Když vás pustí za černou plentu, pochopíte, jak se cítili při objevení hrobky Tutanchamona.
Jen jednou za život
Byla by to sbírka nevyčíslitelné hodnoty, teď je z většiny aut jen nezachránitelná hromada rzi, puchřící gumy a tlejících látek. Matthieu Lamoure a Pierre Novikoff, kteří sbírku opuštěnou na usedlosti kdysi zámožného podnikatele Rogera Baillona na západě Francie našli, musí ty automobilové zombie budit ze spaní. Takové odhalení se hledačům veteránů stane jednou za život, některému možná nikdy. Odborníci na vzácná auta aukční síně Artcurial Novikoff s Lamourem myslí, že podobná kolekce už na světě zapomenutá není.
Smutný pohled
Když tam vstoupíte, oněmíte úžasem. Na Retromobilu je ruch a cvrkot, tady je klid a mluví se tiše, slyšet je sem tam smutný vzdech. Jako by chtěli návštěvníci zachovat pietu. Je to hrobka se vším všudy, dýchne tu na vás mrazivý vzduch ze záhrobí.
Expozici kousků, které nakonec zamíří do dražby, pojali organizátoři dramaticky. Za černou plentu vás pustí do černočerně vybaveného pavilonu, ve kterém jsou měkce žlutým světlem nasvíceny ostatky aut, které ve většině případů už nelze zachránit.
Padesát let zapomenutá sbírka šedesáti aut se bude dražit v pátek 6. února přímo na veteránském autosalonu Retromobile v Paříži. Často jsou to kousky, které všichni považovali za ztracené, mnohdy vzniklé v jen pár exemplářích. Novikoff s Lamourem jmenují hlavně krásné ladné talboty karosované slavným mistrem karosářem Saoutchikem. V kolekci šedesáti neuvěřitelných skvostů jsou ale i bugattky, hispano-suizy, panhardy, maserati, ferrari, delahaye, delage...
Nikdo prozatím nevysvětlil, jak se do té automobilové hrobky dostaly mnohem mladší kousky: z Ferrari 308 GTO čouhají cáry igelitu. Vzácná nedoceněná kráska Lancia Thema 8.32 s motorem od Ferrari ještě svou stříbrnou barvu neztratila, ale podle vyvolávací ceny dva tisíce eur je už nenávratně ztracena.
Většina aut ztratila původní lak a je prostě rezavá skrz naskrz. Jen pár kousků lze zachránit, ostatní se v aukci prodají za symbolické částky. Ceny startují na 500 eurech, ty nejvzácnější kusy mají milionové cenovky, v eurech samozřejmě.
„Jsou vystavené a prodávají se tak, jak jsme je našli,“ popisuje Novikoff. „Možná chybí nějaká pavučina a prach, který se z nich vyfoukal při transportu.“ Lamoure přirovnává postup při stěhování veteránů k péči o Monu Lisu, která bydlí v Paříži jen pár kilometrů od výstaviště u Porte de Versailles, kde se veletrh Retromobile koná.
Auta jsou po desítkách let strávených pod různými provizorními přístřešky v katastrofálním stavu, mnohé z nich tam stály přes padesát let. Nikdo už nezjistí, jaké byly plány Rogera Baillona, když je schraňoval. Část sbírky rozprodal v sedmdesátých letech minulého století, když se dostal do finančních potíží. Nikdo už nevěděl, že část pokladu ve svém sídle nechal.
K autům se dostal v padesátých a šedesátých letech, kdy si nikdo neuvědomoval cenu předválečných unikátů. Baillon je doslova zachraňoval z vrakovišť nejen po Francii, ale i v Evropě. Byl to první ze sběratelů, jak je známe dnes. Chtěl vybudovat muzeum oslavující umění stavby aut. A ukázat to chtěl na těch nejšťavnatějších kouscích, které vůbec kdy vznikly.
Auta jeho přepravní společnosti přivážela skvosty na jeho panství, kde je bez ladu a skladu nechával, parkoval jedno vedle druhého a budoval jim provizorní chýše. Baillonovi potomci o sbírku chátrajících veteránů nejevili zájem, až v loňském roce oslovili odborníky. Novikoff a Lamoure možná nebudou mít z té zničené krásy dlouho klidné spaní, každopádně se ale zapsali do historie veteránismu.
Postavit si do obýváku hromadu šrotu vzácného auta má trochu dekadentní podtext, pro milovníka veteránů je to ale od návštěvy té neuvěřitelné pařížské expozice nový druh umění. Umění soch automobilových zombie.
