Máme auto 4×4, velkou nádrž a kanystry na pohonné hmoty, dvě náhradní pneumatiky, lopatu, high lift, naviják, sadu nářadí, kanystry na zásoby pitné vody a jídlo. Vůz je napěchovaný po střechu. Nechybí GPS a satelitní telefon pro případ nějakého závažného kolapsu. To, že se s ním prakticky nikam nedovoláme, zjišťujeme už v první polovině cesty.
Hello, Africa!
Tunisko je krátké seznámení s pouští. Zkušenosti s jízdou v písku nemáme, netrénovali jsme, říkali jsme si, že to bude „easy“. Hned pár metrů za takzvanou branou do pouště ve městě Douz zapadneme. Výjezdové pásy se osvědčily, ale o metr dál jsme zahrabaní znovu.
 |
Aby to nevypadalo blbě, prezentujeme neúspěch offroadu jako testování nového vybavení – jestli obstojí.
Bahenní koupel
Parta Súdánců, které známe asi tak tři dny, nás bere na víkend na banánovo-mangovou farmu. Po krátké zastávce na výborného smaženého okouna s pekelně pálivou pastou šata poznáváme zákoutí mimo asfaltovou silnici.
Vlníme se mezi rondavely se slaměnou střechou a křovisky, míjíme domorodce křižující prašnou krajinu. Za vesnicí se rozprostírá lán políček. Projíždíme opatrně mezi nimi, ale… hup a zadní náprava klouže do vodní nádrže.
Když zapadnete a nelze použít naviják nebo hever, sežeňte si zdatné zachránce.
Výfuk bublá do bahna a motor řve o pomoc. Už se kolem sbíhají ženy i muži krásně barevně odění a s pusou dokořán. Křičím a před očima se mi promítají ty nejhorší scénáře s titulkem – Nissan Patrol utopen v zavlažovací nádrži ve středním Súdánu. Když už se našemu autu koupou i kanystry na zadním nárazníku, nastupuje parta asi stokilových záchranářů, skáče na přední nárazník a my zdárně vyvážíme auto na pevnou půdu.
Čumákem v díře
Když uvidíte v Africe kameny nebo větve přes cestu, neznamená to nic jiného než zákaz vjezdu. Někdy je opravdu dobré ho respektovat. Na jihu Etiopie navštěvujeme Národní park Nechisar. Houpeme se po kamenitých pistách, občas potkáme nějakou antilopu kravskou nebo šakala či zebru.
Naviják si na nedostatek práce rozhodně nemůže stěžovat.
Na jedné odbočce leží malé kameny, ladně je přejedeme, kráčím před autem a kontroluji průjezdnost. Vše v pohodě, sedám do auta, v mžiku se ozve rána a já políbím přední okno. Vystřelíme ven. Nissan je zarytý čumákem do díry, zadní kolo je ve vzduchu.
O autorechAutoři článku Andrea Kaucká a René Bauer propadli závislosti zvané cestování a lásce jménem Afrika. Pokud se chcete o jejich cestách dozvědět víc, podívejte se na jejich web divokaafrika.cz. |
Co teď? Naviják je v díře, nezbývá nic jiného, než vzít lopatu a vykopat ho. Daří se, nasazujeme jej na zadní nárazník a za nejbližší strom vytahujeme auto ven. Ani nás nenapadlo, že bychom mohli být občerstvením pro nějakého levharta. Hned za křovím vedle nissana jsou čerstvé stopy...
Jedeme se podívat za Hamary a Mursi do údolí Omo v Etiopii a do severní Keni. Bloudíme, a než najdeme cestu z labyrintu, ručička nádrže klesá. Spotřeba při jízdě hlubokým pískem totiž výrazně roste. Nafta nikde. Prý možná zítra, tak čekáme. Parkujeme v korytě vyschlé řeky a pozorujeme domorodce.
Při každé příležitosti doplňujte zásoby pohonných hmot, ať někde nemusíte čekat i několik dnů.
Druhý den v Dimeka palivo stále není, ale najednou se objevuje naftový anděl s velkým truckem jedné cestovní kanceláře. Dvacet litrů od něj stačí do Turmi, kde plníme všechny nádoby a vyrážíme západní cestou do Keni.
Polopoušť je velmi nehostinná, v měsíční krajině potkáváme jen pár vesnic a vůbec žádné benzinky. Průšvih! K civilizaci se přibližujeme na výpary s neustále blikajícím „hladovým okem“. V každé osadě kupujeme jen několik litrů nafty za několikanásobek ceny.
Bez boty do cely
Keňská policie je pověstná svou zkorumpovaností. Na ni je třeba si dát pozor a dbát pravidel silničního provozu. Projíždíme na hlavní silnici v centru Nairobi, údajně přes „Průjezd zakázán“, jak nám sděluje policista, který právě vyskočil z křoví. Uděluje nám pokutu, nedáme se, ale on zjevně bělochy nemá rád.
Přítel René končí na místní policejní stanici v cele, kam ho strčili bez jedné boty a pásku. Musím zaplatit kauci, nebo do soudu bude sedět v base. „Teď mám šanci se ho zbavit, ponorka na cestě dělá své,“ pomyslím si. Mám však dobré srdce, zaplatím a René je venku. Čekáme v soudní síni a po chvíli opouštíme metropoli s pokutou za přestupek.
Po dvou kolech
Namibijské silnice jsou zabijáky pneumatik. Do liduprázdné oblasti Pobřeží koster přijíždíme s dalším defektem. Z celkového počtu šesti kusů jsme měli pouze dvě gumy v relativním pořádku. Do čtyř hodin musíme vyjet z parku, nezbývá než každou chvilku dofukovat obě kola.
Kompresor made in China ztratil svůj šarm už dávno a nafouknutí jedné pneu trvá desítky minut. Využíváme je k vaření oběda nebo procházce po okolí. Jde to pomalu, ale suneme se k Hentiesbaai a dokonce zachraňujeme mladý španělský pár, který se svým osobákem zajel až na pláž a po břicho zapadl do písku.
Ze Sesfontein v Namibii se vydáváme podél řeky Hoanib do divočiny. Na zemi je spousta otisků pacek lvích mláďat. Sjíždíme do řeky, která vypadá vyschle, jenže jak popojíždíme, boříme se hlouběji a hlouběji do bahna. Motor zhasl, lev nelev, musíme ven a vytáhnout nissana na pevnou půdu.
Bahno se pod tíhou auta propadá víc a víc. Zatímco cpeme pod kola větve a výjezdové pásy, hlava se nám točí dokola a hlídá, jestli se neblíží smečka hladových lvů. Hurá, jsme venku. Ne vše, co vypadá suché, takové opravdu je...
Se lvem v zádech
V národním parku Kgalagadi Transfrontier na severozápadě JAR bývá ranní safari nejlepší, zvířata jsou aktivní a vycházející slunce halí krajinu do zlatavého závoje. Přijíždíme k napajedlu, slyším podivné syčení. Koukám na palubku a ručička teploty vody na mě mrká z pravé strany v červeném políčku. Vaříme! Nová hlava motoru, a už zase vaří.
Okolo napajedla nic není, zastavujeme, otevíráme motor a snažíme se chladit. Projíždějící auta dělají, že nás nevidí. Jen jeden minibus stojí opodál. Ze střešního okénka kouká blonďatá hlava, beru dalekohled, projedu křoví na druhé straně cesty a zastavím se u chlupaté hřívy obrovského lva.
Skáčeme do auta a čekáme, co se bude dít. Pro lva asi skončila podívaná, zvedá se a znuděně odchází pryč.
