Vědci rozdělili 62 lidí na dvě poloviny. Jedné skupině řekli, že se má přichystat na veřejný projev o uměleckém díle. Druhá skupina dostala za úkol sepsat o předmětu pouze text. První skupina tak čelila většímu stresu než druhá. Experti ověřovali míru stresu pomocí snímačů srdečního tepu a dotazníků. Využili i senzory pohybu.
Následně museli všichni lidé vyčistit předmět tak, aby se jim zdál čistý. Výsledek? Lidé vystavení intenzivnějšímu stresu čistili předmět pečlivěji, déle a pohyby byly lépe předvídatelné. Jejich chování tak bylo víc ritualizované. „Člověk se snaží za pomoci motorické činnosti snížit míru stresu, který zažívá z důsledku předjímané situace,“ popsal jeden z autorů studie, Jan Krátký z Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (MU).
Skupinu podle něj tvořil vyrovnaný počet mužů a žen. A šlo o univerzitní studenty ve věku 19 až 23 let. Zda podléhají více stresu, a tím pádem i rituálům, ženy, či muži, vědci zatím nezjistili.
Studie uskutečněná v laboratorních podmínkách však dokládá, že lidé zažívající úzkost ritualizují své chování – tedy vyhledávají činnost s pevně danými pravidly. Může tak jít například o nošení talismanů na zkoušku s cílem snížit stres.
Zkoumání rituálů může pomoct lidem s autismem
Výsledky experimentu mohou využít i psychologové či lékaři. Například pro zlepšení života lidem s autismem, což je porucha dětského mentálního vývoje. Už dnes však psychologové krátkých rituálů využívají. „Využívám toho například v případě, když jde dítě do školy a bojí se. Tak mu doporučím, aby si vzalo nějakého plyšáčka, kterého může před každou hodinou pohladit. I třeba sportovci mají své talismany. A nějaké napětí to může snižovat,“ uvedla Jitka Jeklová, která poskytuje psychologické poradenství převážně dětem.
Dále je podle expertů pravděpodobné využití i při léčbě obsedantně kompulzivní poruchy. Tito lidé naopak nedokážou rituál přerušit a opakují ho až příliš často. „Pro lidi trpící obsedantní poruchou je důležitá organizovanost prostředí. Když se sníží míra chaosu, ve kterém se vyskytují, tak se potenciálně sníží nebezpečí častějšího propuknutí záchvatů. A my chceme ukázat, že lidé, kteří dělají rituální chování, tak snižují svoji úzkost. Pokud to ukážeme, pak je možné říci, že lze vytvořit například terapie pro lidi s těmito poruchami,“ vysvětlil Krátký.
Porucha je většinou dána už geneticky nebo velmi ranou výchovou. Často nejde úplně vyléčit, ale se samotnými potížemi dokážou lékaři pomoct. „U pacientů s obsedantně kompulzivní poruchou jsou rituály vnímány jako negativní. A snažíme se v psychoterapii postupně tyto vzorce chování zmírňovat a odstraňovat. V terapii vysvětlujeme pacientům, proč k vykonávání rituálů tíhnou. Mají například obavu, že když něco neudělají, něco se stane. A tak se dále postupuje tak, aby se neobávali, že se stane něco, když nebudou určité věci opakovaně dělat. Je ale fakt, že rituály se zkracují. Malé rituály i v terapii zůstávají,“ konstatovala psychiatrička Květoslava Vrbová, která pracuje v Psychiatrické nemocnici Brno.
Rituály jsou všude
A výsledek experimentu je užitečný i pro členy týmu religionistů, kteří se na něm podíleli. Nové poznatky totiž objasňují například i lovecké rituály přírodních národů nebo obecně náboženství. „Dlouho se vedou debaty o tom, zda víra člověku dává úzkost, nebo ji naopak odstraňuje. Například když někdo věří, že po smrti bude spasen, tak mu to dává životní klíč. Ale zase ví, že aby se tak vůbec stalo, musí dodržovat striktní pravidla a žít nějakým způsobem. A tak zažívá úzkost,“ uvedl Krátký.
Náboženství však podle něj tvoří jen jednu z činností, při které se rituál dostává ke slovu. Pak jsou i běžné úkony, které lidé dělají každý den. Chození na pivo či třeba nakupování jízdenek. Rituály jsou zkrátka všude a každý nějaký vlastní má. To je podle expertů přirozené.
