Tak vzniklo Nano, italsky znamená jeho jméno trpaslík nebo skřítek, vzhled má jako kontejner na odpadky a jízdní vlastnosti podobné.
Tatův stejnojmený koncern vlastní dnes mimo jiné britskou šlechtu, automobilku Jaguar Land Rover, indickému trhu bylo ovšem na míru šité právě Nano.
Uvedení vozu před deseti lety, 23. března 2009, bylo v automobilovém průmyslu malou revolucí. Lidový miniautomobil jednoduché koncepce totiž vzbudil nadšení svým hlavním trumfem, tedy cenou - původně stál v základní verzi 100 000 rupií, tedy necelých 45 000 korun, čímž si vysloužil primát nejlevnějšího automobilu na světě. Pro masový automobilismus v Indii měl být podobným impulzem jako Volkswagen Brouk nebo Fiaty 500 a 600 v poválečné Evropě. Jeho konec však byl neslavný.
18. února 2014 |
Čtyřdveřový a zároveň čtyřsedadlový hatchback o délce pouhých 3,1 metru poháněl dvouválcový agregát se vstřikováním Bosch o skromném obsahu 624 kubických centimetrů a výkonu 28 kW, s nímž dosahoval maximální rychlosti 105 km/hod. Spotřeba benzinového motoru činila jen něco málo přes čtyři litry na 100 kilometrů.
Vůz, který svým vzhledem připomínal vajíčko, byl představen veřejnosti již na autosalonu v Dillí v lednu 2008 a původně se měl začít prodávat ještě v říjnu téhož roku, firma však byla nucena přestěhovat hlavní továrnu na jeho výrobu kvůli násilným protestům zemědělců ze Západního Bengálska do továrny ve státě Gudžarát, což celý projekt zbrzdilo. Proti novému vozu protestovali i ochránci životního prostředí. Objednávky tak začala indická automobilka přijímat až v dubnu 2009 a první zákazník si Nano převzal v červenci.
Nízká cena minivozu korespondovala s jeho velmi chudou základní výbavou. Vozidlo tak mělo například jen jeden stěrač, jedno zpětné zrcátko, žádný airbag či posilovač řízení a palivovou nádrž přístupnou jedině po otevření kapoty motoru. Pro srovnání, nejlevnější model Škody Fabia měl v té době cenu v přepočtu zhruba pětkrát vyšší. Největším konkurentem vozu na domácím trhu bylo Maruti Alto 800 s o něco silnějším tříválcovým motorem, vyšší výbavou a také cenou. Nicméně poté, co bylo na trh uvedeno Nano, klesly prodeje modelu Alto o 20 procent.
Původní záměr automobilky se ovšem tak zcela naplnit nepodařilo. Majitelé jízdních kol, mopedů a skútrů, kteří své jednostopé stroje využívají i pro převoz vícečlenných rodin, totiž nevnímali Nano jako plnohodnotný automobil. V plánu byl i prodej modelu Nano v Evropě (na ženevském autosalonu 2009 byl dokonce představen koncept Nano Europa - k vidění zde) či USA, k němuž však nikdy nedošlo.
V počátcích výroby se Tata Nano potýkala s problémy s kvalitou a bylo zaznamenáno i několik případů vznícení vozu. Firma tehdy uvedla, že tento problém identifikovala jako vadu spínačů zapalování a že se rozhodla změnit dodavatele, od kterého tyto součástky pocházely. O mizerné bezpečnosti vozu svědčil i výsledek nárazových testů společnosti Euro NCAP, ve kterých Nano v roce 2014 nezískalo ani jednu hvězdičku.
V červnu 2011 se vozem Nano svezl redaktor iDNES.cz. Jízdu s ním popsal jako „děsivý motoristický zážitek“ - celý článek čtěte zde.
Cena vozu se postupně zvyšovala spolu s jeho modernizacemi, v roce 2015 přišla na trh inovovaná verze GenX Nano, která měla pozměněný vnější i vnitřní design i mírně zvětšenou délku a pětimístnou homologaci. Od roku 2017 přišlo základní provedení vozu v přepočtu na zhruba 70 000 korun. Výbava se také zvýšila, nejdražší verze LX obsahovala oproti nejlevnější třeba klimatizaci, centrální zamykání nebo elektricky stahovatelná okénka a zákazníci si mohli vozidlo koupit třeba i s variátorovou převodovkou CVT.
Přestože Tata plánovala prodat až 250 000 kusů svého minivozu ročně a zpočátku byla poptávka po voze skutečně velmi slušná, k tomuto číslu se automobilka nikdy ani nepřiblížila. Největší úspěch zaznamenala ve fiskálním roce 2011/2012, kdy prodala 74 500 vozů, o pět let později to bylo již jen 7500 vozů a poté, co v červnu 2018 sjel z výrobní linky pouhý jeden kus, oznámila Tata ukončení sériové výroby modelu Nano.
