ilustrační snímek
Zákoník práce zaměstnavatelům nařizuje, aby vytvářeli bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky, a to vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Do této oblasti patří i opatření k předcházení nákaze koronavirem. Co to znamená v praxi? Na naše otázky odpovídá advokátka Lucie Kalašová.
Jaká konkrétní preventivní opatření mohou zaměstnavatelé zavést?
Mezi opatření, o kterých mohou uvažovat, patří režimová opatření v podobě střídání směn, tak aby se na pracovišti zaměstnanci z jednotlivých směn nepotkávali, stanovení kvóty pro maximální počet lidí v jedné místnosti, upravení pracovních míst v místnosti tak, aby zaměstnanci mezi sebou měli rozestupy alespoň dva metry, minimalizace osobních jednání a setkávání zaměstnanců – upřednostnění spíše telekonferencí a jiných distančních metod komunikace –, zvýšená dezinfekce rizikových ploch na pracovišti, nošení roušek a respirátorů a v neposlední řadě tam, kde to druh práce umožňuje, výkon práce z domova.
Mezi opatření, jež se v poslední době rozmáhají a která by byla do nedávná naprosto nemyslitelná, patří měření tělesné teploty při vstupu do objektu či dokonce povinné testy na přítomnost koronaviru.
Lucie KalašováJe advokátkou spolupracující s bpv Braun Partners. Věnuje se především právnímu poradenství v oblasti pracovního práva a zastupování v pracovněprávních soudních sporech.  |
Jak je to s měřením teploty? Musím se takovému požadavku ze strany zaměstnavatele podrobit?
Úřad pro ochranu osobních údajů před nedávnem konstatoval, že jsou-li údaje o zvýšené teplotě zaměstnance naměřené při vstupu na pracoviště pomocí termokamer či rámů obsahujících senzor na měření teploty zaznamenávány a zároveň evidovány ve spojení s dalšími údaji umožňujícími identifikaci zaměstnance, jedná se o zpracování osobních údajů. Stejně jako údaj o tom, zda zaměstnanec má nebo nemá covid-19, je i údaj o tělesné teplotě citlivým údajem.
Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ČR některým kategoriím zaměstnavatelů (například provozovatelům stravovacích služeb) explicitně nařizují zajistit, aby do jejich provozovny byl zamezen přístup těm zaměstnancům, kteří mají tělesnou teplotu 37 °C a vyšší. V ostatních případech právní předpisy zaměstnavatelům měření tělesné teploty zaměstnanců výslovně nepřikazují, ale ani výslovně nezakazují. To znamená, že i ostatní zaměstnavatelé mohou tělesnou teplotu zaměstnanci bezkontaktním teploměrem nebo termokamerou změřit, protože jim to může pomoci dostát jejich povinnosti předcházet ohrožení zdraví zaměstnanců. Je to však možné jen v odůvodněných případech, kdy jiná méně invazivní opatření nedostačují, a pouze v nezbytném rozsahu.
Co plošné testování zaměstnanců? Může mi šéf test na covid-19 nařídit? A kdo test zaplatí?
Plošné testování zaměstnanců patří nepochybně k nejvíce problematickým opatřením, o kterých by zaměstnavatel v rámci preventivních opatřeních mohl uvažovat. Platí, že testování jakožto preventivní opatření ochrany zdraví na pracovišti musí být provedeno na náklady zaměstnavatele, na straně zaměstnanců jde o příjem ve formě povinného plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce stanovených právním předpisem, který není předmětem daně z příjmů.
Může se hodit |
Testovat plošně své zaměstnance nemůže dle mého názoru každý zaměstnavatel, protože v mnoha případech bude takové opatření jednoduše neadekvátní situaci a vykonávané práci. Jako nezbytné a vhodné může být například v domovech pro seniory.
Pokud zaměstnavatel k testování přistoupí, musí také vyřešit úzce související otázku zpracování těchto citlivých údajů a vyhovět všem povinnostem, které se zpracováním těchto citlivých údajů souvisí. Je třeba zdůraznit, že zaměstnavatel je také povinen neustále vyhodnocovat, zda situace je nadále taková, že nezbytně vyžaduje plošné testování zaměstnanců.
Přes všechna preventivní opatření se může stát, že některý ze zaměstnanců se novým typem koronaviru nakazí. Jak by měl zaměstnavatel reagovat?
Tuto situaci je prioritně nutno řešit s příslušnou hygienickou stanicí. Pracovníci hygienické stanice mohou v rámci chytré karantény vytvářet takzvanou vzpomínkovou mapu, v jejímž rámci budou vyhledávat kontakty nakaženého s dalšími lidmi, mezi nimiž samozřejmě mohou být i další zaměstnanci. Mohou nařídit izolaci či karanténní opatření jednotlivým osobám, ale třeba i uzavření nebo omezení provozu .
Mohou se zaměstnanci dozvědět identitu nakaženého?
Informace o tom, zda byl zaměstnanec nakažen koronavirem, je informací o zdravotním stavu, kterou se zaměstnavatel může dozvědět a zpracovávat pouze za striktně stanovených podmínek. Informaci o zdravotním stavu lze označit v donedávna používané terminologii za citlivý osobní údaj požívající zvláštní ochrany.
K otázce, zda zaměstnavatel může sdělit ostatním zaměstnancům, že jejich kolega je nakažený, se na svých webových stránkách vyjádřil Úřad pro ochranu osobních údajů: „Zaměstnavatelé musí také v rámci preventivní povinnosti informovat o rizicích vhodným způsobem ostatní zaměstnance. Takové riziko může spočívat v tom, že na pracovišti se vyskytuje nebo vyskytovala nakažená osoba. Tehdy zaměstnavatel postupuje tak, že učiní veškerá nezbytná opatření. Skutečnosti o konkrétní osobě sděluje zaměstnavatel pouze v rozsahu nezbytném k ochraně zdraví, vždy tak, aby nebyla dotčena důstojnost a integrita této osoby.“ Rozhodně špatným postupem by tak bylo zveřejnit identitu nakaženého všem zaměstnancům s výzvou, že kdo má pocit, že s nakaženým přišel do styku, se má přihlásit na hygienické stanici nebo u zaměstnavatele.
A co si o tom myslí psycholožka Radka Loja? Máme znát jméno nemocného? Čtěte na další straně
8. května 2020 |
