Najdeme tu neprostupné eukalyptové pralesy, kde se ukrývá obávaný tasmánský ďábel, možná i tajuplný vakovlk (prý vyhynulý, ale kdo ví?) a spoustu dalších zvířat, která nežijí nikde jinde na světě.
Divoké skalnaté pobřeží střídají báječné pláže omývané Pacifikem, ve kterém si můžeme nasbírat vynikající ústřice. Dokonalé eldorádo dobrodruhů potom představují rozlehlé hory s několika skvělými pěšími stezkami.
Na druhou stranu nesmíme být překvapeni, když v této zemi kontrastů vyjdeme z lesa a vzápětí narazíme na moderní město, kvetoucí sady nebo rozlehlé lány s obilím. Proslulá jsou zejména místní jablka a v poslední době se tu dostává do popředí místní skvělé víno. Taková už je totiž dnešní Tasmánie – země kontrastů.
Pusté pláže východního pobřeží
Nejlepší trekking Austrálie
Kvalitní silnice vedoucí napříč ostrovem se ve svém nejvyšším bodě přimyká k nejhlubšímu australskému jezeru, Lake St. Clair. Jsme v horách zvaných Cradle Mountains - jméno jim dala ledovcová údolí, připomínající prvním osadníkům svým kulatým tvarem kolébku (cradle).
Tady začíná proslulá tasmánská outdoorová legenda, 65 km dlouhá stezka zvaná Overland Track. Znalci o ní dokonce tvrdí, že je to nejhezčí trekkingová trasa celé Austrálie a asi nebudou daleko od pravdy. Během 5-7 dnů v nejdrsnějších australských horách projdete smíšenými lesy eukalyptů a pabuků, minete několik horských jezer, spatříte nejvyšší tasmánské vrcholy a když budete mít štěstí, možná natrefíte i na některé z místních unikátních zvířat.
Pralesy začínají na Tasmánii přímo za pláží
Kdo si na Overland Track netroufá, může alespoň vyrazit na celodenní túru vedoucí na vrchol Mt. Rufus. Cesta stoupá od břehů jezera pod vysokými blahovičníky, které po pár hodinách chůze střídají mnohem menší sněžné eukalypty. V údolích, kterými se stezka klikatí, najdeme zajímavé rostliny patřící do rodu richea, místní však těmto až několik metrů vysokým rostlinám neřeknou jinak než "pandani.“
Nejzajímavější botanickou podívanou však turistům připraví až svah těsně pod vrcholem hory, jež pokrývá "les“ vybělených koster stromů, pozůstatek ničivého požáru, který se tudy přehnal v roce 1965.
Mrtvý les po požáru v Národním parku Cradle Mountains
Zachráněná řeka
Zajímavý a poučný náhled na problematiku ochrany přírody nabízí divoké západní pobřeží. Přístavní městečko Strahan leží u chráněných vod zátoky Macquarie Harbour, jež spíše připomíná jezero než moře. Nízké domky lemují typickou marínu se zakotvenými rybářskými čluny a člověk by při pohledu na ně ani nevěřil, že na konci 19. století byl Strahan druhým nejlidnatějším městem Tasmánie.
Minulost kdysi rušného obchodního přístavu dnes dokládají už jen kůly z obrovských eukalyptů – zbytky po přístavních molech z předminulého století, jež po staletí odolávají agresivní mořské vodě.
Obří rostliny "pandani" a eukalyptové pralesy – typická ukázka tasmánské divočiny
U mol přivázané pohupující se hydroplány lákají návštěvníky k vyhlídkovému letu nad eukalyptovým pralesem. Když už je člověk na samém kraji světa – kdo by odolal relativně snadnému způsobu návštěvy nejrozsáhlejší oblasti původních lesů Tasmánie a zároveň jedné z posledních divočin světa?
Při pohledu z okénka letadla na klikatící se řeku Gordon, si málokdo uvědomí, že v této lokalitě v roce 1983 bojovaly stovky lidí proti výstavbě přehrady, která měla zaplavit zdejší nádherné údolí a panenské pralesy. Hlavním iniciátorem kampaně za zachování tohoto přírodního bohatství byl jistý lékař, kterého k tomuto činu motivovalo splutí řek Franklin a Gordon na raftu.
Přehrada na Gordon a Franklin nebyla nakonec postavena – boj o řeku se stal ústředním volebním heslem a budoucí vítězná politická strana se zavázala prosadit její nepostavení. Peřeje řeky Franklin tak dál mohou lákat odvážné vodáky hledající vzrušení i odpovědi na nevyřčené otázky.
Tasmánie je rájem i pro mořské kajakáře
Může se hodit
Celní formality Doprava Kdo cestuje na Tasmánii s autem, využije lodí "Spirit of Tasmania“, které denně vyplouvají z Melbourne a Sydney do Devonportu (jídlo v ceně lístku při cestě z Melbourne je již bohužel minulostí…). Podrobné informace včetně cen naleznete na www.spiritoftasmania.com.au. Po ostrově se můžeme dopravovat různě – autem, na kole, stopem nebo autobusem. Tři hlavní autobusové společnosti zajišťují dopravu do nejdůležitějších turistických lokalit, včetně začátku a konce Overland Tracku. Táboření a poplatky Při pobytu v národním parku je třeba uhradit příslušný poplatek. Při delším pobytu a více navštívených parcích se vyplatí 8-týdenní pass, který stojí 30 AUD/os., resp. 50 AUD/auto do celkového počtu 8 osob. Více na www.parks.tas.gov.au. Další informace: www.discovertasmania.com.au Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a fotografie z osmnácti nejhezčích světových túr pěti kontinentů – od Aljašky po Nový Zéland včetně map a praktických rad. Více o autorovi na http://www.hocek.cz/.
|
Koupání ve "vinné sklenici“
Zhruba uprostřed východního pobřeží Tasmánie leží národní park Freycinet. Členité pobřeží poloostrova, nádherné pláže a křišťálově čistá voda Pacifiku dělá z této oblasti oblíbené místo všech návštěvníků.
Většina z nich se ke své škodě spokojí s krátkou zastávkou v parku, odpoledním koupáním nebo dvouhodinovou procházkou k nejfotografovanějšímu objektu celé Tasmánie – nádherné zátoce Wineglass Bay.
Vodopády Sir John Falls jsou dostupné pouze lodí nebo hydroplánem
Ti sportovnější se mohou s batohem na zádech vydat na dvoudenní cestu, během které lze prozkoumat nejrůznější zákoutí poloostrova. Cesta vede po plážích, skrze eukalyptový les a vyšplhá také na nejvyšší kopec poloostrova, 620 m vysoký Mount Freycinet.
Panoramatický rozhled odtud rozhodně stojí za vynaloženou námahu, vždyť odtud jako bychom měli celou Tasmánii jako na dlani!
Text a foto: JAN HOCEK
