Na tradičním setkání vozidel východního boku vyrobených do konce roku 1990 jsou tradičně k vidění opravdové perly, které čas z našich silnici již dávno vyhnal. Raritními se na nich staly ještě dlouhé roky po revoluci velmi rozšířené škodovky modelové řady 742, tedy takzvané užovky, a jejich modernizovaná verze M vyráběná od roku 1983, z níž následně vycházela řada 746 (Škoda 135 a Škoda 136
Škoda 120 slaví 40 let. Zastaralý pokrok byl provizoriem na tři pětiletky |
Škodovky podle očekávání hrály v autokempu u Hnačovského rybníka prim, některé zaujaly originálním vzhledem, jiné si jejich majitelé vyšperkovali k obrazu svému. Coby pomyslná šedá myš se pak prakticky v samotném centru autokempu mezi ostatními vojenskými speciály krčila dnes již raritní Škoda 1101 VO (vojenský otevřený), tedy model vyvinutý jako náhrada za dosluhující armádní lehké otevřené vozy rozličných typů získané coby trofeje po wehrmachtu, ozbrojených silách Velkoněmecké říše.
 |
Šlo o zvláštní typ karoserie na podvozku civilní Škody 1101, pro kterou se vžil lidový název tudor (počeštěné označení pro dvoudvéřovou karoserii – two door). Speciální model měl celokovovou hranatou čtyři metry dlouhou karoserii doplněnou skládací plátěnou střechou, zvláštností byla i čtveřice odnímatelných dveří. Takzvaný bojový tudor však nenaplnil původní očekávání. Na vině byl nejen zmíněný podvozek, který oproti sériové podobě neprošel žádnou úpravou, úskalím armádního speciálu byl také sériový motor opět převzatý z civilního modelu, litrový čtyřválec s výkonem 32 koní byl slabý. Obojí se tak negativně projevovalo v terénních schopnostech Škody 1101 VO.
„Navenek se tvářila jako terénní automobil, ve skutečnosti však měla poháněná jen zadní kola a světlá výška jejího podvozku měla pod přední nápravou hodnotu pouhých 190 mm. Nic lepšího však náš automobilový průmysl v té době nebyl schopen rychle zavést do výroby,“ vysvětluje magazín Automobilrevue.
Přesto v mělnické karosárně Havlík, kde byla sériová výroba zahájena začátkem roku 1948, vzniklo do září 1951 téměř pět tisíc kusů tohoto ryze armádního speciálu. Uplatnění našel nicméně i u složek Sboru národní bezpečnosti (SNB), pro ně určené provedení doznalo jen drobné změny. Během výroby, v říjnu 1949 došlo navíc ke změně modelového označení: jelikož terénní vlastnosti neodpovídaly vojenskému terénnímu vozu, tak zkratku VO v názvu modelu nahradilo písmeno P (pohotovostní). Kromě Československa našly bojové tudory uplatnění i v tehdejší Jugoslávii, Bulharsku či Polsku.
V současnosti se ví o zhruba padesáti dochovaných kusech této historicky poslední škodovky ryze pro vojenské a bezpečnostní služby, všechny se podle informací redakce iDNES.cz nacházejí v Česku. A to patrně zejména díky jejich nasazení i v jiných než bezpečnostních službách. Jeden mají mimo jiné v Mladé Boleslavi ve sbírce muzea Škody, nechybí v kolekci muzea Policie ČR a další má být v depozitáři Vojenského historického ústavu.
Jedinou cestou, jak tento model mohl coby armádní majetek uniknout likvidaci, bylo jeho předání státem Svazarmu. Ten Škodu 1101 VO/P mohl následně využít pro účely výuky v autoškolách či coby zásobovací vozy pro hotely. Ostatně, pro výuku řidičů s ním počítala i sama armáda.
Vůz, který byl k vidění v Hnačově, sloužil právě v autoškole: před spolujezdcem byly v podlaze patrné stopy po dodatečně instalovaných zdvojených pedálech. Někteří ze starších návštěvníků srazu tak při pohledu na bojový tudor zavzpomínali na výuku v autoškole, kterou absolvovali právě v tomto dnes raritním modelu škodovky.
