Ekonomická krize v Řecku už byla v pokročilé fázi, když se Anastasia rozhodla opustit rodné Atény. Impuls přišel, když její partner ztratil práci a v nové mu nabídli výrazně méně peněz, než doufal.
„Odjet a zkusit žít v cizině jsme chtěli už na univerzitě, kde jsme se zhruba před patnácti lety seznámili. Na Brno padla volba i díky nízkým nákladům na bydlení. Město jsme neznali, dokud nám ho nenavrhl kamarád, který tady tou dobou spokojeně žil,“ přibližuje usměvavá šestatřicetiletá zrzka.
Partner vyjel do Česka v únoru 2014 jako předvoj, práci měl domluvenou. „Já dorazila osm měsíců po něm. Doma jsem hodila za hlavu zaměstnání učitelky jazyků i všechno ostatní a jela,“ líčí.
Vystudovala elektrotechniku, později také španělštinu. První z oborů na ni tak trochu zbyl - možnost přijetí na univerzitu se v Řecku odvíjí od maturitních známek.
„Vůbec nevím, jak jsem ho dokončila. Byla jsem dobrý student, ale vůbec mě to nebavilo, takže můj přítel je bez nadsázky to jediné, co si ze školy pamatuji, ani nevím, kde mám diplom,“ směje se.
Uplatnění v oboru nikdy nehledala, vždy učila jazyky. I v Brně skloubila práci cizojazyčné zákaznické podpory s výukou angličtiny na základní škole. Před nedávnem nastoupila na mateřskou dovolenou. Hlavně kvůli dítěti, které se páru v lednu narodí, se chce zdokonalit v češtině, zatím ovládá základy.
„Nečekala jsem, že s ní budu mít takový problém, jazyky mě baví. Nelíbí se mi, jak čeština zní, ale potřebuji ji, když tady chceme ještě alespoň pár let zůstat. V nemocnicích či na úřadech někdy může být problém se dorozumět. Dcera tu bude chodit do školy a chci být schopná jí pomáhat.“
Bez zpráv ve svém vlastním světě
Nízké životní náklady a bezpečí, toho si na bydlení v Brně cení nejvíc. „Na rozdíl od Řecka tady je možné ušetřit a jít se bavit takřka kdykoli bez obav, že vás to zruinuje. U nás musíte všechno pečlivěji zvažovat, jdete v sobotu a pak znovu třeba za týden. Nájmy jsou vysoké a všechno je dražší,“ říká.
Anastasia Fatourou
|
Dění v rodné zemi nesleduje, ani předtím však zprávy nečetla. „Otec mě káral, že nevím, co se děje, ale já to nechci vědět, nezajímá mě to. Žiju ve svém vlastním šťastném světě a jsem takhle spokojenější. Tady mi přítel události z domova vypráví už přefiltrované,“ popisuje s úsměvem.
Miluje nakupování, pole dance i klábosení s kamarádkami v kavárně. Že se obsluha v českých podnicích každou chvílí chodí ptát, jestli má všechno, zprvu nedokázala pochopit.
„Štvalo mě to, přece když budu něco chtít, požádám. V Řecku je normální číšníka si přivolat. Jsme zvyklí v kavárně sedět i tři čtyři hodiny s jedním čajem, kdežto Češi mají pocit, že si pořád musejí něco objednávat, považují to za slušnost. Copak musím utratit celou výplatu, když se chci v kavárně zdržet déle?“ podivuje se. „Už jsem si ale zvykla, zkrátka asi chtějí být pozorní.“
Získat české přátele prý není jen tak a zabere to hodně času. „Nejste zrovna otevření a přístupní, člověk se musí snažit, aby získal vaši důvěru. Pak je to ale přátelství, které vydrží po zbytek života, mám-li soudit podle svých zkušeností,“ vyzdvihuje.
Alkohol prý pijeme až příliš. „Jít se bavit tady znamená vyrazit pít. Častěji než na kávu jdete na pivo a je jedno, jestli je pět, sedm nebo deset hodin. Pivo je zkrátka zahrnuté vždy, i když se jdete najíst,“ směje se. „Není to můj problém a možná je pro mě těžké to pochopit, protože sama nepiju. Řekové se chodí bavit zpravidla v sobotu, tady paříte celý víkend i během týdne,“ srovnává.
Sikh: Abstinence mě v Česku nevylučuje |
Mnoho Čechů prý má v povaze až úzkostlivé dodržování pravidel, zjistila za dva roky v tuzemsku. „Ctíte je stoprocentně, možná se trochu bojíte zkoušet dělat věci jinak a udělat chybu. Zejména ve vztahu k práci. Jako byste se řídili nějakým manuálem a raději nedělali nic navíc, co by mohlo být špatně,“ míní.
Vadí jí někdy přehnané lpění na formalitách, které ji dostihlo třeba na matrice, když zařizovala svatbu. „Nesla jsem tam z řečtiny přeložený dokument, o kterém mě u nás ujišťovali, že je naprosto v pořádku. Tady mě přiměli ho znovu přepsat, i když to bylo v podstatě totéž, jen v jiném formátu,“ kroutí hlavou a usrkává z šálku černého čaje.
„Krize má možná i pozitiva“
K úkolům podle ní přistupujeme s klidem a trpělivostí, což by si ráda osvojila. „Zbytečně nespěcháte, cokoli potřebujete udělat, zvládnete v klidu, nevztekáte se na ostatní, když se cítíte pod tlakem. Sice pak mám dojem, že všechno strašně trvá, ale to je rozhodně můj problém a vžitá nedočkavost,“ směje se.
Vyzpovídali jsme už 34 cizinců, vyberte si na mapě:
Rodiče se ji od stěhování nejprve snažili odradit. „Teď jsou rádi a myslí si, že jsme udělali dobře. Vědí, že bychom v Řecku čelili problémům. Nehladověli bychom, ale všechno by bylo o hodně složitější,“ říká Anastasia Fatourou.
Ekonomická krize Řecko sužuje šestým rokem. Těm, kteří kvůli úsporám a splácení státních dluhů nedostali výpověď, klesly platy i více než o třetinu.
„Lidi to hodně zasáhlo, jsou ve stresu, spousta z nich má finanční problémy. Je velký rozdíl dostávat za práci v přepočtu 20 tisíc, nebo třináct. Špatně jsou na tom starší, kterým se snížila penze, ale náklady na život jsou stále stejně vysoké. Rodiny víc drží při sobě a přemýšlejí, co skutečně potřebují, pochopily, že se bez některých věcí dokážou obejít. Možná má krize i pozitiva,“ přemítá.
Těhotné vystavují břicha, překvapilo Indku |
I když se ekonomika země pomalu uzdravuje (psali jsme o tom zde), nemá pocit, že by se situace i přes veškerá zavedená opatření pro běžné lidi zatím jakkoli zlepšila.
„Domů se vracím jednou dvakrát ročně, ale je pro mě hrozně těžké pokaždé poslouchat lidi mluvit o tom, jak nemají peníze a musí platit tohle a tamto. Nemám to ráda a vůbec mi to nechybí,“ přiznává.
Brno jí vyhovuje množstvím zeleně a jak sama říká „čistým ovzduším“, s partnerem je jim ovšem přeci jen trochu malé. „Alespoň dva tři roky zůstaneme, pak se uvidí, jestli zakotvíme, přesuneme se do Prahy, nebo někam jinam. Neřeším to. Až přijde čas, rozhodneme se. Přála bych si, aby se zlepšila situace v Řecku, ale nemyslím si, že se to tak rychle podaří.“
