Javorový sirup, ten lahodný,zvláštně sladký suvenýr z Kanady a symbol její kuchyně,v našich končinách zatím nezdomácněl.
Objevuje se ale stále častěji a dá se využít jako netradiční přírodní ochucení různých, převážně sladkých pokrmů. Pozor však na ono zrádné slůvko sirup. Nejeden český turista, či obdarovaný, se už nechal pěkně splést, když marně zkoušel z javorového sirupu udělat kanadskou limonádu. Zklamaně pak vyléval drahý avšak příšerně nechutný nápoj do umyvadla. Limonáda, to je to právě úplně poslední, co lze z javorového sirupu udělat. Javor prostě není zázvor - kanadskou zázvorovou limonádu z něj neudělá ani kouzelník. Hutný, zlatavě temný javorový sirup se hodí jako přírodní sladidlo nejlépe na zmrzlinu, hlavně vanilkovou. Ale i na dorty, koláče, záviny a třeba i na knedlíky. Kanaďané kromě toho připravují i další sirupové speciality - šunku vařenou v sirupu, brambory polité sirupem a polévku ze sirupu. Protože javorový sirup není až tak sladký, dodává jídlu zvláštní, velmi specifickou chuť. Jeho kouzlo učarovalo už kdysi dávno Indiánům z východního pobřeží Severní Ameriky. Ti také umění jeho výroby předali prvním pionýrům z Evropy, kteří ho daleko více než jako pochutinu využívali vedle medu coby běžné přírodní sladidlo. Výroba javorového sirupu se od té doby příliš nezměnila. Na jaře, když taje poslední sníh a příroda se probouzí, se javorové háje při východním pobřeží USA a Kanady začínají hemžit javorovými »prospektory«, kteří při zemi nařezávají kůru tisíců javorových stromů a k místu zářezu přikládají plechové kyblíky. Míza z probouzejících se stromů pomalu stéká do nádobek a z nich se přelévá do větších džberů, které se pak snášejí k nejbližším lesním cukrovým srubům - »shugar shack«. Tam se míza vaří v kotlích a zbavuje vody. Když začíná tekutina houstnout, dostává temnější barvu a obsah cukru v sirupu stoupá až k 90 procentům. Až »mistr kuchař« uzná, že se vařilo dost dlouho, sirup se ochladí a plní do plechovek, či do skleněných lahví. Javorový sirup se ale může i dále rafinovat až dostává tuhou podobu a stane se z něj prostě javorový cukr. Javorový sirup a jeho výroba je i příjemnou atrakcí pro návštěvníky Kanady a severovýchodní části USA. Turisté si mohou sjednat exkurzi do jednoho ze stovek severoamerických »cukrových srubů« a nasát tam atmosféru dávných časů. Ať vám tedy javorový sirup chutná, ale pozor, nezapomeňte. Limonáda z něj nebude.
Objevuje se ale stále častěji a dá se využít jako netradiční přírodní ochucení různých, převážně sladkých pokrmů. Pozor však na ono zrádné slůvko sirup. Nejeden český turista, či obdarovaný, se už nechal pěkně splést, když marně zkoušel z javorového sirupu udělat kanadskou limonádu. Zklamaně pak vyléval drahý avšak příšerně nechutný nápoj do umyvadla. Limonáda, to je to právě úplně poslední, co lze z javorového sirupu udělat. Javor prostě není zázvor - kanadskou zázvorovou limonádu z něj neudělá ani kouzelník. Hutný, zlatavě temný javorový sirup se hodí jako přírodní sladidlo nejlépe na zmrzlinu, hlavně vanilkovou. Ale i na dorty, koláče, záviny a třeba i na knedlíky. Kanaďané kromě toho připravují i další sirupové speciality - šunku vařenou v sirupu, brambory polité sirupem a polévku ze sirupu. Protože javorový sirup není až tak sladký, dodává jídlu zvláštní, velmi specifickou chuť. Jeho kouzlo učarovalo už kdysi dávno Indiánům z východního pobřeží Severní Ameriky. Ti také umění jeho výroby předali prvním pionýrům z Evropy, kteří ho daleko více než jako pochutinu využívali vedle medu coby běžné přírodní sladidlo. Výroba javorového sirupu se od té doby příliš nezměnila. Na jaře, když taje poslední sníh a příroda se probouzí, se javorové háje při východním pobřeží USA a Kanady začínají hemžit javorovými »prospektory«, kteří při zemi nařezávají kůru tisíců javorových stromů a k místu zářezu přikládají plechové kyblíky. Míza z probouzejících se stromů pomalu stéká do nádobek a z nich se přelévá do větších džberů, které se pak snášejí k nejbližším lesním cukrovým srubům - »shugar shack«. Tam se míza vaří v kotlích a zbavuje vody. Když začíná tekutina houstnout, dostává temnější barvu a obsah cukru v sirupu stoupá až k 90 procentům. Až »mistr kuchař« uzná, že se vařilo dost dlouho, sirup se ochladí a plní do plechovek, či do skleněných lahví. Javorový sirup se ale může i dále rafinovat až dostává tuhou podobu a stane se z něj prostě javorový cukr. Javorový sirup a jeho výroba je i příjemnou atrakcí pro návštěvníky Kanady a severovýchodní části USA. Turisté si mohou sjednat exkurzi do jednoho ze stovek severoamerických »cukrových srubů« a nasát tam atmosféru dávných časů. Ať vám tedy javorový sirup chutná, ale pozor, nezapomeňte. Limonáda z něj nebude.
