Že je Island žádanou turistickou destinací už řadu let, to je známá věc. A platí to už od roku 2010, kdy erupce sopky Eyjafjallajökul zastavila leteckou dopravu na severním Atlantikem a přitáhla k Islandu oči cestování chtivých obyvatel snad celého světa. Počet turistů postupně stoupal až na sumu hodně přes dva miliony (Island má 350 tisíc obyvatel!) před pandemií koronaviru.
V letech 2020 a 2021 došlo k obrovskému útlumu cestování nejen na Island, ale celosvětově. Island se v té době turisticky naprosto „vylidnil“, takže připomínal dobu na začátku našeho století, kdy jsem na tento ostrov uprostřed Atlantiku začal jezdit. Ale i v době pandemie se sem dalo dostat a opravdu se mi to podařilo, takže jsem od roku 2001 nevynechal Island ani jednou.
 |
Nová sopka na poloostrově Reykjanes, která se objevila na jaře 2021 a s půlroční přestávkou dala o sobě vědět i letos v létě, dala cestování na Island nový impuls – letos v létě bylo na nejznámějších atraktivních místech poněkud husto.
Jezdím na Island dlouho a dost lidí se mě ptá na nejrůznější rady pro cestu, ale vždycky to nakonec sklouzne k otázce jak a čím. Pokud jste příznivci svobody a volnosti a nechcete být svázáni programem cestovní kanceláře a uvězněni v autobusu, je opravdu jediným způsobem auto. Opomíjím cyklisty – na Islandu je to vždycky do kopce a proti větru a ještě v dešti.
Po dvouletém půstu způsobeném covidem místní půjčovny už opravdu nevědí, co by si za auta měly naúčtovat, a sáhnou vám hluboko do rozpočtu na cestu. Dobrou volbou je tedy vzít svoje auto a využít trajektu Norröna faerské společnosti Smyril line a dopravit se na Island z dánského Hirtshalsu i se svým miláčkem. Tím se vyhnete hmotnostnímu omezení zavazadel a nedobrovolné účasti na „výcviku v přežití v poušti“, kdy vám během čtyřhodinového letu v letadle (bez peněz) nedají ani doušek vody.
Máte nepoužitelný obytný přívěs a ještě k tomu nevyužitý náklaďák? Tak to dejte do kupy a už se frčí…
Cena loděnky na trajektu se odvíjí od šířky, délky a výšky auta. A Francouzi se dokázali vyhnout vyšší ceně takhle geniálně. Inu, kdo umí…
A jsme tedy u toho. Jaké tedy auto? Za léta, co jezdím na Island, bych o tom mohl napsat romány, ale jak nás učil i praotec učitelství Jan Amos Komenský – není nad názornost. Proto připojuji pár fotek, které budou pro budoucí návštěvníky Islandu – jak doufám – dobrou inspirací. A jak na fotkách uvidíte, pořekadlo „zlaté české ručičky“ neplatí jenom pro náš národ.
Ale teď kapku vážně. Ať už se vypravíte na Island jakýmkoli autem, mějte na paměti, že ne každá silnice je vhodná pro každé auto. Islanďané mají některé silnice označené písmenem F před číslem. To znamená, že jde o tzv. „horskou silnici“, i když třeba vede po rovině a v písečné poušti, a na takovou silnici nesmí auta s pohonem jenom dvou kol.
Švýcar s traktorem z padesátých let minulého století a s maringotkou – ten prostě všechny motorizované cestovatele strčil do kapsy.
Některé F silnice jsou zase jako „tankodrom“ a hlavně jsou na nich nepřemostěné řeky. Utopení auta není nikdy levná záležitost a v některých řekách dochází i k těžkým nehodám se smrtelnými následky. Poslední se stala tuším před třemi roky na silnici F 249, kdy se utopila mladá žena z USA.
A vězte, že na Islandu je zakázáno jakékoli „offroadění“ po okolní krajině. Rangeři a policie rozdávají pokuty, ze kterých se vám zatočí hlava, opravdu jsou v řádu desítek tisíc našich korun. Nikdy nesmíte opustit silnici! Pokud je například zatopená a netroufnete si ji projet, tak musíte zpátky. Žádné objížďky tu nesmíte použít.
A ještě jedna rada: pokud budete se svým teréňákem brodit řeky ve vnitrozemí, tak si pořádně přišroubujte přední značku. Vlna, kterou auto dělá, vám ji spolehlivě vyloupne z rámečku a už ji nenajdete. Záchranáři a rangeři, kteří periodicky projíždějí vnitrozemské silnice, je pak v brodech sbírají. Ostatně, mám jich doma také slušnou sbírku.Tak Góða ferð! Šťastnou cestu!
