Zároveň letos 17. srpna uplyne deset let, co básník Ludvík Kundera coby devadesátiletý zemřel v Boskovicích a byl pohřben v Kunštátě na Moravě, kde prožil svá poslední léta.
Fotogalerie |
I s Brnem ovšem poutalo skvělého přítele mnoha zdejších lidí velmi mnoho nitek. Ačkoliv gymnázium studoval v Litoměřicích a filozofickou fakultu nejdříve v Praze, češtinu i němčinu vystudoval nakonec v Brně, jemuž svými nesčetnými aktivitami zůstal po celý život věrný.
„A opět paměť vyplaví dávné tváře, svérázné výroky, humorné výjevy, jenom ta jména, jenom ta jména odnesl čas,“ cituje Kunderův výrok jeho dlouholetý přítel z legendárního bohémského saunového společenství, bývalý stavbyvedoucí Petr Hloušek.
Nejen v této společnosti kolem muzikologa a skladatele Miloše Štědroně či jazykovědce Dušana Šlosara a mnohých dalších byl Ludvík Kundera nepřehlédnutelný.
Za normalizace bylo jeho jméno tabu
Vždyť to byl on, kdo vymyslel název asi nejpočetnějšího a nejšířeji v různých druzích umění rozkročeného Sdružení Q, jež vzniklo v Brně před 52 lety a kromě roků normalizace vyvíjelo úctyhodnou výstavní i publicistickou činnost.
A proč vlastně Q? „Tímto písmenem začínají četné latinské tázací částice,“ zdůvodnil název klasicky vzdělaný dramatik Kundera.
Jeho skvělé hry Labyrint světa a ráj srdce podle Komenského či Chameleon podle postavy Velké francouzské revoluce Josepha Fouchého ještě víc proslavily v 70. a 80. letech určitě nejznámější brněnské Divadlo na provázku.
To přesto, že morálně pevný, a proto za normalizace „umlčený“ Kundera oficiálně pracovat nesměl a třeba jeho vynikající překlady provázela floskule „přeloženo z německých originálů“.
„Měl jsem k němu až takový vztah vděčnosti, zejména kvůli tomu, že mne hájil za ostrou kritiku poezie Pavla Kohouta. Až poté jsem se vlastně dostal mezi kulturní osobnosti,“ vzpomínal v Kunderově nekrologu dnes už také zesnulý brněnský spisovatel Jan Trefulka.
„Byl vynikajícím člověkem. Spoustu mě toho naučil, aniž bych si vlastně všiml, že mě učí,“ dodal tehdy i dramatik Milan Uhde.
Nikdy nezvyšoval hlas
Bylo vůbec málo důležitých událostí v brněnské kultuře, kde by se jeho podíl neobjevil. A také jeho básnické, spisovatelské, ale i literárně-historické dílo je nesmírně rozsáhlé. Navíc po změně režimu po dlouhých třináct let přednášel už v důchodovém věku na katedře germanistiky v Olomouci. A tehdy také sesbíral mnohá umělecká i státní vyznamenání a ceny.
„Ludvík Kundera je pojem. Vzácný člověk, který byl přes nadmíru inteligence vždy přátelský a milý,“ shrnula další ze členek Sdružení Q, výtvarnice Zdena Höhmová.
„Spojovala nás láska k poezii a umění. A asi i víra v dobro na světě... Věnoval mně v roce 2001 do monografie zrcadlovou báseň Otázky pro Zdenu Höhmovou, zcela v duchu surrealismu. Milý Ludvíku, děkuji za vše a s úctou a láskou vzpomínám,“ vyjádřila to za četné Kunderovy přátele výtvarnice.
„Ludvík Kundera byl zázračný člověk, koláž nesmírné pracovitosti, vzdělanosti a kreativity. Velký charakter a vždy spolehlivý přítel. Jistota v nejistém světě. Za všech okolností bez paniky a hysterie,“ vzpomněl další člen Sdružení Q, dramatik a režisér Miroslav Plešák.
„Ludvík Kundera nedokázal neotevřít knihu ležící na stole...“ |
Jako velmi kultivovaného literáta s výjimečným mezinárodním rozhledem označuje Kunderu další z jeho přátel Pavel Švanda.
„Kundera mně byl taky osobně sympatický jakožto zjevný introvert. V 60. letech udávali našemu literárnímu životu tón hlavně pražští extroverti, někteří i dost únavní,“ podotýká spisovatel Švanda, který si vedle Kunderova díla vážil i jeho osobnosti.
„Byl z mého pohledu vskutku výjimečně poctivý intelektuál, který se vyrovnával s dobovými pokušeními i potížemi vytrvale a neokázale, jako muž. Shrnuto metaforou: Ať bylo, jak bylo, Ludvík Kundera nezvyšoval hlas.“
