S Milanem Kunderou jsem se seznámil jako šestnáctiletý člen kroužku začínajících básníků při pobočce Svazu československých spisovatelů v Brně. O sedm let starší Kundera přišel na plenární schůzi a já jsem využil příležitosti: poprosil jsem ho, aby se podíval kriticky na mé výtvory, a dostal jsem jeho telefonní číslo.
Zavolal jsem mu hned příští den. Pozval mě do vilky na Purkyňově ulici v Králově Poli. Byl jsem tam za deset minut.
Když jsem dostal do rukou jeho poslední román Slavnost bezvýznamnosti, došlo mi, že můj přítel byl jako autor stále na cestě.
