„Našla jsem ji na internetu. Řekla jsem si: Hele, hra – tři lidi, Kathleen Turnerová a dva chlapi, to nebude špatné,“ popisuje Jeníčková. Získat text bylo náročnější, protože dosud nebyl nikde publikován.
„Čím hlouběji se do ní ponořuji, tím víc zjišťuji, jak je hra univerzální. Nevypráví vůbec o Bohu, náboženství či jenom o závislosti. Hovoří o lidských hodnotách, o víře samé. Člověk jde po ulici a najednou mu zazní věta ze hry,“ doplňuje herečka.
V Letech peklem totiž ztvárňuje řádovou sestru Jamison, která pracuje jako terapeutka v léčebně závislostí. Jamison přitom měla sama problémy s alkoholem. Na příkaz otce představeného (Martin Pechlát) přijímá případ devatenáctiletého mladíka (Alexandr Borodin), kterého našli pod vlivem drog v motelovém pokoji nad tělem předávkovaného čtrnáctiletého chlapce.
„Pomáhá lidem, kteří jsou jako ona. Sama se také ocitá na hraně,“ popisuje Jeníčková náročnou roli drsné sestry, kterou konzultovala s profesionálními terapeuty.
Láska k prvotinám
„Taky by se to mohlo jmenovat Vina a hanba. Vypráví se o vině, hanbě a odpuštění,“ doplňuje režisér. „Já jsem svou uměleckou dráhu začínal v Divadle Borise Hybnera, kde jsem strávil pět let. Zamiloval jsem se do toho, byť to bylo divadlo nonverbální,“ popisuje Tauš, proč se po úspěchu svého filmu Klauni najednou objevil u divadla.
„Mám moc rád prvotiny, to je čas, kdy se člověk cítí úplně svobodný. Nejsem svázán technikou či vlastními zkušenostmi,“ dodává Tauš, který by se rád do budoucna věnoval filmu i divadlu. Na jednu z repríz Letů peklem by prý měl dorazit i jejich autor.
