Na stole leží vysvědčení. Na nástěnce jsou přišpendleny rozvrhy hodin. A pod okny zní smích puberťáků. Nejsme však ve škole, nýbrž v tréninkovém centru Sparty na Strahově v kanceláři Lenky Bouškové.
Když vyjdeme ven, vidíme správný fotbalový frmol: na jednom hřišti jsou rozeseti žáčci, na dalším se chystá k tréninku sparťanské béčko. S ním se dostává do formy po nemoci i Ladislav Krejčí. Jakmile zbystří Lenku Bouškovou, přispěchá ji srdečně pozdravit. I jeho kdysi doprovázela v rozletu kariéry.
Přes třicet let pracujete jako „náhradní máma“ fotbalistů Sparty. Co vše máte v klubu na starost?
Chceme z kluků vychovat hlavně dobré lidi. Celkem tu máme asi 250 dětí. Milujeme je a cepujeme.
Co si pod tím mám představit?
Jsem děvče pro všechno, co se týče sociálního zajištění – škola, internát, rodiče. Moje hlavní starost je, jak skloubit školní docházku s fotbalem. Ale když vyjíždím autem ze Strahova a vidím partičku kluků, stačí zvednout ukazováček a oni už dobře vědí, kdo co musí dodělat.
Dřív jsme z řady škol slyšeli: Ať se kluk rozhodne, buď chce studovat, nebo hrát fotbal. To už dnes neexistuje. Na fotbalisty už se ve školách nedívají skrz prsty.
