„Vnímáme Velký Špalíček jako místo, které nabízí nejen možnost nákupu, ale svým charakterem je rovněž prostorem pro vzájemná setkávání a volnočasové aktivity. Biskupství má zájem obchodní centrum nejen dále provozovat, ale i rozvíjet tak, aby se zvýšil počet spokojených návštěvníků,“ uvedla mluvčí Biskupství brněnského Martina Jandlová. „Za výhodu jsme považovali polohu centra nedaleko biskupství,“ doplnila.
Transakce s dosavadním majitelem Generali Immobilien GmbH se odehrála na konci minulého roku. „Obě strany jsou vázány dohodou, že cena nebude zveřejněna,“ oznámila Jandlová.
Návštěvníci v běžných časech hojně navštěvované nákupní galerie by novou biskupskou „vládu“ nijak pocítit neměli. „Fungujeme tak, jak jsme fungovali dosud. Jedná se jen o změnu vlastníka. Myslím, že normální člověk to ani nepozná, skladba služeb se zatím nezmění,“ řekla ČTK manažerka Velkého Špalíčku Věra Katolická.
Případné novinky se projeví až v delším časovém horizontu. „Nejdříve je třeba centrum detailně poznat. Způsob jeho rozvoje bude biskupství za účasti specialistů analyzovat a vyhodnocovat v následujících měsících,“ sdělila Jandlová.
Představa duchovních spravujících sídlo konzumu a komerce působí na první pohled kuriózně. Tím spíš, že dosud brněnské biskupství investovalo pouze do menších nemovitostí, lesů a zemědělské půdy. Z jeho strany se však jedná o pragmatický krok s výhledem do budoucna.
„Biskupství v současné době dostává od státu peníze z náhrad za nevydaný církevní majetek. Prostředky pak investuje do takového majetku, který má generovat výnos, z něhož bude možné financovat provoz církve po dokončení majetkové odluky od státu,“ vysvětluje Jandlová s tím, že se biskupství účastnilo výběrového řízení a Velký Špalíček pořídilo za tržní cenu. Na její větší část si vzalo úvěr, který hodlá splácet ze zisků z provozování centra.
Podobný obchodní model ze strany církve je podle Viléma Pařila z Centra výzkumu neziskového sektoru Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity neobvyklý. „Alespoň já takový příklad neznám, i když do nemovitostí církev investuje poměrně hodně. Jde hlavně o lesy nebo nájemní bydlení. Ovšem i nákup komerční nemovitosti považuji za relevantní způsob, jak do budoucna řešit financování,“ podotýká Pařil.
Sbírky opravy kostelů nezaplatí
Momentálně náboženské instituce od státu ročně inkasují zhruba miliardu korun na provoz a dvě miliardy z náhrad za nerestituovaný majetek, přičemž 70 až 80 procent těchto peněz míří do římskokatolické církve. V roce 2029 však první z těchto příspěvků skončí a v roce 2042 pak i druhý.
„Církevní poskytovatelé sociálních služeb a církevní školy zároveň dostávají 3,5 miliardy na sociální služby a 2 miliardy na vzdělávání, což jsou však účelově vynaložené a ‚tvrdě vydělané‘ prostředky. Vedle těchto bohulibých aktivit tak musejí hledat způsoby, jak nadále financovat svou hlavní, tedy religiózní činnost,“ konstatuje Pařil.
Mluvčí brněnského biskupství zmiňuje, že církevní činnosti nevykazují žádný zisk, zato jsou spojeny se značnými výdaji. „Ať už jde o opravy kostelů, kaplí, pastorační činnost, podporu sociálních služeb, platy duchovních a podobně,“ vyjmenovává Jandlová.
Dobrovolné sbírky například na opravy kostelů na pokrytí nákladů většinou nestačí. „Církev má řadu závažných problémů a ta katolická zvlášť, ale v tomto ohledu se jí musím zastat. Ohledně správy památek jde příkladem, a přitom jde o velmi nákladnou záležitost. Nákup komerčního objektu s cílem vytvořit zisk do budoucna je tak v pořádku,“ komentuje Pařil.
„Jen je škoda a z pohledu poslání církve ne příliš šťastné, že se v tomto případě jedná o velmi kontroverzní stavbu, kvůli které padly jiné památky,“ připomíná Pařil středověké domy, které byly ve druhé polovině 90. let minulého století nenávratně zbořeny kvůli Velkému Špalíčku.
Část odborné i laické veřejnosti kvůli tomu projekt kritizovala. „Bylo by lepší, kdyby se biskupství drželo svého principu respektu k památkové péči a vybralo si méně problematickou budovu jako třeba Dům pánů z Lipé. Ale možná jinou možnost nemělo,“ přemítá Pařil.
