A koho by tehdy napadlo, že jednou napíše několik oper, z nichž se jedna bude hrát v londýnském West Endu.
V současnosti po Oasis neštěkne pes, kdežto Albarn je muzikant respektovaný a uctívaný na mnoha frontách. Nejprve s Blur začal pouštět do světa propracovanou rockovou muziku, poté se realizoval v "kreslené kapele" Gorillaz, jež tvořivě kombinuje prvky popu, hip hopu, elektroniky či dubu. Jiným jeho projektem byla "superskupina" The Good, the Bad and the Queen a dále se věnoval sólovým nahrávkám a spolupráci s jinými muzikanty. Aby toho nebylo málo, odvážil se vstoupit na pole klasiky, jíž se zástupci "lehkých" hudebních forem prozíravě vyhýbají. A opět uspěl.
Ze zkoušky Albarnovy opery Dr. Dee
První Albarnova opera z roku 2007 se jmenuje Monkey: Journey to the West a zpracovává tradiční čínskou legendu. Druhá opera jménem Dr. Dee měla premiéru na loňském Mezinárodním festivalu v Manchesteru. Její nové a podle srovnávacích recenzí propracovanější a sofistikovanější zpracování si užil letos Londýn v osmi červencových představeních v divadle Coliseum ve West Endu.
Doktor John Dee byl renesanční muž žijící v 16. století, matematik a astronom, autor mnoha význačných objevů, který propadl astrologii a alchymii a snažil se rozluštit řeč andělů. V tak trochu "faustovském" příběhu se Dee spojí s jiným alchymistou Edwardem Kelleym, nám známým z pozdějšího pobytu u dvora císaře
Rudolfa II., který mu tvrdí, že komunikuje s anděly a ti mu říkají, že má spát s Deeovou ženou, což samozřejmě nemůže dopadnout dobře.
Pestrá hudební nabídka
Samozřejmě nejde o klasickou operu, i když klasické pasáže Dr. Dee také obsahuje a hlavní role zastávají školení operní zpěváci. Jejich vypjaté projevy zklidňuje Albarn sedící na kraji jeviště s kytarou a sólově interpretující jemné akustické písně. Jindy se spojí s muzikanty, kteří "visí" na pódiu nad jevištěm a produkují, zjednodušeně řečeno, alžbětinskou loutnovou hudbu obohacenou o africké motivy. Celková hudební nabídka představení je pestrá a nápaditá, přitom drží neuvěřitelně pohromadě a dokonale dobarvuje dějové motivy. Přes scénu se promítají projekce planet a astrologických dat, což je velmi efektní a působivé.
Damon Albran sedí v levém horním rohu.
Vzhledem k tomu, že představení opery se evidentně neobejde bez autora (a bylo by bez něj o poznání chudší), asi není příliš velká pravděpodobnost, že se objeví v našich končinách. Což je určitě škoda, nicméně fanoušci Damona Albarna si mohou na internetu alespoň zakoupit cédéčko s operní hudbou. Určitě stojí za poslech, i když divadelní představení nenahradí.
