Ten při zhruba dvacetiminutové prohlídce jeskyně barvitě popisuje sochy, které nikdy neviděl. "Začátky byly trošku těžší, ale jsem rád, že se to rozběhlo," říká sedmatřicetiletý Jan Pavlíček, který je od narození nevidomý, má problémy i se sluchem a nosí naslouchadla.
Zhruba před dvěma týdny začal s prohlídkami jeskyně v Rudce.
Ohromil majitelku znalostmi historie
Tuto možnost získal od majitelky jeskyně Zdeny Popelkové. "Před dvěma lety přijel se svou přítelkyní, která má zbytky zraku, a upoutal mě neobyčejnou znalostí historie, schopností orientovat se a úžasnou představivostí," popisuje Popelková.
"Později vyslovil přání provádět lidi, tak jsme to zkusili," říká Popelková. V jeskyni už se Pavlíček orientuje, zatím ale ještě při prohlídkách vždy někdo chodí s ním a pomáhá mu.
Radí mu například, kdy má začít s výkladem, a hlídá, aby byl k návštěvníkům jeskyně vždy otočený čelem. "Mám v plánu se to ale naučit úplně sám," vypráví muž.
Problémem pro něj zůstává například to, že při prohlídce nikdy neví, jestli už se u něj shromáždili všichni turisté. "Musím se zeptat u každého zastavení při prohlídce, lidi se mnou ale komunikují a řeknou mi," usmívá se Pavlíček, který provádí v jeskyni mezi pískovcovými sochami jen menší skupiny do deseti lidí.
"Když je jich víc, tak to nezvládám ukočírovat," vysvětluje. Větší skupiny si bere na starost vidící průvodce.
Kolik prohlídek má Pavlíček za den? "Je to jak na houpačce, některý den mám třeba šest nebo sedm, včera to byly jen tři," vypočítává Pavlíček. Většinou tak jeho pracovní den končí kolem páté hodiny odpoledne.
Knihu si naskenoval do počítače s hlasovým výstupem
Svůj průvodcovský výklad, pomocí kterého lidem přibližuje osudy známé jeskyně a pískovcových soch v ní, si Pavlíček vytvořil sám.
Knihu o historii jeskyně si doma naskenoval do počítače s hlasovým výstupem. "Přečetl jsem si to a další den jsem stvořil vlastní text," vypráví. Prohlídky se ale Pavlíček snaží podle svých slov vždy odlehčit, nechce být příliš formální. "Nechci být jak studený čumák, snažím se chovat přirozeně," říká.
Návštěvníci jeskyně to umějí ocenit. "Jednou mi na konci začali tleskat a já jsem byl šťastný jak blecha," usmívá se Pavlíček.
Většina návštěvníků jeskyně v Rudce ale ani netuší, že je bude provázet nevidomý. Jak na to lidé reagují? Podle Pavlíčka je to různé. Lidé jsou často rozpačití a nevědí, co od toho mají čekat. "Někteří jsou ale zase rádi a přejí si to," říká průvodce.
