Sahinová se dostala na stránky mezinárodní organizace Care, která má pobočku i v Jižní Koreji a která se zabývá záchranou psů, kteří přežili obchod s psím masem v Asii. Tam se zamilovala do štěněte samojeda, který byl nalezen na ulici s useknutými tlapami.
Pracovníci charity byli zpočátku překvapeni její zájmem a předpokládali, že ji jeho postižení odradí. Ale po půlroce ošetřování a zdravotních kontrol se povedlo, že si Sahinová mohla pejska Jindola odvézt domů.
„Dodnes není známo, jak pes přišel o nohy, ale podle některých Korejců je to běžný postup, kterým se obchodníci chrání, aby neutekl,“ tvrdí Rafi. „Když ho našli, byl zubožený a pochopitelně nedůvěřoval lidem. V útulku ho dokonce nechávali přímo na recepci, aby si pomalu zvykal na lidskou přítomnost, protože byl zpočátku velmi nervózní,“ popisuje.
V současné době Jindol podstoupil množství operací, které by mohly stabilizovat jeho zdravotní stav. S tím se však Sahinová nehodlá smířit. Rozhodla se podniknout sbírky, které by jí pro psa dovolily koupit bionické nohy, které by podstatně zlepšily kvalitu jeho života.
Sahinová není žádný chovatel-začátečník. Má ještě dva další psy: francouzského buldočka a křížence huskyho se samojedem. Všichni tři se výborně snášejí a starší členové domácnosti svého „mladšího bratříčka“ spíše ochraňují.
Sahinová pomáhá psům i proto, že sama nemá jednoduchý život. Před deseti lety se jí život převrátil na ruby – rozvinula se jí epilepsie a následně Ehlers-Danlosův syndrom (označení pro skupinu onemocnění pojivových tkání, která se projevují hypermobilními klouby, postižením pojiva a sníženou odolností kůže). To v praxi znamená, že trpí bolestivostí kloubů a chronickou únavou.
Její psi jí pomáhají v tom, aby se odpoutala od chvil, kdy se necítí příliš dobře. Nutí ji chodit s nimi na procházky, snažit se o jejich socializaci. A přivádět ostatní k tomu, jak je možné pomáhat zvířatům v nouzi. Podle ní se tím mezi člověkem a zvířetem vytváří neopakovatelné pouto.
