I když ono je to složitější.
Historie sladkého zlata
Své hnědé zlato Švýcaři prostě milují. V centru Curychu to hlásá nespočet krámků s cukrovinkami, připomínající zvenku moderní perníkové chaloupky. Některé tu stojí už víc než sto let. Výlohy mívají i přes den zatažené nápadnou pruhovanou roletou, která vystavenou čokoládu ochraňuje před slunečním světlem.
Dovnitř do obchodu se můžete podívat jen malým okénkem. Pokud se ovšem rozhodnete vstoupit dovnitř, bude vám jedno, jaké se toho dne bude psát datum - vánoční pocit tu díky červenozlaté záři z obalů, obřím vánočkám a vůni lékořice zažijete celoročně.
Abyste ovšem vstoupili do pravého čokoládového království, musíte opustit curyšské centrum a vydat se do části města s názvem Kilchberg. Tam leží továrna, která Curych proslavuje po celém světě. Lindt a Sprüngli.
Už u vchodu vás udeří přes nos sladká vůně. Budova původní továrny tu stojí už od roku 1898, kdy firmu založil Rudolf Sprüngli-Ammann. Rozhodně však zvenku nepůsobí jako klasická továrna. A vlastně ani zevnitř, kde se vám sladkostí vzduchu lepí nosní dírky k sobě. Malé výrobní haly tu pořád vyvolávají pocit malého rodinného podniku, i když firma má dávno celosvětové jméno a nejvíc se místní čokoláda prodává do Ameriky. Na své tradici ovšem lpí, protože ji považuje za klíč k úspěchu.
Černá čokoláda je pochoutkou pro gurmány - má nižší energetickou hodnotu
než mléčná, je v ní méně cukru a více kakaa
Ale i čokoláda sama má svoji vlastní tradici. Už Aztékové začali z kakaových bobů vyrábět nápoj, ale ten měl s dnešní hnědou pochoutkou jen málo společného - až na název Xocolat. Později se dostal až do Španělska, ale pořád chutnal jinak, než si asi představujete. Bylo to ostré pití dochucované pepřem, ředěné vodou, mlékem, vínem, a někdy dokonce i pivem! Tahle čokoláda se v 17. století stala hitem mezi evropskou aristokracií, už o dvě století později ovšem ztrácela oblibu spolu se šlechtou.
Na řadu konečně přišla tvrdá verze čokolády, která se vyrábí smícháním tří substancí - kakaa, tuku a vody. Tu už si možná dovedete představit chuťově, ale určitě by vás překvapilo, jak vypadala. Nijak vábně. Tak trochu jako světlý asfalt. Až do roku 1879 se do forem musela téměř vtloukat kladivem, ven se dostávala ještě hůř.
Všechno změnil až převratný vynález curyšské továrny na čokoládu. Alespoň to tvrdí místní milovníci sladkostí. Obzvláště ti, pro které se výroba lahodné směsi stala životní a pracovní náplní.
O co tenkrát šlo? Rudolf Sprüngli, syn původního zakladatele, nebyl s kvalitou čokolády, kterou ve své továrně vyráběl, příliš spokojený. Sebral proto veškerou odvahu, kterou v sobě našel (a zjevně jí nebylo málo), a rozhodl se svůj majetek investovat. V roce 1899 koupil od místního úspěšnějšího konkurenta Rudolfa Lindta "tajemství" zcela převratné a nové výroby jemné čokolády. Ta v horkém stavu tekla a na jazyku se pak rozpouštěla sama.
Za recept zaplatil na tu dobu neuvěřitelných jeden a půl milionu zlatých franků. Dneska by to byly až dvě miliardy korun.
Nadmíru odvážný tah se vyplatil, i když se Rudolf Sprüngli mezitím ještě pořádně zapotil. Lindtův objev totiž udržel pod pokličkou pouhé dva roky. Poté vyšel recept na Lindtovu čokoládu v knize Výroba čokolády. Kde se tam vzal? O to se dodnes cukráři přou. A přestože byl převratný postup vyzrazen, čokoláda firmy Lindt a Sprüngli si svoji popularitu udržela. Za povšimnutí ovšem stojí také fakt, jak Rudolf Lindt na svůj převratný objev tekoucí čokolády přišel. Nejdřív vymyslel stroj na míchání tří základních látek - aby se lépe spojily. Už díky tomu měl nastartováno na úspěch. Jenže se stalo ještě něco.
"Pravděpodobně za to může Lindtova zapomnětlivost," vypráví mi do hučení strojů Sylvia Kalinová, mluvčí slavné curyšské čokoládovny. "Jednou večer totiž odešel z práce a svůj stroj zapomněl vypnout. Když se ráno do výrobny vrátil, směs byla dokonale spojená, tekutá a voněla na celou místnost. Teprve v tom momentě vlastně přišla na svět čokoláda tak, jak ji známe my," říká nadšeně.
I tak je to dodnes pořádná věda. Návštěvník továrny téměř nestačí sledovat, kudy všude musí směs projít, než z ní vzniknou slavné curyšské pralinky nebo tabulky všeho druhu. Všechno se postupně míchá, zahřívá, ochlazuje, znovu zahřívá a opět míchá. Konečná čokoládová hmota je hotová až po dlouhých hodinách. A putuje k výrobním linkám, kde už z ní vznikají jednotlivé výrobky.
S údivem si uvědomuji, že je mi z čokolády už poněkud špatně. Po stopadesáté ochutnávce mě z té koncentrace cukru ve vzduchu už skoro bolí hlava.
A tak se na závěr prohlídky ještě dozvídám, že nejvyšší energetickou hodnotu má bílá čokoláda, nejnižší černá. Černou současně milují největší čokoládoví gurmáni. V bílé je místo kakaa obsažené jen kakaové mléko, v černé je zase větší obsah kakaa a méně cukru. Ale obě obsahují vitaminy.
A firma Lindt & Sprüngli ještě přidává další důvody, proč je čokoláda zdravá: fenol zabraňuje srdeční mrtvici, serotonin zlepšuje náladu, a navíc prý čokoláda funguje jako afrodiziakum. Takže dobrou chuť!
 Tajemství nové tekoucí čokolády koupil cukrář Rudolf Sprüngli už v roce 1899. Nebýt receptu používaného dnes po celém světě, foukané figurky by neexistovaly. |
Černá čokoláda je pochoutkou pro gurmány - má nižší energetickou hodnotu než mléčná, je v ní méně cukru a více kakaa |
 Výroba čokoládových bonbonů je věda s letitou tradicí a vlastní historií. V cyryšské čokoládovně se stále dodržují staré postupy. |
