Kolekci dala původem ukrajinská designérka název Alenka v říši divů. Údajně se inspirovala procházkami v okolí Staroměstského náměstí a hlavně rozložitým stromem, který stojí blízko jejího butiku. Známé modelky včetně Dominiky Mesarošové procházely přímo pod jeho větvemi.
Lewis Carroll, autor knížek o Alence, stavěl nejen na fantazii, ale i na poetice nesmyslu. Zdá se, že Natali Ruden od něj převzala oboje. Její cit pro barevný experiment místy kontrastoval s chaotickými outfity. U některých střihů jste tak měli nejasný pocit, že jim něco chybí nebo přebývá.
Sama Natali říká, že krása nemusí být vždy jen v jednoduchosti. Minimalističtější poloha jí přitom sedí nejvíc. To bylo znát u úvodní série minišatů a lehkých kabátků v aktuálních barvách, jako je pistáciová, meruňková a tyrkysová.
Že ví, co je zrovna v módě, ukázala návrhářka i u šatiček a topů s velkými květinovými vzory. Střihy některých šatů modelkám bohužel neseděly či působily lacině. Splývavé topy i asymetrické koktejlky s výrazným vzorem zato působily příjemně, uvolněně a zároveň sexy.
Na řadu přišly i bílé kostýmky s krajkovými aplikacemi, které by s přimhouřenýma očima mohly připomenout letní kolekci Dolce&Gabbana. Krajky se ovšem objevovaly třeba na bocích nebo na horní straně stehen, takže kostýmy příliš nelichotily postavě.
Ani vzorované komplety a la paní podnikatelová v lázních nebyly zrovna lichotivé. Kombinace typu světlá halenka + meruňkové capri byly rozhodně více svěží než trojice kalhoty + top + kabátek v jednom vzoru.
Na své výtvarné kořeny navázala Natali Ruden u batikovaných šatů, které v pohybu působily opravdu pohádkově. Bohužel se mezi ně připletl i jeden dosti neslušivý overal.
Zlatým hřebem pak měly být společenské a svatební šaty v černé a bílé. Nadýchané sukně byly krásné a noblesní, těsné korzety však poměrně vyvinutým modelkám vůbec nepadly.
