Fraser Island je jedním ze čtyř australských míst, pyšnících se titulem světového dědictví.
Na rozlehlém ostrově nejsou žádná města, jen tři malé turistické resorty, několik hotýlků a asi deset tábořišť. Na své si tu tak přijdou zejména milovníci přírody a pěší turisté, kteří mohou ostrov během několika dnů projít pěšky s batohem na zádech.
Většina návštěvníků však volí možnost půjčit si terénní auto a prozkoumat i ta nejodlehlejší zákoutí v relativním pohodlí vozu. Zatímco řízení po úzkých cestách ve vnitrozemí není snadná záležitost, rychlá jízda po sto metrů širokých plážích východního pobřeží patří naopak k vrcholným zážitkům.
Největší louže světa
Fraser Island je v podstatě přes sto kilometrů dlouhá a dvacet kilometrů široká písečná duna, kterou pokrývají eukalyptové pralesy a protkává síť potoků a dvaceti čtyř sladkovodních jezer. Právě jezera a jejich rozmanitost jsou asi nejzajímavějším úkazem na tomto křehkém ostrovním ekosystému.
Nejpopulárnější jezero se jmenuje McKenzie a ačkoliv neměří v průměru více, než 200 metrů, písek jeho pláží má neuvěřitelně bílou barvu a čistá voda láká ke koupání. V jehož nažloutlé vodě menších jezírek zase plavou asi dvacet centimetrů velké sladkovodní želvy, jejichž vypouklé oči zvědavě vykukují nad hladinu.
Úplně jinak vypadá jezero Boomanjin, jež má díky příměsi organického taninu čajově hnědou vodu. Koupel v něm ovšem není snadná, protože jezero, ač jeho průměr odhaduji na tři čtvrtě kilometru, je velmi mělké. Z informačního panelu se tu můžeme dozvědět, že vodní plocha má 190 hektarů a tak se bezodtoké jezero Bommanjin může pyšnit přívlastkem největší "louže" na světě.
Noční host
Probouzí mě šramot a cloumání stanem. Protože po předchozí celodenní túře spím docela tvrdě, chvíli mi trvá, než našmátrám čelovku a uvědomím si, co se vlastně děje: V předsíni mého stanu stojí pes dingo a skrz síťku vnitřního stanu mě pozoruje. Teprve, když na něj zakřičím, poplašeně odskočí a škvírou v napůl rozepnutém tropiku zmizí ve tmě. Těžko říct, kdo z nás dvou se leknul víc!
Tento zážitek, který mě potkal během týdne toulání po ostrově není nijak neobvyklý. Psi dingo z Fraserova ostrova jsou údajně nejčistší rasou původních australských divokých psů a na ostrově se s nimi určitě setkáte. Jsou to všežravci, kteří si zvykli na přítomnost člověka a nebojí se za voňavým soustem vkrást se až do jeho těsné blízkosti. Na ostrově jich žijí přibližně dvě stovky, většinou v blízkosti jezer, na plážích a spatřit je můžeme i uprostřed turistického resortu, jak bezstarostně leží uprostřed ulice...
Ráj teréňáků
Největší zábavou většiny návštěvníků ostrova je však jízda autem po místních "silnicích." Silnice v místních poměrech představuje asi hodně odvážný výraz – ve skutečnosti jde o 3 metry široký pruh rozrytého písku, místy po kolena hlubokého, jež často vede do neuvěřitelně příkrých kopců. Pro bezproblémové cestování autem po ostrově tedy potřebujete nejenom pořádný terénní vůz, ale také dostatek zkušeností a řidičského umu.
To jiným šálkem kávy jsou nekonečné východní pláže, na kterých se auta po tvrdém písku prohánějí stokilometrovou rychlostí jakoby se nechumelilo. Pláž zároveň slouží jako přistávací dráha pro malá letadla, a tak se řidiči nesmí divit, když to některý z pilotů "posadí" přímo před ně.
Největším nebezpečím však nejsou ani letadla, ani protijedoucí auta, ale nenápadné potůčky, které za odlivu v pláži vyhlodaly několik decimetrů hluboké stružky. Vjet do nich v šedesátikilometrové rychlosti znamená většinou uražení přední nápravy a nucený pěší výlet.
Cesta k severnímu mysu vede okolo zrezivělého vraku lodi Maheno, trčícího přímo z pláže. To už vjíždíme na území národního parku Great Sandy a vzápětí míjíme nádherně barevné pískové útesy, kterým zde říkají "katedrála."
Po hodinové jízdě se objevuje jedna z nejhezčích pláží ostrova – Orchard Beach. Tady můžeme vystoupat na malou skalku, odkud se otevírá nádherný výhled nejenom na zátoku a pláž, ale máme tu na dlani skoro celý ostrov.
Proč nevyteče voda z jezer?
Člověk by řekl, že v písku se voda prostě neudrží a odteče... Přesto na Fraser Islandu najdeme desítky permanentních jezer nacházejících se nad úrovní mořské hladiny. Jak je to možné?
Jezera tady dělíme na tři typy: Prvním jsou tzv. sedimentační jezera (angl. perched lakes), kdy dešťová voda je zadržována díky tenké vrstvě organických usazenin na jejich dně, které tak vlastně ucpou jednotlivé otvůrky mezi zrnky písku. Do této skupiny patří například jezera McKenzie, Boomanjin nebo Bowarrady, které je výškou 120 m n. m. nejvýše položeným jezerem na ostrově.
Druhým typem jezer jsou tzv. okenní jezera (angl. window lakes), která vzniknou tam, kde terén poklesne pod hladinou spodních vod ostrova (hladinu spodních vod pomáhají udržovat časté deště a husté pralesy eukalyptů). Sem patří například jezera Yankee Jack nebo Ocean Lake.
Konečně třetím typem jsou tzv. přehradní jezera (angl. barrage lakes), vzniklá přehrazením přirozeného toku navátým pískem. Do této skupiny řadíme například jezero Wabby.
|
MŮŽE SE HODIT Doprava: na ostrov jezdí několik lodí, které přepravují osoby i auta. Většina z nich odplouvá několikrát denně z přístavu River Heads; cena za osobu je 6 AUD, cena za auto je 110 AUD (jedna cesta). Pokud si budete brát s sebou auto, počítejte ještě s poplatkem za povolení, který je 30 AUD. Ubytování: na ostrově najdeme dva hotelové resorty, šest přírodních tábořišť, které spravuje ministerstvo životního prostředí a dva soukromé kempy. | ||
|
 Fraser Island |
 Fraser Island |
Hlavním magnetem ostrova je více než stovka sladkovodních jezer krytých v eukalyptovém pralese |
Vyhublé psy dingo potkáme nejčastěji na plážích |
 Neslyšně tekoucí potok Wanggoolba Creek láká k průzkumným výpravám do australské džungle. Na obrázku je australský druh palmy, zvané Piccabeen Palm (Archontophoenix cunninghamiana). |
Pohled na Orchid Beach, jednu z nejhezčích pláží ostrova |
 Vrak parníku Maheno, který byl v roce 1935 cyklonem vyvržen na východní pobřeží ostrova |
