„Když se na začátku člověk postavil proti svahu, na kterém zahrady kdysi byly, nejspíš si říkal, jestli ta památka nemá zaniknout,“ přiznává jeden z autorů projektu obnovy pernštejnské zahrady, zahradní architekt Přemysl Krejčiřík, jaký pocit vyvolávalo „rumiště“ pod hradem.
Jenže pak odborníci začali pátrat po dokumentech, soupisech vybavení, mapách a dalších historických podkladech dokazujících, jak zahrada na přelomu 18. a 19. století vypadala. A památce jako by se zároveň s tím pomalu vracel život.
„Objevili jsme třeba deník šlechtice Mitrovského, který si z Francie přivezl obrazové záznamy zahrad ve Versailles. Nákresy evidentně souvisí s pernštejnskou zahradou,“ popisuje Krejčiřík, že inspirace slavnými francouzskými zahradami se dá i na Pernštejně vytušit.
Ještě více o minulosti zahrady prozradil archeologický průzkum. Georadar odhalil ve spodní části zbytky původní orientální zahrady, která obklopovala čínský altán. A potvrdil i popisy z inventáře, takže architekti mohli přesně rekonstruovat tvar a vedení cest a vodních prvků.
V parku se tak znovu objevuje nejen čínský pavilon s orientální zahradou, turecké lázně, formální zahrada se sadem, ale i dobové herní prvky jako například takzvaná střelba ku ptáku. Tam tehdejší šlechta nezapomněla ani na latríny. Ty se ovšem obnovy nedočkaly.
Původní zahradu zakládali taky za sucha
Perličkou je i obnova hrušní, kterých bylo v zahradě nejméně čtyři sta.
„Hledali jsme další a další souvislosti a pořád jsme nevěděli, proč se zde pěstovaly právě hrušky. Nakonec jsme je našli u hlavního zahradníka Potager du Roi ve Versailles. V 17. století byla zavařená hruška na francouzském dvoře nejhodnotnějším darem. Pokud víme, rodina císaře trpěla nemocí, kvůli které potřebovala snižovat překyselení. A to právě hruška uměla,“ popisuje architekt zajímavý objev z pernštejnské zahrady, kde dokázali z lesních hrušek vyšlechtit velké šťavnaté plody. Také proto bude tomuto ovoci věnovaná pozornost i v obnovené zahradě.
Právě propojování souvislostí a staré příběhy, které se znovu vrací do života, Přemysla Krejčiříka na obnově pernštejnské zahrady nejvíce těšily. „Je to jako vrátit čas o dvě stě let zpět. Vlastně umíme cestovat v čase,“ směje se.
Zajímavý je i fakt, že „znovuzrození“ zahrady přichází v období velkého sucha. Právě takové totiž panovalo i před dvěma sty lety. „Zahradu navracíme skoro za takových podnebných podmínek, jaké byly v době jejího založení,“ potvrzuje Krejčiřík.
Tehdy zahradu napájel vodovod přiváděný od studánky z kopců. Dnes bude systém opačný. Vodu budou zahradníci čerpat z potoka pod svahem a umělý systém ji vyžene nahoru. Zásobovat tak budou jezírko, parkový bazén, vodopád i závlahy.
Kdy přesně se do obnovené zahrady podívají návštěvníci, zatím není jasné. Dokončují se poslední úpravy včetně mobiliáře.
Hotové už jsou výsadby a obnova architektonických prvků – od původních cest přes zídky až po drobné stavby, jako je obelisk či čínské „paraplíčko“, které se dočkalo obnovy podle kresby zachycené ve skicáku, jenž byl nalezen v hradní knihovně.
