Když člověk vstoupí do areálu stavební fakulty brněnského VUT, na první pohled jej zaujme zvláštní objekt ve tvaru krystalu. Po stranách světlé místnosti se může posadit na dřevěné lavice, případně si sednout k výklopnému stolu u okna.
Nebo po žebříku vystoupat do druhého patra a natáhnout se na pryčnu nebo do připravené sítě. V tu chvíli si není těžké představit, že přes průhledy v obou patrech půjde vidět na okolní přírodu.
Známý koncept ze skandinávských zemí, kde se mohou lidé v noci či při nepřízni počasí schovat v horských chatách, se rozhodli posunout tři studenti brněnské architektury.
Lesní útulna s lůžky až pro sedm lidí má v podání Marca Aulisy, Štěpána Macka a Ondřeje Venclíka zásadní přesah. Konstruují totiž prototyp s názvem Plastic Crystal, jehož plášť chtěli kompletně vytvořit z recyklovaných plastů z černých lesních skládek, kterých jsou po Česku tisíce.
Ambiciózní nápad nicméně musel trochu ustoupit realitě. „Když nám došlo, že potřebujeme půl tuny polypropylenu a útulnu máme zkonstruovat do dvou měsíců, tak nebylo úplně reálné, aby všechny plasty byly pouze ze skládek,“ upřesňuje Macek, jeden z autorů projektu.
Proto oslovili kamarády i sběrná střediska, aby jim dodali další kilogramy plastů. „Rozhodně ale hodláme zachovat čištění skládek s pomocí dobrovolníků. Už jsme několik nenahlášených odhalili a chceme na tento problém dál upozorňovat vlastníky lesů i veřejnost,“ doplňuje kolega Aulisa s tím, že na plášť lze v budoucnu použít i lahve a víčka od PET lahví.
Zázemí, peníze a konzultace jim při tvorbě poskytuje domovské Vysoké učení technické, návrh i konstrukci však dělají z vlastní iniciativy. „Bohužel sami nezvládneme zpracovat tolik odpadu, takže využíváme přístroje na čištění a drcení jednak na fakultě, ale i v recyklačních střediscích,“ popisuje Macek.
Krystal vylepšuje pověst plastu
Plasty zatím u první útulny využili pouze na svrchní plášť, ale nevylučují, že podobně budou časem vyrábět také nosné prvky.
„Momentálně nám dávalo větší smysl udělat konstrukci ze smrkového dřeva, které je dostupné a levné. Nechceme, aby útulna byla drahá, nyní pouze na materiál padne kolem 30 až 40 tisíc korun,“ vypočítává náklady Aulisa.
K ceně za materiál se přičtou i náklady na případnou izolaci, kterou však na prototyp dostali studenti zdarma. Objevili totiž polyesterový odpad ve výzkumném centru na fakultě, která jim ho věnovala. „Na izolaci se ale klidně dá použít třeba staré sportovní oblečení,“ usmívá se Macek.
Na první pohled zaujme i tvar, který autoři zvolili. „Krystal je obvykle chápán jako ušlechtilý materiál. My jsme ho chtěli spojit právě s plastem, protože ten v současné době nemá úplně dobrou pověst. Pokud se s ním ale pracuje rozumně, jde o hodnotný a výhodný materiál,“ vysvětluje koncept Aulisa.
Šestiúhelníkový půdorys navíc umožňuje spojit více krystalů k sobě, takže ke spací buňce by se v budoucnu mohla připojit i druhá část s kuchyní nebo koupelnou.
Zájem projevili vlastníci lesů i lidé se zahradami
Vandalismu nebo chátrání se autoři neobvyklého lesního příbytku nebojí. „Ostatně plánujeme otestovat i českou mentalitu. Volně přístupných věcí je u nás málo, chceme tak dát důvěru lidem, že se dokážou chovat s respektem. Přece jen tímhle vysíláte úplně jiný signál, než když všude nahodíte zámky a zákaz vstupu,“ uvažují studenti.
Útulny v lesích plánují zpřístupnit volně bez poplatku, bude ale záležet na domluvě s konkrétním vlastníkem lesa.
„Určitě musíme nastavit pravidla pro návštěvníky i majitele pozemků. Plast má sice větší životnost než dřevo, ale při nesprávné nebo žádné péči by se zase mohl vrátit tam, kde původně byl,“ poznamenává Macek.
Teď se všichni tři kamarádi soustředí na dokončení prototypu, který vznikne do týdne. „Následně chceme začít jednat s partnery o umístění dalších krystalů. Zájem projevili jak soukromí vlastníci lesů, tak i lidé, kteří by něco takového chtěli na zahradě. S nabídkou spolupráce ale určitě oslovíme také Lesy ČR,“ podotýká Macek.
Útulna na pozemku školy po dokončení zůstane a bude sloužit jako studovna. Že kvůli konstrukci přišli o letní prázdniny, jim nevadí. „Práce je to občas náročná, ale rozhodně nás naplňuje víc než sezení u počítače,“ směje se Aulisa.
