnější vzdálenosti, což je někdy rozdíl jen pár centimetrů, a všechno je zase v pořádku.
To, že se ptáci stanou součástí vašeho běžného dne, je jasné. A všudypřítomný křik pokračuje dokonce i v noci. Ideální kulisa pro usínání.
Hnízda pod drobnohledem
Hnízdiště
Česká stopa
O turisty a respektování ekologických pravidel se tu stará personál, který tvoří vyškolení profesionálové. Nejsou to jenom rodilí Australani. Nevěřil jsem svým uším, když na mě instruktor potápění Australan Ryan v místním Dive Shopu česky vybalil "na zdraví". Vysvětlení bylo jednoduché. Na ostrově pracuje už přes dva roky jako instruktor potápění a skipper na lodích Čech Aleš Rakovský.
Základům češtiny naučil některé ostrovany a pobyt na ostrově mu zcela změnil život. "Fakt, že žiji tady na Lady Elliot, změnil můj přístup k životnímu prostředí. Ze svého jídelníčku jsem zcela vyřadil veškeré ryby a plody moře. Ne že by mi nechutnaly, ale způsob, jakým se dneska vede komerční rybolov, se nějak nedá sloučit se zážitky, které zažívám pod vodou."
Želvy v Korálovém moři
Dive Shop hned u přistávací dráhy
Pohádky konec?
Ostrov, který se objevil nad hladinou asi 1 500 let před Kristem, oficiálně objevili mořeplavci zřejmě až v roce 1816. Jméno nese po manželce Hugha Elliota, koloniálního guvernéra Indie.
Pro ptáky a mořskou faunu a flóru je to skutečný ráj, pro milovníky šnorchlování a potápění jedno z nejlepších míst na světě. Není však úplně jasné, na jak dlouho. Podle některých australských vědců je možné, že pravděpodobně za sto let kvůli globálnímu oteplování a následnému zvyšování hladiny oceánů ostrůvek zase zmizí pod hladinou Korálového moře.
