Alfa Romeo Sprint Zagato, interně označená ES-30 (Experimental Sportscar 3.0 litres), měla navázat na krásnou a slavnou Alfu Montreal. V době konvenčních usedlých aut své doby šlo o opravdové zjevení, které vyvolalo pořádné pozdvižení. Jedni se do ni zakoukali, druzí říkali, že poškodí značku.
Představili ji na autosalonu v Ženevě v roce 1989 po pouhých 19 měsících vývoje a jedenácti postavených prototypech jako Alfu Romeo SZ.
Tvar plastové karoserie je dílem designérského studia Alfy a Fiatu a pracoval na ní slavný Robert Opron, tvůrce krásných citroënů a renaultů sedmdesátých a osmdesátých let. Auto dostalo "useknutou" záď. To je specialita karosárny Zagato a v učebnicích automobilového designu se tomu říká po italsku "coda tronca". A právě se Zagatem se Alfa domluvila na výrobě v továrně v Terrazzanu na předměstí Milána.
Alfa alfovatá
Je to čistokrevná alfa, stojí na základech legendy osmdesátých let Alfy Romeo 75, auta s typickým plastovým "okapem" kolem dokola. "Pětasedmdesátka" dodala techniku s pohonem transaxle, to znamená motor vepředu a převodovku u zadních poháněných kol. Podvozek byl zkrácený. Však je RZ hodně malé i na pohled, na délku má 406 centimetrů, což je méně než dnešní Fiat Punto. Hmotnost se i přes snahu nepodařilo srazit o moc. Oproti základnímu sedanu 75 bylo RZ jen o 40 kilogramů lehčí, a vážilo tak 1 260 kg.
Přední lichoběžníkovou nápravu a zadní typu De Dion ladil Giorgio Pianta, tedy pán, který šlechtil podvozky rallyovým týmům Fiatu a Lancie v dobách největší slávy. Podvozek dostal hydraulické nastavování světlé výšky a posílené brzdy. Odpružení vycházelo z okruhové verze 75, namísto torzních tyčí namontovali vinuté pružiny. Přední pirellky mají rozměr 205/55 R16, zadní 225/50 R16. Alfa udávala, že podvozek udrží boční přetížení 1,1 G (někteří naměřili až 1,4 G). To jsou hodnoty srovnatelné s dnešními moderními sportovními vozy.
Pod kapotou zvonivě zpívá třílitrový vidlicový dvanáctiventilový šestiválec Busso z Alfy 75 Quadrifoglio Oro vyšlechtěný na 210 koní a 245 Nm a spřažený s pětistupňovým manuálem. Maximálně má umět SZ/RZ upalovat rychlostí 230 km/h, na stovku se rozjede za 7,5 sekundy.
Ve své době konkurovala supersportům, jak svým charakterem, tak cenou. Vždyť stála dvojnásobek toho, co tehdy vrcholný model, neméně charismatická limuzína Alfa 164. I tak byla kupátka hned rozebraná.
A právě teď je v Praze k mání černý roadster za 800 tisíc. Podle prodejce má být po prvním majiteli a dovezený z Japonska. Na tachometru má nakroucených necelých 50 tisíc kilometrů. Podle neoficiálního registru Alf SZ/RZ opravdu vlastnil kousek z roku 1992 pán jménem H. Miyazawa. Po dvaceti letech v garáži dnes parkuje u plotu v holešovickém bazaru.
Vzácná
Co se vzhledu týče, tahle alfa rozhodně nezestárla. A ty tři zářící oči v každém světle zopakovala s úspěchem o patnáct let později Alfa 159.
Fotogalerie |
V roce 1989 odstartovala výroba kupé SZ. Mělo jich vzniknout tisíc, nakonec postavili za dva roky 1 036 kusů. Všechny oblékly typickou alfáckou rudou barvu a střecha byla černá. Jen pro Andreu Zagata postavili jednu celou černou.
Pamětníci si vzpomenou, že v Česku kdysi parkovalo červené kupé u dealera na pražské Pankráci.
Po prodejním úspěchu se Alfa odhodlala nabídnout i otevřenou verzi. Kupé je určitě hezčí, ale kabrio má také neopakovatelné charisma. Roadster označený jako RZ (Roadster Zagato) se vyráběl v letech 1992-1994. I když vypadá stejně jako kupé, shodných dílů karoserie prý mají jen velmi málo (přední blatníky a víko kufru).
RZ už bylo k mání kromě červené také v černém a žlutém lakování. V plánu bylo vyrobit 350 aut, ale po 252 vyrobených kusech byla na karosárnu Zagato uvalena nucená správa. Poté stihli vyrobit ještě dalších 32 kusů (poslední dva stříbrné a jeden bílý). Celkem jich tedy vzniklo 284, což dělá z RZta alfu, které v sériové výrobě vzniklo vůbec nejméně kusů.
Znovuzrození
Se slavnou sportovní značkou, která v roce oslavila 2010 sto let, to jde dnes od deseti k pěti, ale italové hlásí další plán na záchranu. Tentokrát je konečně takový, že automobiloví labužníci a milovníci italských aut radostně zastřihají ušima.
Budoucnost alfy má být totiž v "zadokolkách". K pohonu zadních kol se značka vrátí po dvaceti letech. Nepočítáme-li chystaný kapesní supersport 4C a uhrančivou Alfu 8C (obě vyráběné u Maserati), byly poslední modely s poháněnou zadní nápravou právě RZ a pak frajerský kabriolet Spider (model 105 a 115, vyráběný v letech 1966-1993).
Budoucnost namalovali značce hezkou. Nové modely Alfetta a Guilia (první velikosti přibližně trojkového BMW, druhá pětkového) mají stát na základech Maserati Quattroporte a Ghibli. Alfa a Maserati se totiž podle nařízení šéfa italského koncernu Fiat Sergia Marchionneho mají sblížit.
A to má dorazit ještě malý roadster, který vznikne ve spolupráci s Mazdou jako dvojče legendární MX-5.
Malé modely (dnes MiTo a Giulietta) mají zůstat u pohonu předních kol, přijít má také pohon 4x4 v podání dokonce dvou modelů SUV.
Nutno dodat, že záchranné práce Fiatu by si zasloužila možná ještě víc Lancia, ale té už asi není pomoci.
