O tom, že se pod omítkou ukrývají jedinečné malby, se ví už dlouho. Poprvé je odborníci částečně odkryli už v roce 1978. Chybou bylo, že je znovu nezajistili, a tak se chátrání obrazů urychlilo. Teď restaurátoři usilují o jejich záchranu.
„Malba pochází patrně z konce 18. století. Nejde o fresku, tedy o malbu do vlhké omítky, technikou je pravděpodobně tempera,“ říká mluvčí Národního památkového ústavu v Kroměříži Dagmar Šnajdarová.
Jednotlivé výjevy od sebe oddělují iluzivní rámy, zdobené rokajemi – nepravidelnými ornamenty, podle nichž dostalo rokoko svůj název.
Malba se dochovala také v obou okosených okenních špaletách. Všechny dochované plochy v průběhu let značně narušilo zapracování dalších vrstev omítky – takzvané pekování.
Před rokem na práci svých předchůdců navázala restaurátorka Lucie Bartůňková, která průzkum maleb rozšířila.
„Její práce potvrdila dochování maleb na téměř všech stěnách místnosti včetně dnes již zazděného průchodu do vedlejších prostor,“ popisuje Šnajdarová.
Restaurátorka vyzkoušela i možnosti samotného restaurování. „To se ukázalo jako možné i přesto, že odstranění horních nátěrů překrývajících malbu je velmi pracné a náročné,“ dodala.
V létě se na hradě začalo se samotnými pracemi. V současné chvíli probíhá celoplošný odkryv maleb, vyrovnávání peků a jejich příprava na retuš. Počátkem června by mělo být hotovo a malby by mohli spatřit první návštěvníci.
