Je pár minut před jednou hodinou a před tělocvičnou táborského Gymnázia Pierra de Coubertina se začínají scházet ženy všech věkových kategorií se společným cílem. Přišly se zúčastnit kurzu ženské sebeobrany pod vedením zkušeného trenéra Michala Janouška, který se věnuje krav maze, což je boj zblízka, který vyvinuli v Izraeli pro tamní bezpečností složky.
Janouškovi pomáhali jeho kolegové ze skupiny Kapap Czech.
Někdo přišel ze zvědavosti, někdo kvůli obavám z případného okradení či znásilnění. Minimálně čtvrtina z těchto žen už se s napadením setkala a nedokázala si poradit.
„Krav magu nevnímejte jako sport. Nebudu hodnotit, jakou kdo má fyzičku. Je to příprava na reálný boj zblízka,“ vysvětluje v úvodu trenér, podle kterého je při napadení nejdůležitější správný první reflex.
Základem je zachovat si klidnou hlavu, nepanikařit a hlavně se nesnažit útočníka bez rozmyšlení přeprat. To je při váhovém a silovém nepoměru prakticky nereálné, jak jsem si i později sama vyzkoušela.
Instrukce vypadají jednoduše, ale jen do doby, než vás někdo opravdu chytne zezadu pod krkem nebo povalí na zem a vy se nemůžete vysmeknout. Ihned nastoupí pud sebezáchovy a začínám se s instruktorem přetahovat. Po chvíli zjišťuji, že je to opravdu k ničemu.
„Ano, všude se dočtete, že je nejlepší útočníka kopnout do rozkroku. Proto to má každá žena zafixované. Málokomu se to ale povede. Musíte být chytřejší a rychlejší než on,“ reaguje Janoušek.
V ten moment se mi honí hlavou, jak snadný cíl jsem. Začínám tedy brát výcvik opravdu vážně. Po zvládnutí základního postoje přichází na řadu první obranné chvaty.
Neublížila jsem ti, znělo tělocvičnou
V podání dvaceti žen, které mezi sebou zápasí, to všechno vypadá snadně. „Neublížila jsem ti? Nedržím tě moc velkou silou,“ zní ze všech stran tělocvičny.
„Velká chyba, kterou děláte, je, že se bojíte, abyste jedna druhé neublížila. Uvědomte si jedno. Pachateli jde jen o to, aby vás přemohl a znásilnil. Vy musíte udělat všechno pro to, aby se mu to nepovedlo,“ povzbuzuje ženy Janoušek.
Kromě pár modřin si odnáším z kurzu i silný zážitek. Za dvě hodiny se sice žádná z nás nestala expertkou na sebeobranu, ale jeho absolvování mi pomohlo si uvědomit vlastní zranitelnost. A to je důležitý první krok.
Příkladem by mohla být jedna z pomocných instruktorek kurzu Denisa Nováková. Sama začala cvičit poté, že byla napadena.
„Věřím, že už bych se dovedla ubránit. Prevence je důležitá proto, aby ženy věděly, co mají v krizové situaci dělat. Nejdůležitější je první reakce. Co udělat, když na ně někdo nějakým nečekaným způsobem sáhne,“ dává za příklad Nováková, která se obraně věnuje již tři roky.
„Na kurz mě přivedla zvědavost, ale mám i dvě špatné zkušenosti. Už mám děti, tak bych se chtěla dokázat ubránit,“ přiznává Pavla Zahrádková.
Podle reakcí však nebyla jedinou ženou v tělocvičně, která má s napadením zkušenost. „Většinou je to tak, že se v této oblasti snaží vzdělávat právě ženy, které se s útokem setkaly,“ potvrdil Janoušek.
Bojové sporty jsou oblíbené, ale zápasy hlídají rozhodčí. Málokdo dnes radí lidem, jak se mají zachovat v reálné situaci, kdy útočník žádná pravidla nedodržuje.
To si uvědomuje i Jana Jedličková, která vede kroužek karate. „Chtěla jsem vyzkoušet, jak to vypadá v jiných směrech. Je to trochu jiné a akčnější, než na co jsem zvyklá. Chlapská síla je něco jiného než trénování dětí, kterému se věnuji,“ zjistila Jedličková.
