Poslední breru vyrobili déle před než rokem (15. října 2010), v Itálii jich prý ještě pár dealerů v autosalonu oprašuje a ne a ne je prodat.
V Česku se jich prodalo minimum. Zájemci o tento svým způsobem unikát mají ale ještě šanci koupit úplně nové auto. V internetovém obchodním domě s automobily Automodul.cz je například k mání unikátní kus z limitované tisícikusové série Italia Independent.
Brera v titanovém matném laku s dvousetkoňovým motorem 1750 TBI s nulou na počítadle kilometrů je zlevněná na milion a 175 tisíc. Plzeňský dealer značky zase nabízí červenou breru se sedmi sty najetými kilometry za 888 tisíc, původní cena byla 1,4 milionu korun.
Přebytky do šrotu
Je z toho dokonce úvodník renomovaného italského magazínu věnovaného veteránům. Auto, ke kterému vzhlíželi alfisti v polovině uplynulého desetiletí s nadějí, bylo nakonec obrovským zklamáním. Svou kariéru ukončila brera velmi nešťastně a nedůstojně. Alfa Romeo se podle zjištění Ruoteclassiche rozhodla zbylé neprodané kousky, překážející ve skladu a výrobnách Pininfariny, sešrotovat.
Spekuluje se o tom, že v Alfě nikoho nenapadlo auta splňující ekonormu Euro 4 alespoň zaregistrovat před koncem loňského roku. Protože od letoška je možné přihlašovat do provozu pouze nová auta splňující normu Euro 5, byly brery dobré leda na díly nebo vývoz na méně ekologicky úzkostlivé trhy...
Původní koncept brery z roku 2002 vytvořený Giugiarovým Italdesignem
Další hlasy spekulují o tom, že společnost Pininfarina, která brery pro Alfu Romeo vyráběla, s ukončením výroby aut potřebovala urychleně vyklidit výrobní závod v turínském San Giorgio Canavese, kterého se zbavuje.
Italská internetová fóra jsou plná štiplavých komentářů mířících do Arese. Podle pamětníků to ale není poprvé, co se šrotovaly neprodané italské legendy. Před lety se šuškalo, že stejný osud potkal šedesátku kultovních Alf 156 GTA a ještě roky před tím dvacítku Lancií Delta Integrale. Na dvoře fabriky Pininfariny taky prý dodnes smutně stojí pár Peugeotů 406 Coupé...
Z dračice peciválka
Giugiarovo studio Italdesign představilo breru jako koncept v roce 2002 na autosalonu v Ženevě. To měla agresivní pohled a vzrušující tělo. Alfisté zůstali vzrušení i při pohledu pod kapotu. Byl tam podélně uložený osmiválec, posílající na zadní nápravu čtyři sta koní. Taková alfa tu nebyla od doby parádního kupé montreal...
Jenže tři roky na to už bylo všechno jinak. Sériová brera vyjela na silnice v roce 2005 opět z Ženevy.
Kvůli adaptaci na platformu Alfy 159 se breře změnily proporce, takže z italské sexy dračice byla 1 550kilová peciválka. A namísto osmiválce podél byl pod kapotou šestiválec uložený napříč. Navíc, namísto zvonivých a charakterních motorů alfy tam bručel šestiválec 3,2 od australského Holdenu, který spíš žral, než jel.
Zpočátku poháněl všechna kola (později se přidala verze s pohonem pouze předních kol). Ostatní varianty čtyřválec 2,2 litru a čtyřválcové a pětiválcové turbodiesely 2,2 a 2,4 litru byly spojené jen s pohonem přední nápravy. Na konec kariéry přidaný přeplňovaný chuligánský čtyřválec 1750 TBI už nic nezachránil. I když to byl konečně první motor pro breru, který vyvinuli a vyráběli v Itálii.
